Třídenní etapový závod na paddleboardu v podání ženy na paddleboardu. Letos se jel 40. ročník obnoveného závodu a Hanka Ježková z neratovického oddílu SK Livecross se ho zúčastnila a také úspěšně dokončila. A ještě nám o tom celém napsala zápisky z paddleboardového deníčku! Máš náš obdiv Hanko.

Celkové časy paddleboardistů

Jméno	Příjmení	Klub	Země	Ctgr	Věk	Total time	Den 1	Den 2	Den 3
Libor	Žlab	BUDE sport Č. Budějovice	CZE	SUP	60+	20:56:34	8:40:17	8:27:23	3:48:54
Marek	Šplíchal	Paddle Republic	CZE	SUP	35+	22:32:23	9:28:10	8:57:29	4:06:44
Dalibor	Oravec	KVS Praha	CZE	SUP	35+	24:19:14	9:53:00	10:05:03	4:21:11
Hanka	Ježková	SK LiveCross Neratovice	CZE	SUP	35+	25:31:09	10:28:42	10:08:27	4:54:00

Výsledky najdete na webu Závodu

---

Jak to všechno začalo. Může za to společenská bublina

V neratovickém tréninkovém týmu jsou (pro mě dříve nepochopitelní) nadšenci do dlouhých tratí – spartani, běžci i paddleboardisti. Pořádáme u nás letos už 3. ročník 24hodinového závodu SUP Nera 24. Časem mi takové závody začaly připadat “normální”. Když na Nera24 dvě závodnice (Péti ze Zlína) povídaly o závodu Budějovice – Praha, zjistila jsem, že to chci zkusit taky.

Příprava. Trénovat, trénovat, trénovat

Paddleboardovou sezónu jsme zahájili koncem dubna pravidelnými tréninky na vodě 2x týdně. Od konce května jsem zkoušela delší trasy, nejdřív 20 km, pak 20 km ráno + 20 km večer. Dva týdny před závodem jsem zkusila 2 x 44 km ve dvou dnech po sobě, abych se přiblížila délce prvních dvou etap závodu (68 a 69 km). Zvládla jsem udržet čas, který by měl na splnění závodu stačit. Byla jsem spokojená. Posledních 10 dní před závodem jsem už žádné delší tréninky na prkně neplánovala, ale trochu víc, než obvykle jsem trénovala lezení na stěně. Celkem jsem za přípravný měsíc před závodem napádlovala asi 210 km (a zhubla o 4 kg).

Ráno před startem v Českým Vrbném – České Budějovice.

Registrace. Uf

Pořadatelé se na mě večer před závodem dívali trochu skepticky. Ptali se, jestli na prkně opravdu umím jezdit, jak dlouho prkno mám, a dokonce zvažovali nově zavést časové limity na trati, aby se nestalo, že do cíle dorazím někdy o půlnoci. Potěšilo mě alespoň vidět známé tváře z paddleboardu. Mimo mě jel na prkně ještě Libor Žlab, Marek Šplíchal a Dalibor Oravec.

Uf. Byla jsem vcelku vyděšená, většina závodníků jsou kajakáři a kanoisti s mnohem lepšími časy, než můžeme zvládnout na paddleboardu. Nejsou jejich pochybnosti oprávněné? Zvládnu to?

Support. Jedno velké díky

Mám úžasné sourozence. Rodiče, díky za ně! Můj super brácha Zbyněk si vzal dovolenou. Byl opravdu dokonalý support, sen každého závodníka. Mimo domluvené občerstvovačky se ukazoval na nečekaných místech, hlásil km i rychlost a fandil. Na občerstvovačkách bylo všechno dokonale připravené, jednou mě čekala i hromada lesních jahod. V cíli zas vždy postavený stan a nafouknutá karimatka. DĚKUJU TI BRATŘE, MÁŠ TO U MĚ!

Hanka s bratrem v Českém Vrbném.

Velkou podporu od zkušených pořadatelů závodu měl každý závodník. Vše bylo dobře promyšlené a zařízené, vše z mého pohledu klapalo jako hodinky. Moc děkuju celému super organizačnímu týmu! Jmenovitě děkuju Zuzce a Petrovi Mojžíškovým a fyzioterapeutce Monči. Díky taky všem spolu závodícím, zvlášť paddleboardistům za podporu. Děkuju Lucce a Davidovi Raabovým a Petrovi Bílkovi za sdílení zkušeností z předchozích ročníků závodu. A moc děkuju rodině, kamarádům a všem neratovickým paddleboardistům, včetně trenéra Richarda, kteří mě celý závod zasypávali podporujícími zprávami.

---

Den první. Den větru (68 km)

Podle předpovědi měl před polednem začít foukat silnější SZ vítr, 32 km/h, měl foukat až do večera. To je pro mě vítr, kdy často na trénink nejdu, protože to moc fouká. Utěšovala jsem se, že Vltava je schovaná mezi skálami, a že to nebude tak zlé. Předpověď se nespletla, já ano. Prvních 22 km na první přenášku / občerstvovačku byla pohodička. Rychle to ubíhalo a kluky na prknech jsem pořád viděla na dohled před sebou. Přenášky, včetně té první, mě bolely, a to hodně. Jsem zvyklá nosit prkno 30 m k vodě. Tady byly přenášky 200 – 600 m. Jak jsem neopatrně opírala prkno o sebe, už první den jsem si udělala na obou bocích pořádné modřiny. Kluci na přenáškách s prkny běželi, já se sotva ploužila.

A po první přenášce to začalo. Vítr. Pořádný. Chvílemi jen hodně nepříjemný. Chvílemi opravdu hodně hnusný. Chvílemi vlny přes prkno i přes věci. I přes velmi usilovné pádlování jsem se ploužila jen pomalinku vpřed. Kluci mi zmizeli z dohledu. Silně a vytrvale v protisměru fouká prakticky bez přestávky až do večera. Ale i tak je to nádhera. Je tu překrásně, skály, lesy, příroda, šplouchání vody o prkno.

Každičký kousek řeky odhaluje nový nádherný výhled. Svůj tréninkový čas jsem udržela díky tomu, že Vltava tady přece jen trochu teče, že říčních km je trochu víc než těch upádlovaných (v zatáčkách si to můžete zkrátit), a že jsem makala fakt nadoraz. Den první v limitu i s malou rezervou. Uf. Pořadatelé se na mě už tak skepticky nedívají. Uf. Gratulují mi, že jsem ten vítr zvládla. Hurá.

„Cílová“ rovinka u Zvíkova.

Den druhý. Den pohody (69 km)

Ráno se cítím skvěle. Včera horká sprcha, úžasná fyzioterapeutka, dobrá předpověď počasí, nic nebolí, žádný puchýř. Po včerejšku se chci trochu šetřit. Protivítr je pořád, ale snesitelný. Pádluju zlehka, hlídám si letmo rychlost a pořád se kochám úžasnou a nádhernou přírodou okolo. Jako bonus posledních asi 5 km vlnobití ze všech směrů, spousty člunů a jiných rychlých motorových vozítek jezdících cik cak. Některé závodníky to nepotěšilo, ale já si přišla, jak v zábavním parku a do cíle už šlo pomalu dohlédnout. Spadla jsem jednou, když jsem zkoušela jet na vlně za velkým člunem, neumím to a nepovedlo se mi to ani teď. Do cíle jsem dojela včas, jen málo unavená, hodně moc nadšená a spokojená.

Tenhle den jsem si strašně moc užila. Večer jsem si trochu vyčítala, že je to závod, a že jsem přece jen měla trochu víc makat. Ale co, zítra to napravím. To byl můj další omyl. Proč jsem si víc nehlídala pití? Proč jsem si nedala něco na hlavu? Proč jsem si ji aspoň občas pořádně nenamočila?

Den třetí. Žaludek na vodě (31 km)

Celou noc jsem nemohla dobře spát. Večer dělali hluk sousedi. V noci mi začalo být špatně, a to hodně špatně. Do rána pekelný průjem a pocit na zvracení. Buď úžeh nebo střevní chřipka, možná únava nebo od každého kousek? Žaludek jsem pak léčila ještě 3 dny. Ráno váhám, jestli mám zkoušet pádlovat nebo radši odstoupit ze závodu. Poslední etapa. Už jen 31 km. V žaludku nic neudržím. Je mi strašně blbě. Kam budu chodit s tím průjmem? Jde 31 km upádlovat na lačný žaludek? Hlavní pořadatel (díky Mojžo!) mně přinesl kouzelné imodium, přidal svůj africký příběh, ale prý jestli se necítím, že nebudu první, kdo to zabalí po dvou dnech. Brácha mi řekl, že to dám. Dala jsem si dvě pilulky imodia, průjem přešel, žaludek furt na nic. Jdu to zkusit. Slézt z prkna v tomhle úseku jde snadno kdekoli. Třetí den si neužívám. Kolem celého posledního úseku vede podél Vltavy frekventovaná silnice, výfukové plyny zhoršují můj pocit na zvracení. Z obavy, abych si neuhnala něco dalšího, se poctivě hlídám. Každé půl hodiny piju minerálku a namáčím si kraťasy i klobouk. Doufám, že trasa se kouzelně zkrátí a kontroluju její délku na mapě v mobilu každé 2 km. Ubývá to pořád stejně pomalu.

