Každoročně pořádaná největší vodácká akce, na které paddleboardy nemohou chybět, Napříč Prahou přes 3 jezy se letos uskutečnila opět ve svém zažitém předcovidovém formátu. Tedy včetně volného splutí těch, kteří nechtějí Prahou uhánět v závodním tempu. Podle hlášení hlavního šéfa vodních skautů Jana Fischera, bylo v propusti Staroměstského jezu (ten pod Karlovým mostem) napočítáno 1327 projíždějících lodí.
Kapitán celé akce Napříč Prahou přes 3 jezy Jan Fischer nalevo.
Závodu se zúčastnilo celkem 231 závodních posádek, ve kterých byla převaha skautských pramic, které tento závod berou velmi vážně a celou 6 km trasu projíždějí s velkým nasazením a nadšením. Závod paddleboardů se konal již potřetí a druhým rokem jako součást závodního seriálu Český pohár v paddleboardingu. Na startovní linii na Císařské louce se sešli jezdci všech kategorií k hromadnému startu. Kategorie Hobby na nafukovacích prknech do délky 12 stop a posádka megaboardu měli základní vzdálenost 6 km – tedy start – 3 jezy a cíl na štvanici. Další kategorie Open na pevných i nafukovacích paddleboardech do délky 14 stop si závod ještě prodloužili o 3 km k Libeňskému mostu a zpět.
Za Paddleboardguru crew jsem znovu jela závod po roční odmlce a proběhl nad má očekávání skvěle! Navzdory mým mama hormonům v kombinaci se zkreslenými vzpomínkami z předešlých zážitků z jezů, kdy mi mozek říkal, že nemusím riskovat a raději můžu zůstat v bezpečí s ročním miminem doma a nikdo u toho nemusí zemřít, jsem se vypravila už z loděnice na Braníku, kde máme svůj paddleboardový oddíl. Na start to bylo asi dva a půl kilometru a už tam jsem si uvědomila, že jsem se oblékla příliš teple. Neoprenové kalhoty a festovní funkční triko v kombinaci s vestou, camelbagem, a helmou mi způsobovali přehřívání už při prvních 20 minutách pádlování. Počasí se vyvedlo, bylo asi 20 stupňů a svítilo. Tak co, alespoň mi nebude zima a třeba se ještě schladím na jednom ze tří jezů. To jsem brala jako nevyhnutelný fakt. Před startem jsem se se všemi přivítala a ještě domlouvala focení se skauty na startovní linii, protože co si budeme povídat – takto ojedinělý zážitek prostě musí být na fotkách!
Po startu, nalevo od žluté bójky.
Start v 9:45 od Císařské louky
Paddleboardisté startují jako úplně první kategorie a můžeme si tak užít úplně hladkou vodu. Miluju tu první minutu po startovním signálu, kdy se prkna rozletí po hladké vodě, hlava vám vypne a přepne na mód totálního soustředění a prostě to jede. Už po pár set metrech jsem se z tohoto stavu probudila, přede mnou se otevřel výhled na Vyšehrad, pražské mosty a já jsem si říkala, že můžu trochu zvolnit, nehnat to na krev a užít si i výhledy.
První jez u Tančícího domu
Šítkovský jez je pozvolný a důležité je v závěru nevybrat ty největší jazyky uprostřed, ale přitom zůstat v proudu. Dá se v pohodě jezdit i ve stoje. Já jsem se rozhodla, že pojedu všechny jezy vkleče, nechtělo se mi příliš riskovat na úzkém pevném boardu. Musím se přece vrátit k miminu celá! Do jezu jsme najely bok po boku s další závodnicí Terezou a provalily jsme se jím jako parník. Pak následovalo asi dalších 800 metrů v poli Střeleckého ostrova (jediného místa v centru Prahy, kde je paddleboarding povolený po celý rok) než jsme dopádlovaly ke druhému jezu.
