Přeskočit na obsah

Mistrovství světa v paddleboardingu je po sedmi letech opět v Evropě! 24.9.-1.10.2023 se na západním pobřeží Francie sjedou ti nejlepší paddleboardisté a kromě individuálních výkonů se budou sbírat i ty týmové – národnostní. Tým Česká republika nebude letos chybět. Naposledy vyrazila reprezentace v roce 2018 do Číny v podání Ivy Dundové, která je i po letech českou stálicí a tak tu nebude chybět.

Protože tu budeme deset dní, rozhodla jsem se psát článek postupně jako deník. Budu ho každý den (snad) aktualizovat. Takže vítejte do deníčku šéfa české výpravy z ISA Mistrovství světa 2023. A sledujte nás i na sítích a ve storíčkách samozřejmě!

Poslední aktualizace: 2.10. 12:27 – rolujte dolu, chronologicky řazeno

Paralelně s mistrovstvím světa plánujeme i výpravu na mistrovství Evropy, které bude o 2 týdny později. Jsou to fofry!

Zleva: Matyáš Soukup, Iva Dundová, Ondřej Petrák, Kateřina Trdlová, Linda Syrovátková, Miloš Syrovátka, Petra Syrovátková

V hlavních rolích

Iva Dundová, Ondřej Petrák, Tomáš Grošup, Linda Syrovátková, Matyáš Soukup, Kateřina Trdlová, Lucie Raab, Petra Syrovátková, Miloš Syrovátka, Jaroslav Soukup

Přípravy na odjezd

Vyjíždí se v pátek po práci a po škole. Plánovaný příjezd sobota 23.9. kolem poledne. Auto a vlek jsou plné. Já jako vedoucí výpravy jedu po vlastní ose. Jsem ráda, protože nebudu muset sedět skoro celý den v autě. Letadlem do Nantes a vlakem do Sables d’Olonne to trvá čistého času 3 a půl hodiny. Na třídenní cestě ze Španělska už je také Tomáš Grošup.

Porucha a slavnostní ceremonie v ohrožení

V pátek v noci se výpravě rozbilo auto. Banalita na 20minutovou opravu – naviják alternátoru (prostě něco s klíňákem, nejede to). Ve Francii nikdo o víkendu nepracuje. Nedá se ani půjčit velké auto s koulí na přívěs s paddleboardy. Závodníci si hledají ubytování a na cestu vyráží záchrana – Jaroslav Soukup, otec, trenér a logistik na připravený vyrazit na mistrovství Evropy do Portugalska. Nečekaně vyráží už na mistrovství světa do – Francie s odhodláním dovézt český tým a pokusit se stihnout slavnostní průvod a ceremonii sypání písků. Záložní plán je reprezentovat výpravu ve dvou já a Tomáš. Už jsme totiž na místě, stihli jsme se ubytovat a celou výpravu odregistrovat na místě.

NEDĚLE 24.9. Jak to dopadne? Uvidíme! Podle propočtů a když půjde všechno dobře, by měl zbytek (spíš tedy většina) týmu dorazit půl hodiny před začátkem průvodu. Je to napjaté!

Průvod v nových repre mikinách se konal

Blížil se čas k odchodu na slavnostní průvod národů. Tomáš už si sušil vlasy po dopoledním poježdění na dnes poněkud rozfoukaném oceánu. A opravdu v 15:00 se v rohu parkoviště vynořil transportér a vlek se 14 prkny a šněroval si to směrem ke mě. Tak sláva! Vyskákalo 9 lidí a začali se převlékat do repre trik a mikin a česat se na tu parádu. Rychle jsem našla písek z Bezdreva a odsypala půlku, protože ta druhá poputuje další tisíce kilometrů do Portugalska. Vypadalo to, že všechny národy už odešly na náměstíčko a pak jsme zahlédli v modrých soupravách italský tým, který si užíval pozornost na přecpané kolonádě. Já jsme využila chvíli a šla se vyfotit s Davide Alpinem, Ceciliou Pampinellou a Leno Nikou. Když už jsme za nimi šli nějakou chvíli, přišel Ondra Petrák s poznámkou, jestli je dobré jít za Italy, že není jisté, zda dojdeme do cíle.

