Reportáž ze čtvrtého ročníku turnovského paddleboardového závodu 12 Miles SUP Race na řece Jizeře, na kterém jsme opět nechyběli.

Místní pořadatel CKC Turnov včele s Jiřím Matějcem a jeho pravou rukou Pavlem Veselým se počtvrté ujali uspořádat dvoudenní závod se všemi klasickými třemi disciplínami: sprint, technical race a long distance.

Na letošním ročník se přihlásilo 46 závodníků napříč celou republikou. Přijel i závodník z Brna a také poprvé chebský oddíl s mládežníky. Díky dobrému zázemí loděnice se většina už sjížděla v pátek. Přeci jen se paddleboardisté objíždějící závody Českého poháru v paddleboardingu neviděli už tři týdny a všem se stýskalo. „Za pořadatele i za klub bych řekl, že naše závody mají stoupající tendenci. Co do počtu závodníků díky fungujícím klubům, tak po pořadatelské stránce. Náš oddíl tím žije. Přijdou fandit a zapojit se i ti, kteří na paddleboardu nezávodí.“, říká pořadatel Jiří Matějec.

Jiří Matějec uprostřed před tabulí s nákresem trati závodu.

Proč název 12 Miles SUP Race? Při pořádání prvního ročníku to byl součet všech vzdáleností všech disciplín a od té doby název zůstal. Takže, když se účastníte oba dny, tak máte v rukách 12 mil. My to přepočítávat nebudeme, prostě 12 majlí!

První závod bodování sezóny 2024 a noví junioři

V seriálu Český pohár v paddleboardingu je konec bodové sezóny na Finále, které se koná na konci srpna. Podzimní závody, tak už patří do další sezóny, a tak se na turnovském závodě otevíral 8. ročník Českého poháru v paddleboardingu. S tím souvisí i velký krok pro kategorii Dětí do 15 let, které přestupují do dospělácké kategorie OPEN a na těchto závodech se výkonnostně porovnají se staršími závodníky. Na těchto závodech zazářila Karolína Roubová z TJ Lokomotiva Cheb, která se do závodění pustila s velkým nasazením a ve sprintu a technical race proháněla zkušenější juniorku Lindu Syrovátkovou, která se již za pár dní chystá na Mistrovství světa do Francie. Skvěle si vedla i další čerstvá juniorka Marie Milotová z TJ Kotva Braník. V mužích nikoho nepřekvapily výkony a vítězná pódia Antonína Sázavského, který si kategorii OPEN zkoušel již na nějakých závodech v minulé sezóně. Poprvé si dospěláckou kategorii vyzkoušel i Dominik Vožda z SK Livecross Neratovice.

Čerstvá juniorka Karolína Roubová (Starboard) dojíždí těsně za Lindou Syrovátkovou (NSP).

Sprint

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Linda Syrovátková TJ Auto Škoda MB	Antonín Sázavský JBC SUP Club	Agáta Schwobová TJ Lokomotiva Cheb	Max Hašek TJ Auto Škoda MB
2.	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	Jan Telenský JBC SUP Club	Ema Goruková CKC Turnov	David Jarolímek CKC Turnov
3.	Lucie Raab TJ Kotva Braník	Michal Brandtner CKC Turnov	Alena Hympánová JBC SUP Club	Lukáš Šíp TJ Auto Škoda MB

Sprint muži OPEN. Zleva Jan Telenská, Antonín Sázavský, Michal Brandtner.

Technical race

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Linda Syrovátková TJ Auto Škoda MB	Michal Brandtner CKC Turnov	Agáta Schwobová TJ Lokomotiva Cheb	Max Hašek TJ Auto Škoda MB
2.	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	Jan Telenský JBC SUP Club	Ema Goruková CKC Turnov	David Jarolímek CKC Turnov
3.	Kateřina Trdlová JBC SUP Club	Pavel Veselý CKC Turnov	Alena Hympánová JBC SUP Club	Lukáš Šíp TJ Auto Škoda MB

Dětská kategorie do 15 let před loděnicí CKC Turnov.

Long distance

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Linda Syrovátková TJ Auto Škoda MB	Michal Brandtner CKC Turnov	Ema Goruková CKC Turnov	Max Hašek TJ Auto Škoda MB
2.	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	Antonín Sázavský JBC SUP Club	Alena Hympánová JBC SUP Club	–
3.	Lucie Raab TJ Kotva Braník	Radek Šilar Kiboko sport Brno	Agáta Schwobová TJ Lokomotiva Cheb	–

Start dětské kategorie na long distance po Jizeře.

