Jak opravit nafukovací loď
Sjíždíme řeku a psssss… Pokud na vodu jezdíme často, budeme s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou alespoň jednou v životě řešit tuto nepříjemnou situaci….
Na vodu vyráží mnoho nováčků nebo vodáků, kteří jezdí maximálně jednou ročně. Máme tady deset rad, co dávají smysl a dodají vám při plánovaném výletu na lodi větší sebedůvěru. Kdo je připraven, není překvapen. Bezpečnost na prvním místě především. Níže najdete shrnuté to nejdůležitější v desateru vodáka začátečníka.
Zdroje k tomuto článku máme od Asociace vodní turistiky a sportu.
Když neumíš loď ovládat, jeď s někým zkušeným, kdo tě to naučí. Jízda na řece vyžaduje specifické dovednosti, které se sám nenaučíš.
Na vodě je jízda pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek zakázána vyhláškou. Můžeš ohrozit nejen sebe, ale i ostatní. Poseď s kamarády až večer po zdárném ukončení plavby.
Před splutím jezů, propustí nebo nebezpečných míst v bezpečné vzdálenosti zastav a tato místa si prohlédni, i když je důvěrně znáš. Do podjezí mohla naplavat kláda nebo jiný nebezpečný předmět, který splutí brání. I bezpečné jezy se za zvýšeného průtoku mohou stát životu nebezpečné.
Pokud máš jakékoliv pochybnosti o splutí jezu, NEJEZDI a raději přenes. Pamatuj, že nejvíce nehod se stává právě na jezech.
V lodi nejezdi bos. Používej vhodné boty do vody. Nevhodné jsou holínky, žabky nebo kroksy, které se při převržení sesmeknou a uplavou. Mysli na sklo a plechy, které ve vodě mohou být.
Nebuď násilník a surovec. Nejsi na řece sám, měj ohled na ostatní návštěvníky řeky i jejího okolí. I chatař či rybář má právo si u řeky odpočinout. Jednou přijde doba, kdy i ty slušné chování oceníš.
Chcete si koupit váš první nafukovací kajak? V tomto článku si povíme něco o historii a představíme si hlavní výhody nafukovacích kajaků. Dozvíte se také, pro koho jsou určené.
Nafukovací loď není nic nového, první zmínky o nafukovacích plavidlech pocházejí už ze starověké Číny. K jejich výrobě se používaly kůže koz a krav, ze kterých vznikl měch, který se po dokonalém vysušení nafoukl. Na několik měchů připevnili dřevěnou konstrukci a na takto vzniklých plavidlech překonávali široké řeky. Takovéto plavidlo mělo výhody, kterých si ceníme i dnes. Bylo skladné, lehké, snadno se přenášelo, mělo velkou nosnost a zvládlo jízdu i v mělké či kamenité vodě.
Současné nafukovací lodě a kajaky jsou díky technologickému vývoji mnohem propracovanější, kvalitnější, ale také dostupnější a tak si může tuto kratochvíli dovolit každý.
Moderní nafukovací kajak je možné sbalit do zavazadla o velikosti většího batohu. Skladnost oceníte nejen při úschově, ale také při transportu.
Váha nafukovací lodě je, ve stejné velikosti jako pevná loď, většinou 2x-3x nižší.
Díky plochému dnu a objemným bočnicím jsou nafukovací kajaky extrémně stabilní a umožňují i naprostým začátečníkům klidnou plavbu bez zbytečného stresu.
Díky své konstrukci mají také dostatečnou nosnost. Na cestu si naložíte také potřebná zavazadla a tábornické vybavení.
V nafukovacím kajaku se krásně uvelebíte, pohodlná sedačka se zádovou opěrkou vás pěkně podepře a na oblé bočnice, které vás měkce obejmou, si položíte ruce jako na opěradlo u křesla.
Při jejich výrobě se počítá s tím, že budete kajak používat v prostředí, kde se vyskytují kameny, klacky, větve a další předměty, se kterými si nafukovací kajak musí bez problémů poradit.
V případě, že by přece jen došlo k proražení kajaku, můžete defekt snadno zalepit a váš výlet na vodě to neohrozí.