Když jsme došli na náměstí Sables d’Olonne a našli jsme smotanou červeno-bílou vlajku u cedule s nápisem Czech Republic. Po chvíli napětí jsme nakonec rozmotali a našli mezi pruhy i modrý klín. A k tomu nám od organizátorů přišla zpráva, že máme 45 minut navíc na kafe. Nemohlo to být lepší. Ze všech spadl poslední stres. Pak přišlo společné focení výprav a ještě zbyl čas na přivítání a pokec s našimi známými závodníky z Německa. Kačka Trdlová si tedy vytvářela už nové známé z Kostariky. „Pura vida!“, země která je abecedně před námi.

Foto ISA Sean Evans

A co pokřik?!

Začal warming up celé parády. Rozezněli se brazilské bubny 30 bubeníků a odevšud se ozývaly pokřiky jednotlivých zemí. A jaký budeme mít my? …Czechia, Czech republic, pár základkových pokřiků… Nakonec jsme dali Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop. Skvěle se to hodilo do všech podobných fotbalově a hokejově lazených nápěvků. Začali Kostaričané, pak jsme se do toho pustili my a hned po nás se zezadu ozývali Angličani. Šli jsme asi půl hodiny turistickou kolonádou lemovanou z obou stran diváky se svými telefony. Atmosféra se dala krájet. Najednou se k nám přidala jedna paní a začala nám s velikým nasazením fandit. Krajanka. Bylo to milé! Nestihla jsem jí vyfotit, museli jsme totiž pro ní skandovat Kdo neskáče není Čech, aby si to pořádně užila a my s ní.

Foto ISA Sean Evans

Bezdrev u oceánu

Na slavnostní sypání písků jsme vyslali juniory. Vlajku nesl Matyáš Soukup a písek sypala Linda Syrovátková. Moderátoři skvěle vyslovili jména všech, škoda. Těšila jsem se na nějakou výslovnostní cizozemskou modifikaci. Musím říct, že se Linda s Matyášem zhostili ceremoniálu opravdu důstojně a ještě nakonec přidali krátké choreo „Czech Republic!“. I písek od našeho jihočeského „rybníčku“ Bezdrev obstál svou kvalitou a ochotně se vysypal ze skleněné lahvičky s úzkým hrdlem včetně klacíků a jehličí. Narozdíl od pár ostatních zemí, kterým se to nepovedlo, protože jejich písky byly moc vlhké a nechtěly opustit lahve.

Foto ISA Sean Evans

Po parádě jsme ještě uschovali prkna, ubytovali zbytek. Petra ani nezavřela dveře od auta a od vchodu do domu a běžela vyndavat hrnce a vařit rajskou. A naše skupina si dala svou první společnou večeři. CO PŘINESE ZÍTŘEK?

Oficiální fotografie ISA najdete ZDE

První a druhý tréninkový den na oceánu

Pondělí 25.9.

Všichni doháněli spánkové deficity po cestovním dobrodružství a tak se naše ekipa šla po snídani podívat na kilometr vzdálenou Tanchet pláž, na které probíhá SUP surfová disciplína první tři dny šampionátu. Pak naše mamá Petra Syrovátková zavelela k obědu a tak se šlo. Je to skvělé mít s sebou kuchaře, protože přeci jenom ten boj o zajišťování potravy, i když už dávno jí nemusíme lovit, je časově náročný.

Odpoledne se šlo na trénink, každý podle rad svého trenéra. Trénovalo se hodně na technical race a technické dovednosti v shortbreaku. Díky velkému množství prken zbylo i na mě s Petrou a tak jsme si to užili všichni a Miloš to jistil z pláže, dokumentoval a dělal hlavního zásobovače vody. Po hodině a půl jsme si dali ještě kafe na kolonádě a koukali, jak Jarda Soukup poprvé SUP surfuje. Máme tři dny na to, abychom se aklimatizovali a také si to užili. Tak část šla domů po pláži pěšky.

Druhý den, úterý – 26.9.

Já s Kačkou Trdlovou jsme měly ranní dostaveníčko na hlavní pláži s Molly z Cornwallu z Anglie, aby nám dala lekci na prone. Jelikož jsem tady vedoucí výpravy, tak jsem vyslyšela poznámky Tomáše Grošupa o tom, že bychom měli být silnější tým a třeba do budoucna zajistit i závodníky na prone (pádlování vleže nebo vkleče na úzkém paddleboardu rukama) a jet tu štafetu, ze které také získáme body do soutěže národů. Tak jsem nám zařídila zapůjčení paddleboardu a přihlásila ho taky do štafety.