Celkové výsledky najdete na webu České Federace Stand Up Paddle ZDE

Speciality CKC Turnov

Dispozice řeky Jizery v Turnově nenabízejí velké možnosti stavby tratí jako je tomu například na rozlehlých přehradách. Ale ani toho se místní nebojí. Hlavní stavitel tratí Pavel Veselý, který pozorně sleduje trendy sezóny, se v případě technického závodu zatím každý rok vytasí s jinou tratí. Tento rok se pokračovalo s poslední použitou bójkovou šikanou, kterou jsme poprvé jeli na Finále v Chebu. Bójka – válec – bójka a k tomu dvojitá možnost výběru strany trati. Většina závodníků, to zvládla. Pár mělo kolize při hromadnějším průjezdu kolem bójí a někteří se ztratili. Ale to systém tří rozjížděk a finále hravě zvládl.

Šikana při technical race.

Při sobotních závodech je již také pár let tradicí, že nejlepší závodník a závodnice v součtu výsledků ze dvou disciplín vyhraje plnou přepravku doma vypěstované zeleniny od Dušana Zummera. Sobotními nejvíc výkonnými jezdci byla Linda Syrovátková z TJ Auto Škoda Mladá Boleslav a Michal Brandtner z CKC Turnov.

65 let CKC Turnov

Výročí 65 let od založení CKC Turnov slaví klub průběžně, a tak jako doprovodný program na sobotní večer uspořádal přednášku a promítání dokumentu svého dlouholetého člena a kapitána dobrodruha Petra Ondráčka, který se kromě jiných plaveb vydal v roce 2015 na neasistovanou sólo plavbu kolem světa na své lodi Singa, kterou si sám postavil.

Promítání dokumentu S plachetnicí sám kolem světa Petra Ondráčka.

Komu poděkovat?

„Z místních sponzorů bych chtěl nejvíc poděkovat pivovaru Svijany a firmě se suplementy pro sportovce Amix za věci do cen pro závodníky.“ děkuje Jiří Matějec. Mezi další partnery patří Atom Sport a také partneři Českého poháru v paddleboardingu včele s nejhlavnějšími českým výrobcem produktů první pomoci do každé domácí lékárničky Akutol a obchodem Snowboardel.

Fotogalerie

Foto: Valis, odkaz na album tady

Dvoudenní paddleboardové závody Paddle Fest Jizera se již podruhé konaly v Podlázkách vedle veřejné pláže v Mladé Boleslavi. Veřejná pláž na Jizeře? Ano. Pod mostem, tam kde se nachází jez se řeka rozšiřuje a je tam oáza klidu s travnatou „pláží“, beach volejbalovým hřištěm, houpačkou pro děti a stánkem s pivo a párkem pro rodiče. Hned vedle je stará dřevěná loděnice kanoistiky, kterou oživil paddleboarding (rozhovor s místními hybateli si můžete přečíst ZDE).

17-18. června proběhl pod taktovkou Syrovátkových z oddílu SUP MB z TJ Auto Škoda druhý ročník závodů. Tentokrát se z Paddle Fest Jizera stala celovíkendová akce se třemi disciplínami. Závodníci se sjížděli už v pátek a vychutnali si domáckou atmosféru, kterou toto genium loci má. Počet závodníků se rozrostl o jednu třetinu oproti minulému ročníku, za což může i stále sílící základna a akceschopnost paddleboardových klubů ČFSUP. V kategorii dívek do 15 let se jich utkalo první den celkem 15 a je třeba říct, že je dobře zaseto na kategorii ženy OPEN – Juniorky. Na startovce se sešlo celkem 52 závodníků.

Mezi hlavní sponzory závodu byly Akutol, který podporuje celý seriál závodů Český pohár v paddleboardingu 2023, a dále Snowboardel, Aqua Marina, Gladiator a Restube. A z místních sponzorů Paddle Fest Jizera společnost Ško-Energo, Decathlon, který na místě dělal i doprovodný program půjčování paddlů a her pro děti, pivovar Garp a město Mladá Boleslav.