Druhý jez před Karlovým mostem
Staroměstský jez je to místo, které se mi ještě za těch pár ročníků 3 jezů nepodařilo projet ideálně a nejméně do půl těla jsem se vždy koupala. Od svého tchána starého Jezevce vím, že se musí jezdit vpravo. Navíc se koruna jezu ale stáčí doleva. Takže do něj musí člověk správně najet, srovnat rychlost s vodou a pak už se soustředit na tu správnou stopu. Letos jsem se nekoupala, ale držela jsem se zase moc vpravo, takže mě vzal silný vracák a při otáčení jsem ztratila nějaké vteřiny a také kontakt s druhou závodnicí Terezou. Tím se ve mě definitivně rozhostil pokoj klidu a míru a opustily mě poslední myšlenky na dohánění Terezy. Za mnou žádná další závodnice nebyla. Pozdravila jsem fotografy a záchranáře na lodi a už jsem se těšila na průjezd Karlovým mostem. Dělám to každý rok a je to skvělý pocit – na Karlově mostě stojí v husté řadě diváci říční z té nečekané podívané a já na ně volám „Ahoj!“ a celý Karlův most mi sborem odpovídá „Ahóóóóój!!!“ a tak můžu s úsměvem na tváři pádlovat ke třetímu jezu. Tady už to tolik neteče a před sebou mám ještě 5,5 kilometrů do cíle. Počítám si mostní oblouky, kterými musím projet, vzpomínám si na názvy mostů, projíždím přístavištěm a na obzoru už se mi rýsuje poslední jez.
Raději vkleče, než se koupat!
Třetí jez, ten nejdelší
Helmovský. Je to nejdelší retardér v celé české republice a snad i v Evropě. Měří 288,5 metrů a je široký 12 metrů. A je to jez, ze kterého mám vždy smíšené pocity. Dá se jet vestoje – první polovina rozhodně. Pak se začne pěnit a vytvářet „kopce a údolí“ a tam nechcete spadnout, protože je mělký a na dně jsou betonové retardéry, o které si můžete poranit nohu. Jedu ho celý opět v kleče a snažím se trefit do zpěněného „údolí“. Není to můj první retardér, vím, že musím být uvolněná a nechat se jen uhánět proudem. Ale letos mi přišlo, že prkno poskakovalo nějak více a hnalo mi to špičku mimo zpěněnou část, tak jsem si vzpomněla na další poučku a začala jsem vést pádlo vodou (tj. když v jednom místě ponoříte list pádla do vody jeho boční stranou a pádlo pak pomáhá kormidlovat paddleboard). A voilá – poslední jez za mnou.
Poslední 3 kilometry k Libeňáku a zpátky byly pro mne plahočením, ale to už jsem věděla, že jsem přežila a pokud přežilo i mý dítě hlídání, tak se v cíli za pár minut shledáme.
Můj výsledný čas byl 1hodina 13 minut. Nejrychlejší muž z kategorie Open byl letos Filip Kubina z Magna SUP Nymburk a ten to celé dal pod hodinu v čase 57 minut a 41 sekund.
Závěrečná vítězná pódia se konají společně se skautskými a je to skvělá hutná atmosféra, kdy vám v kruhu tleskají stovky skautů z celé republiky.
Nakonec jsem dostala diplom i já – bramborová medaile (já teda raději říkám měděná) v pevných boardech.
Všichni si to užili a ti akční, kteří měli své parťáky v logistice prken si to celé sjeli ještě jednou ve volném splutí, aby si zopakovali jezy. V porovnání s dalším závodem na paddleboardech, který má ve své trati také jezy – Krumlovským maratonem (začátek října), je pro mě závod Napříč Prahou přes 3 jezy pohodlnější. Je totiž třetinový, co se do vzdálenosti týče a jezy si užijete hned pár minut po startu namísto nálože pěti krumlovských jezů, ke kterým musíte nejdříve 20 kilometrů dopádlovat. Pro toho, kdo si chce užít oba závody hlavně kvůli jezům, rozhodně 3 jezy doporučuju jako dobrý trénink a přípravu na mnohem náročnější Krumlovský maraton.
Takže zase příští rok na Svatého Václava, 28.9. 2022 na 3 jezech. S kým se uvidím na startu?
Kompletní fotogalerie z objektivů Junák – Český Skaut ZDE
Výběr s paddleboardy níže