Pádluju na morál a na bráchovo fandění (70% výkonu je prý v hlavě). Utěšuju se, že v autě by mě bylo hůř než na vodě. Nakonec to na jednu kofolu, jednu přesnídávku, půl jablka a dvě imodia dojedu až k Modřanské propusti, kde se můžu projet kanálem. Hurá, trochu srandy na konec.

Poslední km do cíle už to jede díky proudu samo. V cíli jsem s o dost horším časem na km než předchozí etapy, ale pořád v limitu. Uf.

Výsledek

Všichni mi gratulují a já mám pocit, že si to zasloužím. Mimo žaludku mě nic nebolí, nemám ani puchýře. Mám radost, že jsem to ujela v plánovaném čase. Poznala jsem super nové lidi. Těší mě, že to byl tak krásný dobrodružný zážitek, skvělá parta, krásná příroda. Mám radost sama ze sebe. Je mi sice blbě od žaludku, ale usmívám se od ucha k uchu. Oboje mi vydrželo i teď po třech dnech, kdy sepisuju svoje dojmy. Žaludek už o trochu lepší, úsměv pořád stejně široký.

Závěr druhého dne. Poslední občerstvovačka.

Poznatky. Poučení pro příště?

• předpoklad – první den půjde v pohodě, druhý den bude hodně těžký, třetí den už to uběhne jak nic – se nemusí splnit ani z 1%
• v prvním kempu před začátkem závodu je potřeba si vyzvednout žeton do sprchy před 18 h, jinak nezbude než se ten večer koupat ve Vltavě
• trénink se vyplatí, víc tréninku se vyplatí víc
• Marek na prkně měl každý den o 1 h kratší čas
• dá se a vyplatí se trénovat i v nepříjemně silném větru
• mozoly z lezení na stěně jsou perfektní prevencí puchýřů, jde to bez rukavic i náplastí
• osvědčil se mi chleba s domácím bio sádlem, jablko a ovocné přesnídávky
• vyhovuje mi pádlovat celou dobu na boso a občas si promasírovat chodidla
• většina přenášek jde v pohodě bez bot a ušetří se tím čas na masírování chodidel
• na občerstvovačky mi organizátoři přinesou, cokoli si ráno připravím
• je dobré umět unést si v pohodě svoje prkno víc jak 30 m, i víc jak 100 m, i víc jak 500 m
• když je vedro a sluníčko, je dobré, hlídat si pití a mokrou nebo aspoň zakrytou hlavu
• dokonalý suport je dokonalý suport a nejde dostatečně vynachválit a ocenit

Reportáž a fotogalerie z víkendových paddleboardových závodů, které se konali na Hostivařské přehradě. 20.5.2023. Šestý ročník závodů, které pořádá Snowboardel – obchod s třicetiletou tradicí prodeje a poradenství ve všech „boardových“ sportech ve spolupráci s Českou Federací Stand Up Paddle a seriálu závodů Český pohár v paddleboardingu.

Sjela se šedesátka závodníků, jednotlivců i závodníci z 17 klubů.

Závodní sezóna odstartovaná na boso

Počasí a teplejší dny si daly načas, a tak mnoho ze závodníků ještě nemělo před prvním pohárovým závodem této sezóny příliš napádlováno. Nicméně v sobotu již bylo počasí i teplota vody vhodná na sundání neoprenových botiček a všichni si užívali písek hostivařské pláže. Co bylo zrádnější, byl vítr, který způsobil, že se všichni zapomněli namazat, když necítili vydatné jarní paprsky. Po celém dni všichni odcházeli s červeným obličejem a stříkali si na sebe sprej na popáleniny od Akutolu, který je letošním hlavním sponzorem poháru.

Sprint

Krátký sprintový závod byl velkým překvapením pro všechny. Přibyl nový formát letmé stovky, se kterým se závodníci většinou ještě nesetkali. Namísto startu s výběhem z pláže a jedné otočky kolem bóje na 250 metrů je čekaly nové nafukovací startovní bloky pro rozjížďky po šesti a rovných 100 metrů. Systém rozjížděk – ze 3 jízd se počítaly 2 nejlepší umístění a z toho se pak sestavily závěrečné finálové jízdy. I přes tento nový prvek a poryvy větru, které ztěžovaly řazení do bloků, se manévrování do bloků závodníkům dařilo a po odjetí kratší sprintové vzdálenosti vypadali i více svěží. Průjezdy cílem byly na centimetry, takže podívaná z mola místního wakeparku byla velmi napínavá.

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Iva Dundová HUDY SUP Team	Petr Rohlena Budesport ČB	Karolína Uhrová Spartak Modřany	Jakub Petržílek Pádlujte.cz
2.	Karolína Uhrová Spartak Modřany	Filip Kubina SUP Nymburk	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	Antonín Sázavský JBC SUP Club
3.	Lucie Raab TJ Kotva Braník	Matouš Pavlík SK Sport Zbraslav	Agáta Schwobová TJ Lokomotiva Cheb	Mikuláš Trdla JBC SUP Club

Long distance

Na dlouhý závod se zvedl vítr a v různých lagunách Hostivařské přehrady se projevoval ve směru i na síle jinak. Ale z osobních zkušeností můžeme konstatovat, že oproti minulému roku byl vítr příznivější. 5-6 m/s a v nárazech 12 m/s. (Ideální vítr pro začátečníky a slabší jezdce se pohybuje do 5 m/s).

Hromadný start ve dvou vlnách z protilehlé pláže. Muži a ženy kategorie OPEN, kteří se vydali na tři kola (cca 9 km) s přeběhem jeli první a hned po nich vlna dětí do 15 let a kategorie Sport, kteří se vydali pouze na jedno 3 km dlouhé kolo.

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Iva Dundová HUDY SUP Team	Petr Rohlena Budesport ČB	Karolína Uhrová Spartak Modřany	Jakub Petržílek Pádlujte.cz
2.	Agáta Radvanská TJ Kotva Braník	Matouš Pavlík SK Sport Zbraslav	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	Antonín Sázavský JBC SUP Club
3.	Kateřina Trdlová JBC SUP Club	Filip Kubina SUP Nymburk	Agáta Schwobová TJ Lokomotiva Cheb	Mikuláš Trdla JBC SUP Club

Celkové výsledky ze závodů najdete ZDE

Postřehy komentátora k závodníkům. Mládí vpřed!

V obou disciplínách se ukázal jako natrénovaný 19letý závodník Petr Rohlena z českobudějovického Budesportu jako číslo jedna a má tedy dobře našlápnuto s prvními pohárovými body. Na tomto závodě chybělo pár silných závodníků, kteří zrovna vyjeli na závod do zahraničí nebo si ještě léčí předsezónní zranění a nachlazeníčka. Což pro ostatní závodníky znamenalo velkou šanci nasbírat vyšší bodové hodnoty do celého seriálu. I tak se na tratích bylo na co koukat při vyrovnaných výkonech prvních pěti závodníků. Silný nymburský závodník Filip Kubina ještě stále patří k těm mladším. Zamíchat s pořadím si odskočil z rychlostní kanoistiky i Matouš Pavlík. Mladší závodníci jsou vystavováni neustálému tlaku starších a vítězství chtivých matadorů z kategorie 40+ a 50+. S letoškem se nám rýsuje už i kategorie 60+. Přeci jen už český pohár běží sedmým rokem.

V mladistvé kategorii do 15 let kraluje posledním rokem Jakub Petržílek z pardubického Pádlujte.cz stíhán jabloneckým duem Sázavský, Trdla. Jak mají chlapci natrénováno e ukáže už na příštím závodě až přijede i současný mistr ČR Matyáš Soukup, který tentokrát chyběl. Velkou proměnnou hrají i mladí závodníci z Německa, kteří na pohárové závody jezdí.

Z dívek bychom mohli vypíchnout teprve patnáctiletou závodnici Karolínu Uhrovou, která si v kategorii dětí do 15 let s přehledem dojela pro první místa, ale navíc se dostala na vítězné bedny i v dospělé kategorii žen. Z juniorek zde stojí za zmínku stále sílící závodnice Linda Syrovátková z Mladé Boleslavi, která v zimě závodí na běžeckých lyžích a dere se do předních příček ženského pole. Tyto mladé závodnice letos zčeří pořadí závodnic z OPEN kategorie, kterým nezbyde nic jiného, než si vyzvednout trofeje v podkategoriích Master 40+ a Senior 50+. Ale kdo ví, přeci jen se zkušené závodnice jen tak nedají a v průběhu sezóny se rozjedou.

V dětské kategorii stojí ještě za zmínku sledovat závodní úsilí Agáty Schwobové z TJ Lokomotiva Cheb, která závodí je ostaršená a závodí na pevném karbonovém prkně 12‘6‘‘ se staršími dívkami. Co na to její spolubojovnice Karolína Roubová?

Paddleboardové závody si užijí i diváci

Závody Českého poháru jsou veřejnosti otevřené a může se jich účastnit kdokoliv má zájem. I lidé s menšími nebo nulovými závodnickými zkušenostmi. Stačí se přihlásit a vzít si svůj paddleboard nebo si ho po domluvě předem půjčit. Kdo neholduje závodění a raději zkouší, testuje a povídá si na pláži, ten si na těchto závodech také své místo najde.

