Reportáže

Danube SUP Cup v Budapešti

4 minuty čtení
9. 10. 2019

V Budapešti se rozhodli, že zapíšou Maďarsko na mapu paddleboardingu závodem po Dunaji. Tak jsme to jeli prozkoumat a naplánovali jsme si k tomu taky termální lázně a gastro turistiku.

Když jsem se od Davidových maďarských kamarádů dozvěděla, že se bude konat závod na mohutném Dunaji v Budapešti, hned jsem věděla, že musíme jet. Důvodů jsem měla více.

Rychlá řeka, rychlý závod, radost pádlovat

Když je proud řeky silný, je tu určitá šance, že se při pádlování moc nenadřete. Závod po Dunaji jsem už jela v Bratislavě (pyšníme se držiteli titulu Král a Královna Dunaje z roku 2018 v Bratislavě) a moje rychlost po proudu byla 16 km/hod. Takže podle mých propočtů by 9 km závod v Budapešti mohl být podobného ražení a za pár minut hotový. Ale to platí pouze za předpokladu, že pojedeme po řece dolů. A taky se mi líbí krásně modrá siltová voda.

Termální lázně a gastro turistika

V Budapešti už jsem jednou byla a v lázních jsem tam ležela tři dny až jsem málem zažila Nirvánu. A jelikož k dalekým závodním výjezdům přidávám i nějaké dny navíc na turistiku a pohodu, tak jsem airbnbíčko zarezervovala na tři noci. Dali jsme pevňáky na střechu a vydali jsme se na šestihodinovou cestu po dálnici přes Bratislavu do Budapeště.

Trasa závodu

V pátek jsme ještě večer zkoumali na Markétiným ostrově (Margitsziget) vodní hladinu, která byla intenzivně vrásněná od obrovských vyhlídkových parníků. Těšili jsme se, že závod se bude celý konat směrem po proudu a že si užijeme vlny a přímo vyhlídkovou trasu kolem maďarského parlamentu. Druhý den jsme na předzávodním meetingu zjistili, že si místo vyhlídkové trasy vyzkoušíme sílu Dunaje v protiproudu celou polovinu tratě.

Na startu se nás sešlo něco přes dvacet závodníků. Oproti masovým akcím na Balatonu, kde je na 500 účastníků, byl tento závod I. Danube SUP Cup komornější, ale v přátelské atmosféře. Na startu jsme se potkali s dalšími dvěma známými tvářemi ze Slovenska, kteří s námi utvořili slovanský lingvistický ostrůvek a navodili nám tak pocit „domova“. Naštěstí si maďaři plně uvědomují, že jejich jazyku nikdo z cizinců nerozumí ani slovo. A tak se s vámi i starší trhovkyně bravurně vybavuje anglicky.

Na trati s rychlostními kajaky

Závodem pořádal místní klub rychlostních kanoistů a kajakářů včele s maďarským vrcholovým sportovcem Marton Koverem. Závod byl společný se závodem lodí, se kterými jsem se později potkala na trati a došlo na Davidova slova.

Nepodceňuj ty lodě, neznáš jejich trajektorii.

„Nepodceňuj ty lodě, neznáš jejich trajektorii.“ Jakou mají asi trajektorii? Jedou přece rovně a my pojedeme samostatný závod ne? Význam této poučky jsem pochopila až později…

Nejnáročnější bylo dostat se na start

Na start jsme se museli dopravit vlastní silou proti nejsilnějšímu proudu. Pozitivní na tom bylo, že odpadly starosti s logistikou auty a zároveň jsme se zahřáli intenzivním dvacetiminutovým pádlováním proti proudu. Chvíli jsem jela i 3,8 km/hod a pak také projely dvě megalodě, které mi vlnobitím připomněly jak mám ráda pádlování na moři. Jen teda za letnějšího počasí, než v uplakaném říjnovém počasí s teplotou kolem 12°C.

Poprvé letmý start

Samotný start byl pro mě další novinkou okořeněnou maďarským startovním povelem, který jsme tedy dopředu neznali a upřímně to skrz ten megafon stejně nebylo rozpoznat. Jelikož byla startovní linie po proudu, startovalo se tzv. letmým startem (flying start) – to znamená, že jsme se obrátili, zformovali startovní linii a společně se startovní lodí jsme pomaličku pádlovali vpřed. Tedy pomaličku to příliš nebylo, protože řeka tekla cca 5,5 km/hod a do toho se stupňovaly povely křičené do megafonu. Bylo to napínavé a vše vyvrcholilo finálním maďarským zakřičením, což jsem usoudila za start a vyjela po proudu rychlostí 13km/hod.

Nadějné vyhlídky rychle odpluly

Vypadalo to, že se mi podaří udržet v chumlu s dalšími dvěmi závodnicemi a pojedeme spolu draft proti proudu. A tam se to stalo – došlo na Davidova slova. Na točné bóji, která nás měla poslat proti proudu jsem v momentě zahájeného točného manévru byla náhle odstrčená třemi rychlostními kajaky dál po proudu. A k tomu se mi ještě mezi nohy dostala špička paddleboardu dalšího závodníka za mnou. No musela jsem si kleknout, ale pořád lepší než spadnout. Když jsem se dostala zpět do vzpřímené pozice a lepila se ke břehu, aby byl odpor proudu, co nejmenší, viděla jsem záda soupeřek již z větší vzdálenosti. Tak jsem zahnala myšlenky na draft a upřela jsem myšlenky na točnou bóji, která byla asi čtyři kilometry proti proudu. Naštěstí jsme vjeli do zúženého místa mezi břehem a festivalovým ostrovem Sziget, kde protiproud nebyl tak silný jako uprostřed Dunaje. I tak jsem se ploužila rychlostí 5,8-7 km/hod. Vytoužené točení bóje nakonec přišlo a po obrátce se to sice rozjelo, ale také se do mě opřel protivítr. Ale i tak, už to byla jen radost!

Slavný cíl?

Do cíle jsem dopádlovala asi po hodině, takže vlastně průměrná rychlost byla 9 km/hod a to na mě vlastně není špatné. První české účasti na maďarských paddleboardových závodech se podařilo vytěžit druhé místo v mužích a třetí místo v ženách.

Maďarský guláš

Pak už začaly gastrohody. V cíli maďaři zažehli ohně přímo na příjezdové cestě do loděnice, postavili trojnožky s kotlíky na řetězu a začali vařit jejich guláš, což je vlastně řídká gulášová polévka s kousky brambor, buřtů, masa i cizrny. Naše verze guláše je prý až ta, když maďarská gulášová polévka je odleželá tři dny. Večer jsme pokračovali v lingvistickém a významovém rozboru slova guláš při pití českého piva. V Maďarsku narazíte většinou jen na české pivo a v restauracích si můžete číst podtácky s českým textem (další ostrůvky domova).

Ve fotogalerii níže přidávám obligátní foto food-porno bez filtru. Nejlíp jsme se najedli v turecké kantýně a na nedělním brunchi v ruin baru Szimpla. Pak jsme celou neděli strávili v nejstarších termálních lázních Király, kde jsme střidali asi pět bazénků s různou teplotou vody a rozmasírovávali si svaly. Příště bych vyzkoušela pádlování na Balatonu a langoše u stánku.