Odpoledne vyrazila zase česká ekipa na další společný trénink. Dnes bylo na plánu vysurfování vln a já jsem dělala sparing Kačce a vyjely jsme víc na otevřené moře do kopců moře, kudy povede trať 18 km long distance v sobotu. Jsme po skvělé večeři a nikdo se mnou nechce jít na drink při západu slunce 1 km na pláž. Všichni se tu hydratujou, protahujou a tejpujou a taky hodně jí.

My s Kačkou jsme si to skvěle užily a připravily se na štafetu. Jako odměnu jsme šly do muzea mušlí (Musée du coquillage). Jediné muzeum mušlí ve Francii a jedno z osmi na světě! Bylo tam velké množství mušlí a taky vycpaných žraloků s nalepenýma očima

Třetí den – odpočinek

Ve středu, 27.9., byl den odpočinku. Všichni jen jedli a odpočívali. Na vodu šli jen doprovody a Kačka Trdlová, která plnými doušky ochutnává oceán a jeho vlnění. Jako překvapení přijíždí na vlastní pěst autem fanynka Kristýna Kohutová.

Čtvrtek – první závody závody

Čtvrtek, 28.9., v technickém závodě (dospělých) startují Tomáš Grošup (1. heat, 22 v rozjížďce), Ondra Petrák (2. heat, 20 v rozjížďce), Iva Dundová (1. heat, 13 v rozjížďce), Linda Syrovátková (2. heat, 14 v rozjížďce). Závodníci nás poslali v 7:30 na přeměření paddleboardů, aby mohli o hodinu déle snídat. Byly to nervy. Na živém vysílání to tak nevypadá (kamera to prostě všechno vyhladí), ale byl vítr a velké vlny. Choppy heavy water. I pro nás na pláži to bylo náročné, protože jsme chodili sem a tam na přeběhové vlajky a nosili závodníkům náhradní pádlo pro všechny případy. Až večer jsem se dozvěděla, že každý závod měl hodinu! Všichni naši závodníci po dojetí zářili a měli radost z pořádného závodu.

Dojmy závodníků

Iva (NSP – Puma 14’x23“): v porovnání se všemi mými závody na mořích byly tyhle podmínky jasné heavy water. Ale bylo to skvělé. Je to poprvé, co jsem si vyjela na mistrovství světa finále! Mám velkou radost.

Ondra (NSP – Puma 14’x23“): já jsem si závod moc užil. Po startu jsem sice ztratil na úvodním shorebreaku kontakt se zbytkem pole, protože mě tam třikrát vyblokoval a shodil jiný závodník. Ale jinak jsem byl nadšený z technických částí, vysurfování na břeh i včetně jedné pračky ve druhém kole. Celkem 31. místo.

Tomáš Grošup (Starboard – Allstar 14’x21,75“): měl jsem dobrý start, nicméně přední skupina nám ujela hned na druhé bóji, kde začínal těžký úsek závodu. Závod byl v dobrých podmínkách a líbil se mi. Celkem 27. místo.

Linda Syrovátková (NSP – Puma 14’x23“): měla jsem velkou trému před startem. Větší než na českých závodech. Po startu jsem na jedné vlně spadla, ale hned jsem naskočila. Bylo to těžké, největší krizi jsem měla při přeběhu v druhém kole, kde mě pak chytla pračka. Ale alespoň vím, jak to bude probíhat v zítřejším juniorském závodě a čeho se vyvarovat! – Celkem 23. místo

Pátek – finále technicalu a juniorů

Už je pátek, 29.9., dnes byl na řadě den pro juniory a také pro Ivu, která se jediná dostala do finálové jízdy dospělých. Moře bylo ráno opět rozvlněné a rozfoukané. Jako první nastupuje Matyáš. A jako každého závodníka, ho prověřila třetí nebo čtvrtá vlna. Konkurence je velká, jelikož mnozí junioři zároveň závodí již v dospělácké kategorii, ale titul juniorského mistra světa si nemohou nechat ujít. Pak následoval Lindy technický závod. Včerejší rozjetí v ženách jí pomohlo. Včerejší trať je mírně upravená a místo dvou výběhů kolem vlajek na pláž je pouze jeden a druhá otočka se točí v shallow water a lámavých vlnách u pláže. O trochu klidnějších podmínkách vypovídaly i celkové traťové časy (něco mezi 30 až 40 minutami).