Dynamická sobota

I když je pod jezem omezený prostor vodní plochy, dokážete se tam solidně vyšťavit na rozjížďkách rovných sprintů a vzápětí i na sprintové rovince do technical race kolem bójí. Vyzkoušeli jsme opět na vlastní triko. V současném systému rozřazovacích rozjížděk a finálových jízd se dostanete na minimální počet rozjížděk, čtyři ve sprintu a čtyři v technical race. A rozjížďky šly dost rychle za sebou, takže než jste se nadáli, už jste opět stáli na startu.

Sprint

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Linda Syrovátková TJ Auto Škoda SUP MB	Matyáš Soukup Hudy SUP Team	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	František Milota I-Kite/TJ Kotva Braník
2.	Lucie Raab TJ Kotva Braník	Jaroslav Soukup Hudy SUP Team	Marie Milotová I-Kite/TJ Kotva Braník	Josef Řechtáček JBC SUP Club
3.	Agáta Radvanská TJ Kotva Braník	David Raab TJ Kotva Braník	Valerie Soukupová Hudy SUP Team	Mikuláš Trdla JBC SUP Club

Celkové výsledky najdete na webu České Federace Stand Up Paddle ZDE

Technical race

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Linda Syrovátková TJ Auto Škoda SUP MB	Matyáš Soukup Hudy SUP Team	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	František Milota I-Kite/TJ Kotva Braník
2.	Kateřina Trdlová JBC SUP Club	Marek Fiala TJ Lokomotiva Cheb	Marie Milotová I-Kite/TJ Kotva Braník	Mikuláš Trdla JBC SUP Club
3.	Lucie Raab TJ Kotva Braník	Jaroslav Soukup Hudy SUP Team	Valerie Soukupová Hudy SUP Team	Josef Řechtáček JBC SUP Club

Vytrvalecká neděle

Na neděli pár závodníků odjelo domů a pár jich zase přijelo a všichni se vydali nejdřív po proudu a poté proti proudu řeky na 10kilometrový vytrvalecký závod. Jizera je tu klidná a krásně kloužete dolů, ale proti proudu vám nedělá takové problémy, abyste si jízdu nemohli užít i tak. Řeka je tu obklopená vzrostlou zelení a po nárazových přeháňkách všechny květy voní a vy máte pocit, že je to fakt příjemný long distance v přírodě. I při tom dalším kole…

Long distance

	OPEN ženy	OPEN muži	Děti do 15 let dívky	Děti do 15 let chlapci
1.	Kateřina Trdlová JBC SUP Club	Matyáš Soukup Hudy SUP Team	Karolína Roubová TJ Lokomotiva Cheb	Mikuláš Trdla JBC SUP Club
2.	Linda Syrovátková TJ Auto Škoda SUP MB	Jaroslav Soukup Hudy SUP Team	Valerie Soukupová Hudy SUP Team	František Milota I-Kite/TJ Kotva Braník
3.	Agáta Radvanská TJ Kotva Braník	Tomáš Hulswit JBC SUP Club	Marie Milotová I-Kite/TJ Kotva Braník	Matyáš Dražan JBC SUP Club

A nějaké kulturní a kavárenské zajímavosti?

Stačí přejít most přes řeku, dát se doprava a po cca 200 metrech natrefíte na místní zajímavost – výtah do centra. Prosklený výtah vás vyveze až na skalnatou plošinu, na které celé centrum stojí a jste prakticky u náměstí. Na jeho konci se nachází mladoboleslavský hrad, ve kterém je i muzeum. Co se týče nějaké gastro-kultury, tak té se vám dostane také zadost. Na náměstí se nachází nejméně dvě kavárny s dobrou kávou (pro starší ročníky – je to ta „kyselá káva“ v hipsterských kavárnách) a několik restaurací. Zajímavá je i potůčková instalace, kterou lemují mosazné sochy.

Kam dál?

Tento víkend 24-25. června na jablonecké moře – nádrž Mšeno na opět víkendový závod JBC SUP Race a v polovině července 14-16.7. na MČR v paddleboardingu a parapaddleboardingu na Bezdrev u Hluboké nad Vltavou!

Výbeř z fotogalerie

Kompetní fotogalerii od Aleny Čížové ze SUP MB najdete ZDE

Patříte mezi ty, kteří rádi pádlují na paddleboardu dlouhé vzdálenosti? Počítáte si kilometry a už se těšíte až zase vyrazíte?