V rámci Snowboardel Paddle Fest závodů proběhla i první zastávka testování paddleboardů a nafukovacích kajaků pro veřejnost. Po celé léto bude Snowboardel Paddle TOUR jezdit na české pláže, kde se můžete seznámit, vyzkoušet a také zasoutěžit o deset paddleboardů.

Kam vyrazit na další závody?

Teď si dáme týden volno a v červnu se podíváme každý víkend do jiného města na další závody Českého poháru v paddleboardingu 2023.

• 3-4.6.2023 Paddle Fest Mácháč
• 10.6.2023 Mezi jezy Sezimovo Ústí
• 17-18.6.2023 Paddle Fest Jizera
• 24-25.6.2023 JBC SUP Race Jablonec nad Nisou

Kompletní fotogalerie ČFSUP od Martina Hladíka ZDE
Výběr z galerie níže

Je konec dubna, a to je nejvyšší čas se se třídou domluvit, kam se vyrazí na jednodenní školní výlet. Celodenní výlet autobusem po českých hradech je klasika, ale dopoledne na paddleboardech je prostě víc chill.

Kurzy pro školy po šesté

Už šestým rokem pořádáme společně se Snowboardelem na našich testovacích základnách u vody workshopy pádlování pro školy a výlety. V roce 2018 jsme začínali v Praze na vodní nádrži Džbán, postupně jsme přidali i Radotín, Motole a tento rok i Lahovice. Několikrát jsme vyvezli třídy i na klidnou projížďku po Vltavě v úseku Davle – soutok Sázavy a Vltavy včetně zastávky na tajuplném ostrově se zaniklým kostelem.

Úvodní instruktáž na břehu

Koncept našeho skoro dvouhodinového kurzu je trochu učení a pak zábava. S paddleboardy se už většina dětí setkala na rodinných dovolených nebo v létě v půjčovnách. Na našem kurzu prohloubíme tuto nenáročnou sportovní aktivitu o zásady bezpečnosti na vodě a osobní bezpečnosti na paddleboardu, a hlavně o úplné základy techniky pádlování!

Jak dvouhodinový kurz probíhá?

• Na břehu:
  • seznámení se se sportovním materiálem
  • zásady bezpečnosti
  • základ správné pádlovací techniky
• Na vodě:
  • Bezpečnost na vodě
  • Praktikování správné pádlovací techniky s podporou instruktora
  • Společná vyjížďka, kam nám vodní plocha dovolí
  • Když se dětem chce, tak další aktivity – hry na paddleboardech, dovednostní výzvy, závodní prvky – starty z pláže, otočky kolem bójek

Na vodě si můžeme vyzkoušet i zazávodit.

Co je potřeba s sebou?

• Věci na vodu: plavky/ rychleschnoucí triko, kraťasy, legíny, lykrové oblečení, ručník
• Ochrana před sluncem: opalovací krém, kšiltovka, u slunečních brýlí doporučujeme šňůrku
• Voda, svačina
• Paddleboard, pádlo, leash a vestu půjčíme
• Zázemí na úschovu věcí máme

Kam na tento kurz můžete vyrazit?

Od května do září v Praze na Hostivařské přehradě, nádrži v Motole a nádrži v Lahovicích.

Hostivařská přehrada – Praha 10, K Jezeru, Wake park

Nádrž Motol – Praha 5, autobusová zastávka Zahradníčkova

Nádrž Lahovice – Zbraslav, K sádkám 158, Kiosek Louka Prague

Naši instruktoři se na vás těší!

Napište nám na email info@paddleboardguru.cz nebo volejte našeho guru Michala Kašpárka tel. 724 361 217.

S přicházejícím oteplením se roztočilo i již několikrát nastolené téma paddleboardů v centru Prahy. Hned dvě městské části měly ve svých komisích pro dopravu a sportovně-kulturní dění na svém programu hlasování o zařazení možnosti využití paddleboardů pro zlepšení života svých obyvatel.

Sdílená paddleboardová doprava Holešovice-Karlín

Kvůli zpoždění otevření dlouho očekávané lávky Holka, která spojuje Holešovice (Praha 7) s Karlínem (Praha 8) se obě městské části dohodly, že v místě zastávek přívozu ještě přibyde celkem 12 sdílených paddleboardů, které budou rozmístěné na všech třech místech (Holešovice, ostrov Štvanice, Karlín) a lépe tak poslouží z hlediska časové dostupnosti všem zájemcům, kteří se chtějí dostat přes řeku Vltavu v tomto místě.

Místopředseda komise pro dopravu Prahy 7 dále uvedl, že systém sdílení paddleboardů je v jednání s již veřejností oblíbenou aplikací Rekola (sdílená růžová kola, pozn. redaktora), která je nyní navázaná i na pražskou Lítačku.

Ilustrační foto ze skautského závodu Napříč Prahou přes 3 jezy, který se koná každý rok 28.9. na svatého Václava. Prostor cíle na Štvanici, na dohled zastávka přívozu s Holešovicemi a Holešovickou tržnicí.

Paddleboarding na Stalinu

Nově vzniklá vodní nádrž na Letné, která má sloužit jako důležitá součást pro zlepšení klima na letenských sadech, bude ještě tuto sezonu procházet dokončovacími terénními a zahradnickými pracemi jejího okolí. Naskytla se tak vize časově omezeného jedinečného využití této vodní plochy, předtím než bude nádrž osázena mokřadními rostlinami a bude pro lidi sloužit spíše jako místo relaxace a odpočinku. V současné době leží na stole komise pro městskou zeleň žádost od komise pro sport a kulturu o zpřístupnění této nádrže pro rok 2023 i pro aktivní odpočinek – tedy plavání a paddleboarding.

---

Dočetli jste až sem? Dnes je prvního apríla! Pokud se vám paddleboardy pro Prahu líbí, můžete se obrátit na vaší městskou část 😉

autor článku – H. Oax

For Boat, For Caravan a Holiday World & Region World. Každoroční jarní výstava, která zaujme celou rodinu, se opět uskutečnila na výstavišti v Letňanech od pátku do neděle 19. března.

V nejvzdálenější hale číslo 7 se ukrývala oáza paddleboardingu a nafukovacích kajaků. Hned vedle byla pláž stylizovaná jako zázemí paddleboardových závodů s lehátky pro unavené nohy návštěvníků. O novinky nadcházející sezóny byl velký zájem a podle zájmu na stánku to vypadá, že se už za pár dní uvidíme všichni na vodě.

Vykoupali se asi jen 3 návštěvníci

Na bazénu si mohli všichni, kdo se nebáli, vyzkoušet paddleboardy i lodě. Proběhlo zde i pár instruovaných rychlo-workshopů správného pádlování anebo lekce jógy na paddleboardech. Za ty roky, co zde od roku 2018 společně působíme vedle stánku Snowboardelu, už jsme vychytali potřeby našich testujících a tak s sebou vozíme i náhradní trika, boardshorty a ručníky.

Za ty tři dny jsme stihli okouknout i ostatní haly a výstavy a celkový pocit je, že si potřebujeme vyrazit na výlet na jachtě, koupit si naprosto designový a minimalistický přívěsný bydlík za auto a navštívit všechny české regiony a hned potom vyrazit do Indonésie a Švýcarska.

Uvidíme se příští rok?

Skautský závod Napříč Prahou přes 3 jezy je zářijová jistota a také důvod k výletu do Prahy. Dopoledne zážitek na paddleboardu centrem Prahy a odpoledne památky, kultura nebo shopping.

Letos pršelo, příští rok bude svítit

Tento ročník byl deštivý. Podle skautů se to děje jednou za tři roky, že tato událost, na kterou se sjede i pět tisíc účastníků, proprší. I tak na mostech stojí už od rána diváci a fandí. Nejvíce na Karlovo mostě.

I tento ročník byl zařazen do seriálu Český pohár v paddleboardingu 2022, který pořádá ČFSUP. Zzávodní trať byla pro paddleboardy opět prodloužena až k Libeňskému mostu. Z důvodu probíhajících stavebních prací na lávce HolKa, která má spojovat Holešovice s Karlínem byla trať nasměrovaná prostředkem řeky a závodníci tak museli čelit silnějšímu proudu.

Výsledky najdete ZDE

---

Výběr z fotogalerie

Fotografové: Tadeáš Boněk – Tadeášek, Matěj Šafránek, Dalibor Bambas – Dalibor, Lucie Bláhová – Lůca, Jan Mikis, Lukáš Smola – Lachtan, Petr Váňa – Petr, Milan Cikánek – Milan, Václav Kolář – Vašek,
Alžběta Drobíková – Minutka, Michal Janata – Kalich

Odkaz na paddleboardovou fotogalerii ZDE

Reportáže z minulých ročníků

Na Koupališti Džbán si letos nezapádlujete, ale na Hostivařské přehradě ano! Půjčovna i paddleboardové workshopy ve Wake Hostivař ve spolupráci se Snowboardelem zahajuje sezónu 2022.