Naši česko-francouzští fanoušci v Sables d’Olonne

Následovalo mužské finále, při kterém doslova tekly nervy. Nejprve se nepodařil vyloudit kloudný signál ze startovního zařízení, ale i přesto při náznaku vzdechu sirény, polovina startovního pole vyrazila. Ovšem žhaví favorité na druhé straně pláže neslyšeli a celkově si nebyli jistí. I tak to až k první bóji vypadalo, že závod se dokončí i s nepovedeným startem. Nakonec u první bóje všechny závodníky poslala zpátky loď s rozhodčími. Napodruhé to vyšlo. 1. Shuri Araki, 2. Noic Garioud 3. Rai Taguchi 4. Titouan Puyo. Japonsko – Francie – Japonsko – Francie. Skvělá podívaná a drama na obou bójích u břehu. Až na Japonce, kteří jeli jakoby nic.

Na Ivy finále už opět postoupil příliv a zbývalo dvacet metrů pláže, přeběhy neměla žádné a i sety velkých vln chodily méně častěji. Hlavně se uklidnil vítr a hladina se trochu vyhladila. Na prvním místě byla suverénně španělka Esperanza Barerras, druhá Melanie Lafenetre a třetí Portorikánka Maricarmen Rivera.

Dojmy závodníků

Matyáš (NSP – Carolina 14’x21“): Bylo to náročné, ale jsem rád, že jsem to zvládl. Bylo to moje první mistrovství světa. Celkem 16. místo v juniorech, technical race.

Linda (NSP – Puma 14’x23“): dneska jsem si technical užila ještě víc než včera a jsem s jízdou spokojenější. I nervozita byla menší. Celkem 12. místo v juniorkách, technical race.

Iva (NSP – Puma 14’x23“): dneska se mi jelo lépe, moře bylo takové uhlazenější. V druhém kole se mi podařilo sesurfovat krásnou vlnu až k shorebreakové bóji. Celkem 20. místo, technical race.

Dlouho očekávaný long distance

Sobota, 30.9., velký den začíná pro závodnice Ivu Dundovou a Kačku Trdlovou brzo ráno. Vstáváme v 6:30 a jedeme na pláž. Ve Francii se rozednívá později a tak jsme na pláž dorazili těsně před východem slunce. Byla to romantika. Neptun byl zrovna v dobrém rozpoložení a Atlantik předváděl svou vrcholnou formu oceánské zenové zahrady. Lepší podmínky si naše závodnice nemohly přát. Časový limit byl tři hodiny na 18 km. Kačka jela tento typ závodu poprvé. Iva už po mnohokráté.

My, co jsme zůstali na břehu jsme běželi na přívoz, abychom mohli fandit ze vzdálenějšího majáku na točné bóji. Já jsem si stihla zajít i na vernisáž 15 lokálních umělců v krásném románském kostele. Měli jsme za to, že času máme dost. Ještě jsem si dávala ranní kávu, když jsem uslyšela, že do cíle dojíždí Tanja Eckert, u které vím, že Iva jezdí podobně s ní. Najednou se závod s časem odehrával u nás, abychom stihli cílový doběh našich závodnic. Na obzoru už byla Iva Dundová a než jsme se stihli vzpamatovat, moderátor Mathieu z TotalSUPu hlásil i „Katerina Trrrrrdlová“. Obě závodnice dojely v minutovém rozestupu na 19. a 20. místě s časem 2 hodiny a 20 minut.

Odpoledne nastoupili na start Ondra s Tomášem a oceán, stejně jako 3 weather Taft, stále držel své ranní rozpoložení. Kluci odstartovali, pak předjížděli a zabudovávali se do svých pozic a po dvou hodinách a 18 kilometrech dojeli do cíle. Tomáš byl naprosto spokojený se svým rok starým předsevzetím, dojet v top 20. A dojel 20! Tady už jsme byli připravení a na doběhy podávali českou vlajku. Mistr světa v long distance se stal Japonec Shuri Araki a, jako pokaždé, se po protnutí cílové čáry otočil, sundal kšiltovku a uklonil se. Skvělou podívanou předvedl také Titouan Puyo, který musel mohutně sprintovat o druhé místo s dalším Japoncem Rai Taguchim.