Pro všechny. Nafukovací kajaky ocení začátečníci, nezkušení vodáci, rodiny s dětmi, ale i expediční vodáci či dobrodruzi a cestovatelé.
Skladnost, nízká váha i pohodlí u nafukovacích kanoí a kajaků jsou důvodem, proč jim stále více lidí dává přednost před pevnými loděmi. Pro běžného uživatele je nafukovací kajak praktické a pohodlné řešení. Nabídne možnost kdykoli a kdekoli vyplout bez zbytečných starostí. To, že máte svůj vlastní kajak, vám otevře přístup na nová místa, která čekají na objevení a přinese vám a vašim blízkým spoustu krásných zážitků. A o tom život je. Objevovat a sdílet radost s druhými.
Věra a Jára Kučerovi patří mezi velice zkušené amatérské vodáky a to nejen svým věkem, ale i zážitky a místy, na které se díky vodě podívali. Začínali společně v patnácti letech ve vodáckém oddíle, kde se také seznámili. Teď již jezdí pouze na nafukovací kánoi, která je pro ně nejvhodnější. Na nafukovacích plavidlech ale absolvovali i spoustu svých vodáckých dobrodružství. Léto tráví na vodě a zimu na horách, především na běžkách.
Ze začátku jsem se já starala o děti a Jára jezdil, vzpomíná Věrka. Občas jsme jeli společně a trénovali na klidné vodě mezi brankami. Potom jsme jezdili na tábory. Když nám bylo 30 let, spojili jsme se s Petrem Charvátem z vodáckého oddílu Konstruktiva. Do té doby byla naše nejtěžší voda Čeňkárna (úsek divoké vody na řece Otavě od soutoku s Vydrou, pozn. red.). To pro nás byl lístek pro přijetí do party.
Díky vodě jsme začali cestovat. Evropa, Zéland, Austrálie i Aljaška
Díky vodě jsme začali cestovat. Když jsme poprvé přijeli do Rumunska, tak jsem měla oči navrch hlavy. Na Raul Mare jsme se cvakli, stáhla mě voda pod hladinu a nemohla jsem vyplavat. Byla jsem ve válci. Už jsem si myslela, že se ven nedostanu. Jára tehdy stavěl laminátky (lodě postavené z tkaniny ze skleněných vláken, napuštěných pryskyřicí a vytvrzených, pozn. red.).
Pak jsme projeli skoro celou Evropu, ale i Zéland a Austrálii. To byl rok 1994. Podívali jsme se i na Aljašku. Kluci tehdy projeli z Kanady na Aljašku po vodě. Jeli jsme to v šesti lidech na Colorádu (menší nafukovací raft, pozn. red.).
Během předchozího režimu jsme se dostali především do Rumunska, Bulharska a na Ukrajinu. Největší zážitky máme ale asi z Aljašky a Ruska. Letěli jsme až na Sibiř. Jezdili jsme na nafukovacích katamaranech, které si člověk sám vyrobil. To se nafouknou dva válce, ořežou se větve ze stromů, ty se přiváží podél těch válců a pak se svážou příčně dohromady. My jsme seděli ve čtyřech na těch válcích a nohy měli v popruzích. Bagáž byla uskladněná na větvích. Jeli jsme až 520 km v kuse bez civilizace. Když jsme se konečně dostali do vesnice, tak jsme si chtěli koupit nějakou vodu. Bohužel jedinou tekutinou, kterou měli, byl ocet. Jediná možnost byla najít studnu.
„Krásné to ale bylo také na Novém Zélandu. Nádherné čisté řeky. Na tento výlet padla naše chata. Podívali jsme se i na Bali, do Bangkoku. Museli jsme si přivydělávat na různých brigádách, abychom si cestování mohli dovolit. Ve výčtu krásných destinací by ale neměly chybět Austrálie, USA, Bolívie, Mexiko a… No to bychom tu byli dlouho, dodává s úsměvem.“, dodal manžel Jára.
Všechno. Příroda, parta kamarádů, adrenalin. Teď jsem ho třeba zažil na Sázavě. Byl to boj, abych nevypadl z lodi když jsem vstával, jak se mi třásly nohy. Směje se Jára. Pro starší ročníky jsou prostě plasťáky nepohodlný.