Vzniklo nové paddleboardové centrum v Praze 10

Jak dopadne osud Džbánu, developeři versus město, se neví. Ale pádlovat se musí. Byl to asi osud, protože jsme našli místo, které je po všech stránkách lepší. Hostivařská přehrada na Praze 10. Vše vzniklo, když jsme hledali vhodné místo v Praze, kam přesunout tradiční paddleboardový závod Snowboardel Paddle Fest s podobnými podmínkami. Paddleboarding si všichni užijí více, když je kolem pláž a rozsáhlá vodní plocha. A našli jsme. Zázemí nám poskytli kluci z Wake Hostivař, kteří si kvůli snížené vodní hladině při opravě hráze Hostivařské přehrady letos nezawakují. A tak vznikla spolupráce se Snowboardelem, který hledal zázemí pro své paddleboardové centrum.

Chcete si zapádlovat nebo vybíráte paddleboard?

V rámci Wake Hostivař si můžete zajezdit na paddleboardech od obchodu Snowboardel.

• Zapůjčit paddleboard
• Otestovat paddleboard před jeho koupí
• Zúčastnit se workshopu pádlování s instruktorem ve vypsaných termínech
• Uspořádat workshop pro větší skupinu (školy, firmy apod.) s instruktorem

• Všichni instruktoři jsou proškolení pro základní výuku techniky pádlování a spolupracují s trenéry paddleboardingu s mezinárodní licencí od Mezinárodní surfové asociace (International Surfing Association – ISA)

Zázemí areálu Hostivařská přehrada

• uzamykatelné boxy na osobní cenné věci
• devět občerstvovacích stánků (burgery, pizzy, zmrzliny, bary)
• čisté sociálního zařízení a převlékárny
• areál pořádá i mnoho společenských akcí pro celou rodinu (párty, příměstské tábory, koncerty) – najdete v kalendáři
• dokonce i nuda pláž pro plné opálení
• do areálu je zákaz vstupu se psy

Snowboardel Paddle Fest

Paddleboardové závody na Hostivaři

Vše úspěšně odstartoval závod Českého poháru v paddleboardingu, 21. května, kterého se zúčastnilo 60 závodníků napříč kategoriemi. Závodilo se v krátkém sprintu a vytrvalostním long distance na 10 kilometrů (Děti a Hobby polovinu). Závodníci museli čtyřikrát obkroužit Hostivařskou přehradu za poryvů čerstvého větru ze všech stran. Ze získaného startovného přispěl Snowboardel částkou 12.000 Kč na podporu Dětského domova Radost v Dolních Měcholupech. Děti se svými vychovateli si pro šek dopádlovali v krátkém beach race. Odkaz na fotogalerii ZDE. Pokud vás paddleboarding zajímá jako sport, můžete se sami vydat na některý ze závodů pořádaných Českou Federací Stand Up Paddle. Všechny závody jsou otevřené veřejnosti a kategorií je dostatek.

Kontakty

Workshopy a hodiny s lektorem – Michal Kašpárek Snowboardel, 724 361 217, michal.kasparek(zavinac)snowboardel.cz

Individuální půjčovna – Wake Hostivař, info(zavinac)wakehostivar.cz, www.wakehostivar.cz

Každoročně pořádaná největší vodácká akce, na které paddleboardy nemohou chybět, Napříč Prahou přes 3 jezy se letos uskutečnila opět ve svém zažitém předcovidovém formátu. Tedy včetně volného splutí těch, kteří nechtějí Prahou uhánět v závodním tempu. Podle hlášení hlavního šéfa vodních skautů Jana Fischera, bylo v propusti Staroměstského jezu (ten pod Karlovým mostem) napočítáno 1327 projíždějících lodí.

Kapitán celé akce Napříč Prahou přes 3 jezy Jan Fischer nalevo.

Závodu se zúčastnilo celkem 231 závodních posádek, ve kterých byla převaha skautských pramic, které tento závod berou velmi vážně a celou 6 km trasu projíždějí s velkým nasazením a nadšením. Závod paddleboardů se konal již potřetí a druhým rokem jako součást závodního seriálu Český pohár v paddleboardingu. Na startovní linii na Císařské louce se sešli jezdci všech kategorií k hromadnému startu. Kategorie Hobby na nafukovacích prknech do délky 12 stop a posádka megaboardu měli základní vzdálenost 6 km – tedy start – 3 jezy a cíl na štvanici. Další kategorie Open na pevných i nafukovacích paddleboardech do délky 14 stop si závod ještě prodloužili o 3 km k Libeňskému mostu a zpět.

Za Paddleboardguru crew jsem znovu jela závod po roční odmlce a proběhl nad má očekávání skvěle! Navzdory mým mama hormonům v kombinaci se zkreslenými vzpomínkami z předešlých zážitků z jezů, kdy mi mozek říkal, že nemusím riskovat a raději můžu zůstat v bezpečí s ročním miminem doma a nikdo u toho nemusí zemřít, jsem se vypravila už z loděnice na Braníku, kde máme svůj paddleboardový oddíl. Na start to bylo asi dva a půl kilometru a už tam jsem si uvědomila, že jsem se oblékla příliš teple. Neoprenové kalhoty a festovní funkční triko v kombinaci s vestou, camelbagem, a helmou mi způsobovali přehřívání už při prvních 20 minutách pádlování. Počasí se vyvedlo, bylo asi 20 stupňů a svítilo. Tak co, alespoň mi nebude zima a třeba se ještě schladím na jednom ze tří jezů. To jsem brala jako nevyhnutelný fakt. Před startem jsem se se všemi přivítala a ještě domlouvala focení se skauty na startovní linii, protože co si budeme povídat – takto ojedinělý zážitek prostě musí být na fotkách!

Po startu, nalevo od žluté bójky.

Start v 9:45 od Císařské louky

Paddleboardisté startují jako úplně první kategorie a můžeme si tak užít úplně hladkou vodu. Miluju tu první minutu po startovním signálu, kdy se prkna rozletí po hladké vodě, hlava vám vypne a přepne na mód totálního soustředění a prostě to jede. Už po pár set metrech jsem se z tohoto stavu probudila, přede mnou se otevřel výhled na Vyšehrad, pražské mosty a já jsem si říkala, že můžu trochu zvolnit, nehnat to na krev a užít si i výhledy.

První jez u Tančícího domu

Šítkovský jez je pozvolný a důležité je v závěru nevybrat ty největší jazyky uprostřed, ale přitom zůstat v proudu. Dá se v pohodě jezdit i ve stoje. Já jsem se rozhodla, že pojedu všechny jezy vkleče, nechtělo se mi příliš riskovat na úzkém pevném boardu. Musím se přece vrátit k miminu celá! Do jezu jsme najely bok po boku s další závodnicí Terezou a provalily jsme se jím jako parník. Pak následovalo asi dalších 800 metrů v poli Střeleckého ostrova (jediného místa v centru Prahy, kde je paddleboarding povolený po celý rok) než jsme dopádlovaly ke druhému jezu.

Druhý jez před Karlovým mostem

Staroměstský jez je to místo, které se mi ještě za těch pár ročníků 3 jezů nepodařilo projet ideálně a nejméně do půl těla jsem se vždy koupala. Od svého tchána starého Jezevce vím, že se musí jezdit vpravo. Navíc se koruna jezu ale stáčí doleva. Takže do něj musí člověk správně najet, srovnat rychlost s vodou a pak už se soustředit na tu správnou stopu. Letos jsem se nekoupala, ale držela jsem se zase moc vpravo, takže mě vzal silný vracák a při otáčení jsem ztratila nějaké vteřiny a také kontakt s druhou závodnicí Terezou. Tím se ve mě definitivně rozhostil pokoj klidu a míru a opustily mě poslední myšlenky na dohánění Terezy. Za mnou žádná další závodnice nebyla. Pozdravila jsem fotografy a záchranáře na lodi a už jsem se těšila na průjezd Karlovým mostem. Dělám to každý rok a je to skvělý pocit – na Karlově mostě stojí v husté řadě diváci říční z té nečekané podívané a já na ně volám „Ahoj!“ a celý Karlův most mi sborem odpovídá „Ahóóóóój!!!“ a tak můžu s úsměvem na tváři pádlovat ke třetímu jezu. Tady už to tolik neteče a před sebou mám ještě 5,5 kilometrů do cíle. Počítám si mostní oblouky, kterými musím projet, vzpomínám si na názvy mostů, projíždím přístavištěm a na obzoru už se mi rýsuje poslední jez.

Raději vkleče, než se koupat!

Třetí jez, ten nejdelší

Helmovský. Je to nejdelší retardér v celé české republice a snad i v Evropě. Měří 288,5 metrů a je široký 12 metrů. A je to jez, ze kterého mám vždy smíšené pocity. Dá se jet vestoje – první polovina rozhodně. Pak se začne pěnit a vytvářet „kopce a údolí“ a tam nechcete spadnout, protože je mělký a na dně jsou betonové retardéry, o které si můžete poranit nohu. Jedu ho celý opět v kleče a snažím se trefit do zpěněného „údolí“. Není to můj první retardér, vím, že musím být uvolněná a nechat se jen uhánět proudem. Ale letos mi přišlo, že prkno poskakovalo nějak více a hnalo mi to špičku mimo zpěněnou část, tak jsem si vzpomněla na další poučku a začala jsem vést pádlo vodou (tj. když v jednom místě ponoříte list pádla do vody jeho boční stranou a pádlo pak pomáhá kormidlovat paddleboard). A voilá – poslední jez za mnou.