Kačka (NSP – Carolina 14’x23’5“): byl to úžasný závod. Celou dobu jsem si hrála s mořem. Nesmíte s oceánem bojovat, pak vás doveze do cíle. Každý by si měl vyzkoušet pádlování na širém moři!

Závěrečný den – sprinty, štafety a vyhlášení

Neděle 1. října. Už to cítíme v kostech, že se jde do finále. Ale je třeba se ještě soustředit a nevypouštět před koncem. Začíná se sprinty. Oceán je stále spíše klidnější bez větších vln. Plážový start, 150 metrů k bóji, vyberete točení napravo nebo nalevo a nazpátek se snažíte chytit co nejlepší vlnu, která vás doveze rychle do cíle. A samozřejmě sprint k lajně. Nejdříve 8 rozjížděk mužů, ze kterých postupují vždy 2 do čtvrtfinále. Ondra postupuje!

Hladina se mění s každou rozjížďkou a pořadatelé musí stále posouvat startovní linii, stan a zábrany, aby se ze sprintu nestal spíše atletický sprint. I když ten tam ve finále hrál také kolikrát rozhodující roli. Ve čtvrtfinále Ondra dostal do rozjížďky silného závodníka Aarona Sancheze. A závod pro něj skončil. V ženách byly na úvod pouze 4 rozjížďky, protože jich bylo méně. Opět postupovaly 2. Ivy rozjížďka měla ale zrovna nejvíc závodnic – pět na startu oproti čtyřem. Bude to napínavé. Po startu až k bóji jsme všichni měli zatajený dech nebo křičeli, protože to vypadalo nadějně na 2. místo. Na bóji se ale šance pokazily, když se tam potkala s druhou závodnicí, která měla jet vnitřně, ale docházelo tam ke kontaktu a Iva nedokázala rychleji otočit bóji. I tak to byla skvělá podívaná.

Velký respekt Ivě a Ondrovi za vynaložené síly při absolvování všech disciplín. 98% závodníků se soustředilo na jednu až dvě disciplíny.

Štafeta

Od rána se také na štafetu rozjížděli naši junioři Matyáš s Lindou, kteří se na závěrečný závod velice těšili a měli radost z aktuálního rozpoložení vodní hladiny. Tomáš s Kačkou se rozjížděli na prone paddleboardu, který je součást ISA štafety. Paddleboard jsme měli půjčený od anglického týmu a díky nim jsme mohli získat další body do soutěže národů. Tomáš byl na prone poprvé, ale se svými surfařskými dovednostmi s ním neměl žádný problém. Jen je třeba chvilku hledat stabilitu. Ale jinak je prone láska po prvních 10 minutách!

Ve štafetách soutěžilo nakonec 13 zemí (z 30 účastnících se). 400 metrů beach race se dvěma bójema a dvěma oběhovýma vlajkama a dotknout se dalšího ze štafety. Pořadí 1. Prone muž – Tomáš / 2. SUP žena – Linda / 3. Prone žena – Kačka/ 4. SUP muž finisher – Matyáš. Porazíme Němce, kteří jsou na tom s prone stejně jako my? Po odstartování byla nálada ještě intenzivnější, než při ostatních disciplínách. Emoce stříkali ze všech závodníků i diváků. Týmové sporty mají něco do sebe… Do třech kol jsme byli stále před německou štafetou na desátém místě! Nakonec nás ale předjeli a tak jsme si vyjeli 11. místo. Byla to ale velká zábava a rozhodně je třeba najít nějkaké české závodníky, které by nás mohli v prone reprezentovat.

V celkovém bodování zemí jsme si nakonec i díky silnému týmu vydobili 11. místo. Špatné? Nemyslím si!

Závěrečné vyhlášení, při kterém jsme si poslechli asi 8x francouzskou hymnu, 8x španělskou hymnu a také párkrát hymnu japonskou, která se mi obzvlášť líbila, jsme už absolvovali ve dvou s Tomášem. Ostatní už byli na cestě zpátky a teď, když dopisuji tuto reportáž ještě stále z francouzského městečka Les Sables d’Olonne, právě naše česká výprava přijíždí do Čech.