Láskou. Reagují oba shodně. A hlavně se „hejbeme“ a nejsme peciválové. Nejvíce nás drží kamarádi kolem vody. Sice jezdíme i sami, ale kamarády nenahradíš. Jsme tam sice nejstarší, ale to nám nevadí. No a samozřejmě každé ráno cvičíme a chodíme do Sokola „pro dědky a báby“, směje se Věra. Bohužel ale neposilujeme. To bychom potřebovali, ale jsme na to líní. Hodně jezdíme na kole a chodíme na procházky. Mám aplikaci na googlu, která mi měří kilometry, poznamenává Věra.
Teď jsme byli naposledy v říjnu. Jen již nejezdíme po celém světě, ale spíše po Česku. A na méně dnů. Jára již nechce spát ve stanu. Takže buď chatička, nebo auto.
Aby se nebáli a nevzdávali to po prvním nezdaru. Ale ono vlastně není potřeba nic radit. Buď tě to chytne, nebo ne. A záleží na partě kolem tebe. Když ti jednou zaprší, nesmí tě to odradit. Příště bude svítit sluníčko. Klidně si poprvé zaplatit zájezd s nějakou cestovkou, aby za tebe zařídila vše důležité. A zásadní je příprava na vodu. Nešetřit na vybavení. Vídáme, jak lidi jezdí na vodu s malou taštičkou bez pláštěnky a druhého oblečení. Bez neoprenových bot. Nenasadí si vestu a konzumují nadmíru alkoholu. „Chlastat“ neznamená užívat si vodu. Pokud plánují nějakou náročnější vodu, nezapomenout i na přilbu.
Na vodě jsme jezdili s dětmi od jednoho roku. Hned jak to šlo, koupili jsme jim malinkatý pádla a zkoušeli pádlovat. Našeho Tomáše to tak chytlo, že má z mistrovství světa juniorů zlatou a bronzovou. Bohužel toho pak nechal. A Lenku taky. Ta má zase 5. místo ze svěťáku. Pak chvíli učila jezdit děti.
Ráno se nám sice nechce vstávat, ale jak nalezeme do lodi, je vše krásné. Shodují se oba. Uvidíš nad vodou proletět ledňáčka. Například na Berounce jich je spousta. No a celý den zakončíme posezením u táboráku s kytarou. Sebou si bereme hlavně jeden druhého. A pak loďák, vestu a helmu. Něco málo k jídlu a pitný režim. Důležitý je i menší drybag na doklady, telefon, lékárnička a házečka (záchranná pomůcka, která se používá při záchraně plavajícího vodáka. Uzavíratelný plovoucí pytlík s naskládaným pevným lanem, pozn. red.). A vesta opravdu vždy! A pokud si to chce člověk opravdu užít, tak investovat do dobrého vodáckého oblečení. Pro případy nouze nezapomenout lepení a pumpu.
My už se spíš raději koukáme a vzpomínáme, kde jsme byli. A že je na co vzpomínat. Teď už máme nejraději Sázavu. Vezmeme loď na záda a jedeme. Do zahraničí už to pro nás bohužel moc není. I když třeba na řeky do Řecka bychom se ještě podívali rádi. Ale v Čechách jsem si sjel vše, co jsem chtěl. Třeba i Toušickou kaskádu a horní Lipno (úseky divoké vody na Vavřineckém potoce a na Vltavě., pozn. red.). Na Toušické kaskádě jsme se dostali do vracáku (zpětný proud za překážkou, balvanem, pilířem, nebo u břehu., pozn. red.), ze kterého jsme nemohli vyjet. Ale nakonec se to povedlo. Vzpomíná Jarda. To mu bylo 70 let. Ve čtyřiceti ještě jezdili lehkou vodu, pořádně začali jezdit až potom.
Protože jsme jezdili do zahraničí. A když jedeš na vodu do Kanady, nebo do USA, tak potřebuješ praktickou loď zabalit na cestu. Navíc je lehčí, pohodlnější a stabilnější. Především na kolena. Klečení v lodi už pro nás není. Ale myslím si, že pro běžnou populaci je důležitá především ta stabilita. Profíkovi je to jedno. Ten zvládne jet i hlavou dolů. Tedy chvíli.
Nafukovací raft AQUADESIGN