Poslední 3 kilometry k Libeňáku a zpátky byly pro mne plahočením, ale to už jsem věděla, že jsem přežila a pokud přežilo i mý dítě hlídání, tak se v cíli za pár minut shledáme.

Můj výsledný čas byl 1hodina 13 minut. Nejrychlejší muž z kategorie Open byl letos Filip Kubina z Magna SUP Nymburk a ten to celé dal pod hodinu v čase 57 minut a 41 sekund.

Závěrečná vítězná pódia se konají společně se skautskými a je to skvělá hutná atmosféra, kdy vám v kruhu tleskají stovky skautů z celé republiky.

Nakonec jsem dostala diplom i já – bramborová medaile (já teda raději říkám měděná) v pevných boardech. 

Všichni si to užili a ti akční, kteří měli své parťáky v logistice prken si to celé sjeli ještě jednou ve volném splutí, aby si zopakovali jezy. V porovnání s dalším závodem na paddleboardech, který má ve své trati také jezy – Krumlovským maratonem (začátek října), je pro mě závod Napříč Prahou přes 3 jezy pohodlnější. Je totiž třetinový, co se do vzdálenosti týče a jezy si užijete hned pár minut po startu namísto nálože pěti krumlovských jezů, ke kterým musíte nejdříve 20 kilometrů dopádlovat. Pro toho, kdo si chce užít oba závody hlavně kvůli jezům, rozhodně 3 jezy doporučuju jako dobrý trénink a přípravu na mnohem náročnější Krumlovský maraton.

Takže zase příští rok na Svatého Václava, 28.9. 2022 na 3 jezech. S kým se uvidím na startu?

Celkové výsledky zde

Kompletní fotogalerie z objektivů Junák – Český Skaut ZDE

Výběr s paddleboardy níže

Minulý rok to bylo poprvé, co se tohoto ultimátního závodu zúčastnil ve všech třech etapách první paddleboardový závodník Marek Šplíchal (reportáž 2020). „Odšpuntoval“ tak tuto kategorii a letos se na startovní linii tohoto maratonu postavilo dokonce šest paddleboardistů. Dva na paddleboardech pevných – karbonových a čtyři na touringových nafukovacích paddleboardech. V poslední nejkratší etapě (pouze 31 kilometrů ze Slap do Prahy) se navíc připojili další tři závodníci na pevných boardech. Naše Paddleboardguru crew byla u toho každý den a každý kilometr jako sparing doprovodné a občerstvovací vozidlo jednoho ze závodníků, Davida Raaba.

A tak vám přinášíme tuto zevrubnou reportáž hned z několika pohled, abyste se mohli pořádně rozhodnout a připravit na další ročník 2022!

Detailněji jsme vyzpovídali zkušeného závodníka na pevném boardu Davida Raaba, který měl představu do čeho jde, jelikož má za sebou podobný pětidenní závod 11 Cities v holandských kanálech, kde ovšem nejdelší etapa měla pouze 45 kilometrů na rozdíl od ČB-Pha, kde ta nejdelší jich měla 72. A také jsme se zeptali na dojmy a zkušenosti závodnice Šárky Langové, která na paddleboardu jezdí rok, o závodě se dozvěděla z našeho webu a do závodu se vrhla s nadšením a splněním si představy sjíždění Vltavy. Scenérie a příroda kolem byla romantická, takže proč ne?

Účastníci dlouhého závodu před startem v Českých Budějovicích.

38. ročník závodu Budějovice Praha – 3 denní závod

1. etapa: České Budějovice – Zvíkov, 64 km
2. etapa: Zvíkov – Slapy, Ždáň, 72 km
3. etapa: Slapy, Třebenice – Praha, Malá Chuchle, 31 km

• – kategorie: kajaky, kanoe, rychlostní i turistické kanoe, sea kajaky, paddleboardy
• – pro nejrychlejší a na krev závodící kategorii jsou jednotlivé etapy dlouhé okolo 4-5 hodin pádlování, a tak se moc neřeší občerstvení. Pro rychlejší paddleboardové závodníky trvá etapa okolo 8-10 hodin pádlování a ti pomalejší 11-14 hodin, a tak už je třeba myslet na vše – od pití a jídla přes ochranu před sluncem a různé další psychické vzpruhy
• – celkem se dlouhého závodu zúčastnilo 27 závodníků, krátkého závodu dalších 29

Šárka Langová (Liptál u Zlína)

Šárka je dobrodružka a samostatná nebojácná jednotka. Paddleboarding jí chytnul před rokem a naplno jí pohltil i tím prostředím vody a okolní přírody, které miluje. Tohle byl úplně první paddleboardový závod, do kterého jsem se přihlásila. Předtím žádný vodní sport nikdy nedělala a na všechno si přichází sama. Její rodina holduje jiným aktivitám, a tak by ráda rozšířila svojí paddleboardovou crew o nějaké další paddleboardisty, se kterými by mohla jezdit na společné výlety a výpravy. Jestli jseš na tom podobně, ozvi se jí na facebook tady. „Hledám podobného blázna!“ dodává Šárka.

Šárka Langová po startu

Šárko, připravovala ses nějak na závod? Pádlovala si každý den třeba 70 kilometrů v kuse? Nebo jaké byly tvé úvahy, že se na takový závod vydáš?

No řekla jsem si, že to prostě zkusím. Nejela jsem nikdy Vltavu a v bláhové představě, že ta řeka poteče jsem se přihlásila a ty propozice jsem si nečetla pořádně. A když jsem zjistila, že to bude 60 kilometrů, tak jsem začala jezdit. Pádlovala jsem třeba 18, ale u nás je Bečva, která je na jaře rozvodněná a to je zadarmo – není to pádlování za vlastní. Na Vltavě to bylo jako rybníko-pádlování, prostě to stálo. A ještě jsem trénovala na řece Moravě asi 30 kilometrový úsek s cestou vlakem na start a v cíli jsem si nechala auto. Takže ta logistika a úsilí bylo dost náročné.

Shrnula bys dojmy a zkušenosti z prvního dne? Etapa 62 kilometrů. Tys to ujela za xx hodin. Na čem jsi jela a občerstvování?

Teď po první etapě si říkám, že jsem asi blázen. Málem jsem tam vyplivla duši, a ještě jsem si na to vzala jeden den dovolené!

Paddleboard mám nafukovací, 14‘x28‘‘ Starboard, touringový model. Klidně bych brala ještě užší, třeba 26, ale jelo dobře.

A jídlo, to jsem vůbec neřešila! Myslela jsem si, že něco vydržím. Těch prvních 30 kilometrů jsem jela z lahví 1,5litrů vody, pak jsem teda měla žízeň a zastavovala jsem různě, ale vydržela jsem to. K jídlu jsem měla jeden banán a stačí. Taky jsem si namíchala ovesnou kaši s jogurtem a říkala jsem si, že si třeba cestou lžičku dám. Od Dalibora (pozn.další paddleboardový závodník) jsem měla nějaký nabuzovač, ale k tomu jsem měla respekt, protože jsem to ještě nikdy nezkoušela. A ještě sušené hovězí maso. Jenže přeci jen je to závod a tak ti to nedá, aby sis sedla a začala jíst kaši z misky. Ještě navíc, když jsem viděla další dvě holky paddleboardistky před sebou a nechtěla jsem, aby mi odjely. Vždycky jsem to za nimy střihla nějakým meandrem a zase jsem byla o kousek blíž…Takže ti vyhládlo a hypoglykemie… No úplně! Na první občerstvovací stanici v Hněvkovicích (22. km závodu) jsem došla za holkama, co tam byly a šla jsem se tam dojíst. Byla jsem úplně hotová a třepala jsem se. Naštěstí na téhle první občerstvovačce všichni ti zdatňáci proběhli a všechno jídlo tam po nich zůstalo. Banány a nutri tyčinky… Naštěstí mě Zuzka (pozn. pořadatelka, časomíra a hlavní občerstvovací koordinátorka) poradila, že v tomhle stavu už to nesmím takhle najednou zhltnout, ale že si mám ty nutri tyčinky zakousnout každých 20 minut a k tomu se napít. Tak jsem to začala praktikovat a prostě mě to vlilo energii do žil a zafungovalo to!

A všimla jsem si, že ses v rámci závodu spojila s Daliborem a tu první etapu jste jeli spolu. Pomáhalo to?

No my už jsme se s Daliborem podle obličeje znali z jedné Mikulášské jízdy z Prahy. A holky ze Zlína ty přijely spolu jako jeden tým a se svým doprovodem (Petin manžel) a už před startem vypadaly, že se hodně koncentrují na závod. S Daliborem jsme se potkali v Českém Vrbném večer na registraci před startem a on ani neměl, kde spát, protože mu nevyšlo ubytování. Tak spal pod mojí hamakou na mém prkně, přikrytý šátkem. Takže jsme se podporovali už od začátku a on na mě při závodě i čekal a říkal, že pojedeme spolu a že si takhle pomůžeme. Také nám pomohlo, že v polovině první etapy na nás počkal „občerstvovač“ Michal a dal nám vodu a meloun. A pak byla občerstvovací bedna na Podolsku, která teda už byla dost vyjedená, jak jsme jeli až poslední, ale naštěstí tam byl opět zlínský Michal a další doprovod od jedné závodnice kajakářky a ti nás zazásobili vodou a tyčinkama.