Selfie výzva

Budeme tu 10 dní a potkám spoustu závodníků a lidí ze světové paddleboardové scény, se kterými jsem se už třeba setkala na jiných mezinárodních závodech anebo je znám pouze z živých vysílání, výsledkových listin a článků. Tak proč si neudělat osobní výzvu! Takže začínám:

Silný sever

Casper Steinfath, dánský Viking a několikanásobný mistr světa a vítěz. Miluje extrémně dlouhé pádlování ve formě vikingských výprav. Dokonce si mě pamatuje i z minulého setkání. Úplní staří známí (ha!). Odchycen při večeři.

Christian Andersen, aka Polar Bear. Další seveřan z Dánska. Už od juniorských let proháněl nejlepší světové paddleboardisty a v top 5 se drží už čtyři roky. Christiana jsem odchytila u boardů po tréninku.

Jih Evropy

Italský triptych – Leonardo Nika, Davide Alpino aka Gorila, Cecilia Pampinella aka Ceci. Z téhle fotky si uvědomíte, že Itálie má velmi silný tým. A to mi ještě utekl bratr Lea Claudio, který je italské i světové (velmi často) číslo jedna. S Davidem se známe z druhé Euro Tour, které jsme pořádali v Praze a pak jsme mu půjčili zázemí naší loděnice na Braníku a o rok později jsme se na oplátku koukli na závody u něj v Bari. A Ceciliu znám ještě o dva roky déle z prvního Euro Tour závodu ze Střeleckého ostrova, kdy jí bylo něco kolem 13 let, ale od té doby jen sílila a zrychlovala a podle mého tipu si z letošního mistrovství nejmíň jednu medaily odveze. Foto pořídil otec Pampinella na promenádě před průvodem.

Esperanza Barreras – velmi silná španělská závodnice z Fuerteventury. Číslo jedna/ dva/ tři na long distance i v technical race. Zajímavé je, že svou paddleboardovou kariéru začala až ve 36 letech! Uvidíme, kdo získá zlatou medaily z MS. Espe nebo její kolegyně z týmu Duna Gordillo? Odchycena při opravě prkna.

Titouan Puyo aka T2 (FR, NSP) – závodící paddleboardová legenda, i když mu je teprve 32 let, z Nové Kaledonie. Po ohlášení konce kariéry a vrácení se k práci truhláře, byl povolán k pádlu na domácí vodě. Velký favorit každého long distance závodu a francouzské číslo 1. Ale je pravda, že jsem ještě na parkovišti potkala Michaela Bootha, se kterým jsem se nestačila vyfotit.

Mélanie Lafenetre (Francie) – silná francouzská závodnice, která je obsazovaná do všech disciplín. Fotografii jsme si pořídili minutu po dojezdu, když se stala čerstvou Mistryní světa ve sprintu.

Střední Evropa

Kjell de Bruyn (BE, NSP) a Ricardo Haverschmidt (NL, Mistral) – dvojka silných jezdců, kteří se na paddleboardové scéně pohybují už pár let a pravidelně berou místa maximálně do první dvacítky. S Kjellem jsem se poprvé potkala na Prague Paddle Festu v Praze při Euro Tour. S Ricardem na pár Euro Tour, které se jeli na moři. Odchyceni po tréninku u stanu.

Anna Tschirky – mladá švýcarská jezdkyně, kterou můžete potkat na Euro Tourových závodech (top 10) a poznáte jí podle širokého úsměvu a velmi pozitivního vibe. Odchycena na parkovišti.

Iva Dundová (ČR, NSP) – moje dlouhodobě nejoblíbenější česká závodnice. A objektivně také nejzkušenější, co se do počtu mezinárodních závodů a mistrovství světa týče. V současné době v top světové 20 na long distance na ISA mistrovství. Hodně štěstí do dalších závodů!

Přes oceán doleva i doprava

Itzel Delgado (Peru) – velmi talentovaný závodník na technické závody a rozbouřené moře. V technickém závodě se v rozjížďce umístil na 2. místě před Michaelem Boothem. Zajímavé je, že používá nový model pádla od QuickBlade určený na outrigger kanoi. Odchycen před race meetingem.

Rai Taguchi (Japonsko) – druhá polovina úderného japonského dua Shuri Araki aka Shrimpy + Rai Taguchi. Velice silní závodníci, které nerozhodí žádný stav vodní hladiny. Oba vyhráli své rozjížďky v technickém závodě. Kdo to vyhraje, uvidíme dnes ve finále technical race. Odchytila Kačka při svačině s rodinou.

Fotogalerie – ISA

Credit: Jersson Barboza, Pablo Franco – International Surfing Association link fotogalerie