Tak ty jsi měla prostě takový štěstí na lidi. Je pravda, že tyhle extrémní závody nejsou jen o výkonu, ale také o té pospolitosti a vzájemné pomoci, a to je asi největší hodnota.

Jo byla jsem klikař, ale byla jsem na to připravená. Říkala jsem si Šárko, jedeš za své, nemáš tady žádného „caddyho“, takže jsem si vezla na boardu 4 litry té vody s izočajem, pak jsem tam ještě měla tu kaši, která byla úplně zbytečná. Takže jsem mohla mít o 4 kila míň. Příště si taky nalepím ty tyčinky na palubu jako měli kajakáři.

A co to pádlování? Jak obtížné byly pro tebe ty podmínky? Myslíš, že bys to zvládla příště lépe, když bys nemusela řešit pití a jídlo?

Jo dala bych to určitě. Ale chce to mít natrénováno alespoň těch 50 kilometrů v kuse víckrát než jednou. A tam člověk zjistí i sám, co s sebou musí vzít pak do závodu. No a mít ještě někoho, kdo ti udělá ty občerstvovačky a kdo ti vynese ten paddleboard v cíli z vody, když už vůbec nemůžeš. Když ho nemáš, tak je to prostě hodně složité.

Takže jsi po prvním dni udělala rozhodnutí, že druhou etapu vynecháš, odpočineš si a závěrečnou třicítku ještě dáte.

Jo přesně. Kluci navíc říkali, že je to hrozně hezkej úsek na tu přírodu a že část té vody teče líp než ten začátek první den. Byli tady Fyzoši a ti mi spravili záda. A také jsme měla hrozně nateklé ruce a nechtěla jsem mít těžké puchýře. Ale neměla jsem z toho pocit, že je to prohra. Už to, že jsem dojela těch 60 kilometrů je prostě dobré.

Takže příští rok znova?

Asi jo!

---

David Raab (Praha) 

Zkušený závodník na paddleboardu a dříve i na divoké vodě. Vodě rozumí a má za sebou i extrémní pětidenní závod 11 Cities ve Frýsku. Na závod se vydal, protože zrovna nebyly žádné jiné závody a také proto, že se mu už stýskalo po podobném zážitku jako na 11 Cities. A protože už druhou covidovou sezónu nejde vyjet nikam na venkovní závody na moře, tak si řekl, že je to nejlepší chvíle to zkusit. Navíc mu to bylo doporučeno jako aktivní dovolená a my jsme si to mohli užít jako road trip mámy s miminem okolo Vltavy.

David při přeběhu na přehradě Hněvkovice před Týnem nad Vltavou.

Davide, jak víš o závodu?

Už dlouho, vyprávěl mi o něm i můj táta, kterej pamatuje Vltavu ještě bez přehrad. Obnovenou verzi závodu znám už také pár let. Před pěti lety jsem jel 30 km etapu na paddleboardu a potom jsme s pořadateli i spolupracovali a zkrácená trať z Vraného byla i dvakrát součástí Českého poháru v paddleboardingu.

Nejdřív jsem si myslel, že celý závod paddleboardista nemůže ujet kvůli těm etapám přes 60 kilometrů denně. Měl jsem zkušenosti z 11 Cities s etapami 45-50 kilometrů a říkal jsem si, že je to limit. V hlavě mi to rezonovalo, ale nejsem zrovna ten typ, kterej by chtěl jít do nějakýho velkýho utrpení. Ale když loni Mára Šplíchal tenhle závod pokořil, tak z toho vyplynulo, že to jde.

Tak jak ses teda připravoval?

Věděl jsem, co je k přípravám potřeba, ale stejně se mi je nepodařilo ze 100 % naplnit.

Přizpůsobit to tělo na tu opakovanou dlouhou zátěž, dávat třeba dlouhé tréninky dva dny po sobě a naučit i ruce a tělo být dlouho na prkně – dvě, tři hodiny třeba.

A při těchto trénincích do toho aplikuješ třeba i to jídlo, abys věděl, jak to bude během závodu?

No s tímhle nemám moc zkušenost. Na takhle dlouhej závod jsem měl jenom rámcovou představu. Ptal jsem se ostatních lidí, co už to jeli, na jejich zkušenosti a dal to dohromady s tím, jak funguje moje tělo. Myslel jsem si, že na tuhle akci využiju Richardovo sparing partnera Tomáše, kterej to má zmáklý a bude nás oba krmit a já to budu mít z krku. No, a nakonec se ukázalo, že ani jeden z borců nejede. Ale místo něj ses do podpůrnýho týmu nahlásila ty s Rózou a tím to bylo vyřešený.

A teď k závodu – jak jsme tě sledovaly, tak při prvním přeběhu po 22 kilometrech na Hněvkovicích si vypadal ještě dost svěží. Přemýšlel si o tom, že máš před sebou ještě třeba dalších 40 kilometrů?

No jasně, že jsem o tom věděl! Strávili jsme nad tím pár hodin plánování, hlavně kde a po jak dlouhých úsecích mě budete občerstvovat. Během závodu se pak ukázalo, že jsme to naplánovali dobře. I když na Hladný 13 kilometrů za Týnem nad Vltavou mě přepadl hlad. Ještě, že jste tam zrovna byly na koukanou! Jinak je pro závodníka nezvyklý, že si s sebou musí něco vézt.

Takže co si vezl na prkně a jak si byl oblečený?

Camelbag (vak na pití na záda) a vezl jsem čistou vodu a na občerstvovačkách jsem měnil camelbag za camelbag. Měl jsem tři na měnění, abych vždycky odjížděl s plným. Okolo pasu jsem měl ledvinku s namíchaným pitím – dlouhý cukry a potrava, aby mi to sloužilo k tomu, když se na občerstvovačce na břehu nezvládnu dostatečně najíst, protože mi to zrovna nepůjde, tak abych se pak někde v mezi-etapě napil. Od dvou třetin každý etapy jsem měl speciální drink, kterej měl v sobě zakomponovaný látky pomáhající nastartovat koordinaci pohybů, protože ta v únavě odpadá.  Neměl jsem s tím předchozí zkušenost, ale kupodivu mi to pomohlo. A ještě jsem měl s sebou dva flapjacky, protože nejde jenom pít tyhle sladký věci, ale je třeba potřeba jíst i normální stravu. Klidně i housku se šunkou a máslem, to je podle mě nepřekonatelnej „flapjack“!

A druhý den si po mě chtěl sehnat i pivo. Nealko.

No to je pravda, tělo si to začlo žádat. Je třeba se na takovýhle věci připravit. Dokonce jsem snědl Rozitě i jednu přesnídávku. Chce to chuťovou rozmanitost. Obecně si myslím, že ta rozmanitost je při takhle dlouhých závodech důležitá ve všem. I v pádlování. Snažil jsem se jet technicky, abych se to tak bezmyšlenkovitě nesnažil „uklofat“, ale měnil jsem styly pádlování i rytmus výměny pádla.

Koukal si pořád před prkno? Říkal si, že se s tebou ještě dva dny po závodě houpala zem…

No člověk má tendenci padat pohledem a koukat do prkna, ale to jsem se snažil taky eliminovat. Mít rovný záda a nemít skloněnou hlavu. Koukat do dálky, protože je to i o přehledu co se okolo děje. Protože když se dostanete do vyplýho módu, což jsem se naštěstí nedostal, tak pak přijde nějakej bump (vlna) z boku a vy tam spadnete a je to takový zbytečný vysilování a zbytečná panika.

Co vlny od lodí? Vadili ti nějak? Kde to bylo horší, lepší, vadilo ti to?

Tak v tý první etapě z Budějc na Zvíkov to bylo klidný, tam se skoro nic nedělo. Živější to bylo druhý den a pak před Prahou. Hlavně na těch Slapech v okolí Živohoště a Ždáně lodě jezdí hodně, ale musím říct, že mě to nevadilo a otázka je jestli to už bylo tím, že už jsem se trochu naučil pádlovat ve vlnách nebo vhodnou volbou prkna… Mě ty vlny pomáhaly a rozbíjely mi ten stereotyp. A taky musím říct, že ta kultura těch kapitánů se dost zvedla a když vás míjej, tak zpomalujou, takže z toho nebyly žádný ostrý vlny. Dokonce se šlo párkrát i po nich svézt.

Je nějaké oblečení na paddleboardový maraton?

Já jsem jel první den v krátkém rukávu. Je dobře se pořádně namazat, protože tam člověk stráví hodně hodin na slunci. Od druhýho dne jsem jel s dlouhým rukávem v lehce kompresním triku, což si myslím, že mi taky pomáhalo udržet tělo v kondici. A pravidelně jsem si namáčel kšiltovku – těch jsem usušil za celý závod nespočet! Obutí jsem taky střídal buď naboso nebo v neoprenových botičkách i v závislosti na přeběhy, které byly dlouhé a po betonu. Dokonce jsem si od druhého dne vezl i tenisák na rozmasírování chodidel na občerstvovačkách.

A měl si nějaký moment, že by si to chtěl vzdát a nedojet?

Kladl jsem si otázku během druhý etapy, jestli to mám zapotřebí. Ale myslím si, že tenhle moment měl asi každej. Úplnou mentální krizi jsem ale neměl.

A co třetí etapa? Nastoupili ti tam tři čerství kluci – startovali jste spolu. Oni to měli dost jako sprint, chtěl si se s nimi taky držet – takový 30kilometrový finiš?

Tak jakýkoliv setkání s čerstvým člověkem tě mentálně oblaží. Připadal jsem si jako na startu nějakýho 10 kilometrovýho long distancu. Ale je pravda, že po těch dvou dlouhých etapách už ti moc energie na závodění s úplně čerstvýma závodníkama nezbývá. Takže jsem odstartoval svižně a pár metrů s nima jel a bylo to entuziastický.

Do třetí etapy nastoupili i další závodníci zleva: Jan Vlček, David Raab, Marek Šplíchal, Ondřej Petrák, Filip Kubina.

A máš nějaký doporučení pro potenciální závodníky, kteří se rozhodují, jestli do tohoto závodu nastoupí příští rok?

Tak do tohodle stádia asi každej člověk, kterej to chce jet, musí sám dospět. Těch důvodů, proč do závodu tohodle typu nastoupit je strašně moc – každej má nějakej a každej je dobrej. Vnímal bych tenhle závod jako takový iniciační zážitek, takže pokud je člověk takhle naladěnej, tak je to dobrá iniciace!

A ještě máš nějaký vzkaz pro organizátory závodu?

Jednoznačně velkej respekt k organizátorům, kteří cokoliv organizujou a u tohodle závodu to je ještě speciálnější v tom, že se snaží udržet legendu, tradici, a to mi přijde, že je hodně cenný. Protože ty kořeny jsou pro nás lidi důležitý. Ubytování a organizace vzhledem k tomu, že to bylo navíc putovní, tak to bylo skvělý. Atmosféra byla taky skvělá. Takže organizátorům děkuju za takovouhle akci.

A ještě bych chtěl dodat, že mě strašně bavilo jak na těhle závodech vzniká pospolitost mezi sportovci z různých prostředí. Že si na nich člověk uvědomí, že sám jako jedinec neznamená nic, což v dnešní době je docela cenný uvědomění, když se tak teď preferuje ten individualismus. Vrátí se tam k těm základním pospolitejm pravidlům, takže je jasný, že vy někoho budete potřebovat za 10 kilometrů a on, když vás potřebuje zrovna teď, tak to není, že mu můžete pomoct, ale že mu musíte pomoct. Když můžeš, tak musíš! Tohle tam platí a funguje to. 

Hromadné foto závodníků dlouhého závodu Budějovice-Praha aneb může si snad člověk přát oslavit své 1. narozeniny v lepší společnosti?

Paddleboardová síň slávy:
Paddleboardový výtah z celkových výsledků dlouhého závodu Budějovice – Praha, 167 km

Umístění	Jméno	Příjmení	Klub	Stát	Kategorie	Celkový čas	Den 1	Den 2	Den 3
17	David	Raab	NSP.CZ	CZE	SUP	20:04:45	7:25:32	9:04:55	3:34:18
20	Marek	Šplíchal	Paddleboard Guru	CZE	SUP	21:14:12	7:53:40	9:26:20	3:54:12
22	Petra	Vrágová	TAMBIK Zlín	CZE	iSUP w	29:08:57	10:41:40	13:20:09	5:07:08
22	Petra	Horáčková	Tambik Zlín	CZE	iSUP w	29:08:57	10:41:40	13:20:09	5:07:08
24	Dalibor	Oravec	KVS	SVK	iSUP	29:36:09	11:01:31	13:17:13	5:17:25
26	Šárka	Langová	Viny	CZE	iSUP w	16:08:46	11:02:05	DNS	5:06:41

Krátký závod, Slapy – Praha, 31 km

19	Ondřej	Petrák	TJ Prazdroj Plzeň	CZE	SUP	3:03:19
20	Filip	Kubina	S. U. P NYMBURK	CZE	SUP	3:03:22
25	Jan	Vlček		CZE	SUP	3:10:12

• foto Helga Viehbock a Paddleboardguru.cz

Napříč Prahou přes 3 jezy. Největší vodácká akce, na které se na svátek svatého Václava (28.9.2020) každoročně setkají tisíce skautů a nadšenců do pádlovacích sportů. Letošní ročník byl poznamenán přísnými „anti-covid“ hygienickými nařízeními.

Poprvé otevřená závodní kategorie paddleboardů

Asi největší změnou pro veřejnost bylo zrušení turistické části volného splutí Vltavy ve výletnickém tempu. V závodní části, která vždy probíhá od časného rána, byla zrušena i početná kategorie raftů a dalších lodí. A tak se závod dostal na samé jádro svých počátků, které se datují až do roku 1939, kdy závod začaly jezdit skautské posádky na pramicích. Velké štěstí měli letos paddleboardisté, kteří se díky spolupráci České Federace Stand Up Paddle se Skauty mohli účastnit závodní části závodu Napříč Prahou – přes 3 jezy. Závod byl zařazen do seriálu Český pohár v paddleboardingu v regionální úrovni. A my jsme této ojedinělé paddleboardové příležitosti projet se Prahou, v místech, kde je normálně během roku plavba paddleboardům zakázaná, využili.

Na startovní linii se sešlo na třicet paddleboardistů. Otevírali jako první celý závod Napříč Prahou.

Vzhledem k tomu, že se muselo tento rok odehrávat všechno bez kumulování závodníků z různých koutů republiky na jednom místě, bylo třeba se na závod připravit předem online včetně výkladu trati. Zajímavá byla také zkušenost s vyzvedáváním startovních čísel před závodem přímo na vodě. Musíme smeknout před perfektní organizovaností skautů!

První jez – Šítkovský, v pozadí Tančící dům. Tomáš Kolářík.

Paddleboardová trať

Na startovní linii u Císařské louky se sešlo na třicet závodníků včetně jednoho megaboardu. Ti, kteří si chtěli především 3 jezy užít, a ještě se pokochat se přihlásili do kategorie Hobby a po projetí třetím jezem končili po 6 kilometrech na ostrově Štvanice. Pro hlavní závodní kategorii OPEN, která do závodu nastoupila na dlouhých prknech nafukovacích i pevných se letos přizpůsobila délka tratě na 9 kilometrů, tak aby více odpovídala jedné ze tří tradičních pohárových disciplín – long distance. Ovšem do tohoto prodlouženého závodu se přihlásili i jezdci na kratších hobby prknech, protože si to podle jejich slov prostě „chtěli užít pořádně“. A tak se všichni v kategorii OPEN vydali navíc k Libeňskému mostu a zpět k Negrelliho viaduktu a pak teprve do cíle.

Někteří na jezu utrhli flosnu.

Závodu se účastnila i kategorie Hobby.

Vyhodnocení vodních podmínek

Co se týče povětrnostních a hydrologických podmínek, tak ty byly tento rok opravdu vyzívající. Když pomineme špatnou předpověď počasí, která se nakonec nenaplnila, protože nepršelo tak moc, mohli se závodníci těšit na příjemný stav vodní hladiny a vyšší průtok Vltavy. Vyšší stav vodní hladiny je pro paddleboardisty důležitý především na jezech kvůli flosnám, aby se jim nezlomily. Ovšem letošní jezy nebyly vůbec milosrdné a kombinace toho všeho způsobila dvě utržené flosny a jednu těžce zbroušenou. Příští rok to bude chtít zkrátit ploutve pod 20 palců délky nebo si rovnou namontovat říční flosnu. Také divokost vody letos neumožnila fotografům na jezech zachytit skoro žádný průjezd paddleboardu ve stoje, a tak se skoro všichni koupali v září v chladnoucí Vltavě. Někdo i na všech třech jezech. Nebyli však sami, podle zprávy od záchranářů měly na jezech problémy i pramice a na Staroměstském jezu u Karlovo mostu se jich zatopilo dokonce osm.

I tak jsme po dokončení závodu měli dobrý pocit, že se tento ročník uskutečnil, i když jsme se museli bez zbytečných průtahů převléct a bez vyhlášení vítězů opustit ostrov. Protože, co kdybychom se náhodou ze samé radosti líbali!

Závod byl součástí Českého poháru v paddleboardingu 2020.

Paddleboardová výsledková listina zde

---

Výběr z oficiální fotogalerie 3 jezů 

od kolektivu fotografů: Petr Váňa, Michal Turek, Petr Foldyna, Petr Kalousek, Kompletní fotogalerie zde

O závodě

Legendární obnovený Závod Budějovice-Praha se na Vltavě jezdí už od roku 1922, kdy na řece nebyly ještě žádná vodní díla a komory a závodníci zdolávali 168 kilometrů po Vltavě stejně jako voraři. Někdy non-stop, ale většinou třídenní etapový závod měl doposud mezi svými startujícími především rychlostní kajakáře a kanoisty, seakajaky, ale i dračí loď. Je pravda, že paddleboardy startovaly již několikrát na poslední etapě Slapy-Praha a na zkráceném Vrané-Praha, ale až tento rok se objevil první paddleboardista se zálibou v maratonech všeho druhu. Šestačtyřicetiletý Marek Šplíchal z Plzně již má bohaté zkušenosti z maratonů na horských kolech (za 24 hodin ujel vzdálenost 345 km), a různé běžecké ultramaratony (za 24 h překonal 182 km) a když před rokem objevil paddleboard, přišel nám od něj mail, jestli nevíme o nějakých paddleboardových maratonech. Prý „něco delšího než Krumlovský maraton“. Doporučili jsme mu Budějovice-Praha a nakonec ho vybavili i pořádným karbonovým prknem NSP Ninja 14’x22‘‘, které mu pomůže náročný závod zdolat v příjemném skluzu.

Marek Šplíchal na závodech Českého poháru v paddleboardingu – Paddle Fest Mácháč 2020

První etapa České Budějovice – Orlík Husárna (68 km) – 7 hod 56 min

Markovo mise nás samozřejmě nenechala chladnými a začali jsme se těšit a prožívat závod s ním. Na poslední chvíli jsme kontaktovali naše paddleboardové spojence na trase a vymýšleli, jak Marka při závodě podpořit. Od organizátorů závodu jsme dostali povoleno se na trase přidat a doprovodit Marka kousek cesty. První podpora na trati byla naplánovaná zhruba 30 kilometrů po startu s Petrem Malým z Paddleboarding Týn nad Vltavou. Jenže jsme nepočítali s tím, že Marek se do toho opře v ostrém tempu a že zvýšený průtok vody (na startu 120 m3/h oproti normálnímu stavu 25 m3/h ) ho v tom ještě výrazně podpoří. A tak namísto průměrné rychlosti 8 km/h, se kterou jsme počítali, se Marek prohnal Týnem rychleji a týnskému doprovodu projel „před očima“ o pět minut dříve. Jediné svědectví, které se k nám doneslo, bylo od trénujících rychlostních kanoistů, kteří potvrdili průjezd paddleboardisty, „který do toho strašně bušil“ a od ospalých rybářů na pramičce lovících na soutoku Vltavy s Lužnicí… Když jsme se večer s Markem telefonicky spojili zněl velmi svěže a pochvaloval si, jak mu prkno pěkně jede. Před závodem jsme se bavili jakou zvolit taktiku – jestli po 25 km zastavovat a strečovat se, ale u Marka nakonec zvítězil přístup nezastavovat, udržovat průměrnou rychlost a jet stále dopředu. Marek ke svému překvapení hodně pil a energii mu dodávaly dlouhé cukry. V záloze byly i energetické šoty kolumbijského kafe. Po jízdě jen rozcvičil předloktí, která ho trochu tahala a chystal se na spaní v autě (to je podle nás extrém!).

Soutok Vltavy s Lužnicí a Marek už byl dávno pryč

Druhá etapa Orlík – Slapy Skalice (69 km) – 8 hod 03 min

Po druhém dni pádlování, který Marek zdolal v podobném čase jako dračí loď, jsme se dozvěděli, že se pro Marka chleba lámal při přejezdu Slapské přehrady. Neustálé atakování vlnami od bezohledných člunkařů a skutečné peklo okolo Živohoště od frajírků na vodních skútrech. Pády z prkna ho ale neodradily ani příliš nevyčerpaly. Někdy se při dlouhém pádlování vyskytují třeba zrakové nebo sluchové halucinace. Na tuhle otázku Marek odpovídal, že byl v pohodě, ale že nějaké příběhy si po cestě vytvářet musel – „Třeba když jsem potkal kachnu, tak jsem jí řekl „Čau, kachno“.“ Večer prý zbyl ještě čas na sedm regeneračních a hydratujících piv v kruhu ostatních spolubojovníků a ráno už Marek vyrážel do finále, pouhých 30 km.

Marek v cíli s doprovodem Ondrou Petrákem a Davidem Raabem

Třetí etapa Slapy -Praha Malá Chuchle (31 km) – 3 hod 14 min

Marek vyrážel spolu s dračí lodí v předstihu, a tak si užil jízdy v mlžném oparu, který se nad ránem táhl nad Štěchovickou nádrží. Voda měla pěknou rychlost vítr se opíral do zad. Další podpůrný tým čekal na Marka kousek nad Vranovskou hrází. S logistickou podporou Petra Cempera se David Raab  s Ondrou Petrákem dostali na místo, ale jejich klid a domnění, že mají půl hodiny náskok, byl v zápětí zpochybněn průjezdem dračí lodě, se kterou jezdil Marek celkem vyrovnané souboje. Bleskově naskákali na prkna a už se k nim blížila Markova silueta se svými frekvenčními nezdolnými záběry. Uvítání a poplácání proběhlo v rychlosti okolo 10 km/h a Ondra skoro nestihl ani zapnout gopro kameru. Posledních 12 km, které závodníci Marka doprovázeli, byla jejich průměrná rychlost 10,3 km/h, ale kluci si stihli i krátce popovídat od techniky pádlování, přes nadávání na ty „hrozný špagáty“, na které teď rybáři chytají ryby a všechny, kdo se vyskytují na vodě až po Markovo básnění, jak mu paddleboard krásně řeže vodu. Cílovou linii Marek protnul v celkovém čase 19 hod 14 min 33 sec.

Laťka je nasazená vysoko.

Těšíme se na Marka na dalších závodech Českého poháru v paddleboardingu a děkujeme, že tento paddleboardový milník české scény odpádloval pod vlajkou Paddleboardguru! Jestli Marka potkáte, nebojte se ho vyzpovídat a případně se k jeho maratónským podnikům přidat. Marek už nám oznámil, že se přihlásil na další paddleboardovou legendu – holandský závod SUP 11 City Tour. Ovšem ne v několikadenní etapě, ale celých 220 km non-stop!

„To prší štěstí“, tak nějak by se dalo glosovat počasí, které z poloviny provázelo víkendové „major“ závody Českého poháru v paddleboardingu, které se konaly na přírodním koupališti Džbán v Praze 6.

Ovšem paddleboardoví závodníci se na předpověď počasí příliš neohlížejí, protože se závodí za každých podmínek. Na Snowboardel Paddle Fest Praha dorazilo přes sto závodníků užít si zábavu na bójkách a přátelskou atmosféru, která – i přes rivalství v jednotlivých kategoriích – převládá. Tento rok poprvé se po otevření hranic k nám do Čech dostali na závody i závodníci z Německa, kteří už se nemohli dočkat, jelikož u nich doma prozatím nepanují podmínky na pořádání závodních akcí.

Třetí ročník Snowboardel závodů

Tento závod se na Džbáně konal již po třetí a letos poprvé zařadil mezi dynamičtější disciplíny, sprint a technický závod, i disciplínu královskou long distance. Pro závodníky byla tato novinka velkým překvapením, jelikož koupaliště neoplývá tak velkou plochou jako třeba Máchovo jezero nebo řeka Vltava. Nicméně pro tyto účely pořadatelský tým ze Snowboardelu pronajal na dvě hodiny wake vlek, který koupaliště půlí a 10 kilometrů dlouhý závod se mohl namotat na pět kol po Džbáně.

V Paddleboard Centru Džbán se však nemuselo pouze závodit. K vyzkoušení zde bylo i mnoho dětských, dospěláckých i rodinných paddleboardů od AQUAMARINA DEMO TOUR pro všechny příchozí. Pokud jste nestihli na Džbán dorazit o tomto závodním víkendu, nemusíte smutnit, protože toto testovací, tréninkové paddleboardové centrum a půjčovna zároveň je zde otevřeno při pěkném počasí každý den.

Sprint

V sobotu se odehrávala disciplína sprint, která byla ještě za plného slunečného počasí.  Velmi silnou byla kategorie Dětí do 15 let s nejpočetněji zastoupeným klubem Zodyhyd, který je sice snowboardový, ale v létě uvítá i naše „vodní“ prkno. Během sprintů se přijela zeptat na dojmy ze závodů i Česká televize s Branky, body, vteřiny a Zprávičkami pro ČT 😀

Po odjetí sprintových finálových rozjížděk se počasí náhle změnilo a začalo pršet. Naštěstí byla disciplína long distance naplánovaná až od pěti hodin odpoledne a přesně s úderem páté pršet přestalo. Děti s kategorií Hobby vyrazily na 3 km dlouhou trať a zbytek závodního pole v kategorii OPEN vyrazil na karbonových a nafukovacích paddleboardech vstříc 10 kilometrům. Zde si tradičně pro vítězství přijel v kategorii muži OPEN Ondřej Petrák, který na závod dorazil po noční směně na záchranné službě.

Technical race

Na neděli už všichni počítali s přeháňkami a předpověď nezklamala. Nicméně, u technical race, který je plný „tlačenic“ a otoček kolem bójí často nezůstane žádný závodní dres suchý. Déšť závodníkům nevadí ani z důvodu velkého soustředění a závodního zápalu. Naopak občas i příjemně chladí a snižuje žízeň během závodu.

Oficiální výsledky ze Snowboardel Paddle Festu Praha najdete na webu České Federace Stand Up Paddle, která je pořadatelem závodní série Český pohár v paddleboardingu.

Kompletní fotogalerie ze závodního víkendu ZDE