Tento článek jsme dali dohromady jako inspiraci pro všechny milovníky delšího pádlování. Je to hlavně reportáž o skupině neratovického paddleboardového klubu SK LiveCross Neratovice a jejich pádlování na ultra dlouhé vzdálenosti v rámci závodů 11 Cities v Nizozemsku a SUPNera 24! Na konci článku přidáváme pár dalších tipů, kam si můžete vyrazit zapádlovat s podobně nalazenými pádlery.

Vytrvalost. Jak to máte vy?

Přichází většinou s věkem a silnou vůlí. Fyziologicky je bližší těm, kteří „nechytají na první nakopnutí“. Rozehřát se pomalu, ale pak dlouho vydržet. Prostě opak sprintera.

Protože vytrvalost je i o utrpení a o velkém ovládání a ochotou jít přes zónu komfortu, je v této sportovní kategorii i mnoho „ultra“ jedinců, kteří milují si sahat na vlastní fyzické a psychické hranice a posouvat je. Se sklonem k extrémům má blízko i neratovický klub SK LiveCross, který začínal pod vedením trenéra Richarda Wiesnera jako klub ultra běhů a spartan závodů.

Výprava na 11 Cities a SUPNera 24!

V roce 2020 se 220km dlouhého závodu 11 Cities v Nizozemsku účastnil v non-stop verzi a ujel jí za necelých 33 hodin. O dva roky později Richarda napadlo, že je potřeba udělat další zářez na pažbě prvenství a silných zážitků a rozhodl se, že na non-stop verzi vyveze svého parťáka vytrvalce a para-sportovce Martina Zikmunda a že do tohoto projektu #73000záběrů (#73000strokes) naverbuje i pětici z paddleboardového oddílu.

Ve zkratce:

• Od podzimu 2021 do podzimu 2022 probíhala paddleboardová příprava. Všichni se zaměřovali hlavně na vytrvalost a schopnost se sebou mentálně pracovat při několikahodinových výjezdech. Protože, jak Richard říká, je to jenom o hlavě. A teda taky trochu o štěstí na počasí.
• Prvním otestováním a spouštěčem bylo v září 2021 uspořádání prvního ročníku SUPNera 24! – non-stop závodu na Labi v Neratovicích o to, kdo upádluje delší vzdálenost sám nebo ve štafetě.
• Projekt #73000 záběrů – vznikl za podpory klubu Aktivně s vozíkem a Paralympijského Výboru ve spolupráci se Snowboardelem a Českou Federací Stand Up Paddle. Kluci si spočítali, že 73 tisíc záběrů je přesně počet záběrů na 220 km dlouhé trati, které musí Martin upádlovat v sedě na svém speciálním sedátku v doprovodu Richarda Wiesnera. Kluky také motivoval příběh prvenství para-sportovce na non-stop verzi 11 Cities a tak pod mottem „Sportujeme stejně jako vy“ vyrazili vstříc tomuto dobrodružství.
• 11 Cities non-stop se účastnila i 5 členná štafeta ve složení Alena Voždová, Radka Laryšová, Bohuslava Chumlenová, Karel Horák a Stanislav Laryš , kteří se po 50 kilometrech střídali.
• Kromě vůle každého závodníka bylo důležité i správně jíst a to má Richard už zvládnuté a jeho stravovací know-how si můžete zažít třeba i na SUPNera 24!, kde se o jídlo všech závodníků stará.

A jak to dopadlo?

Výpravu #73000 záběrů nakonec dokončil za oba Richard. Martinovi totiž začali odcházet záda, a přece jenom je důležité vědět, co je naše hranice a co už je sebepoškozování. Nevýhoda para-paddleboardistů je ta, že na rozdíl od „zdravoušů“ si nemohou moc poposednout nebo nějak pohybově variovat a ulevit si při dlouhém namáhání jedné části těla. A tak to Martin s těžkým srdcem stopnul. Dal se do kupy a teď už ho čeká hokejová sezóna, která střídá tu paddleboardovou.

Pětičlenná štafeta to zvládla skvěle a dojela na třetím místě ve své kategorii. Škoda jen, že došlo k chybě v časomíře, a tak si přímo v místě závodu nemohli vystoupat na stupně vítězů a užít si třešničku na dortu.

O dva týdny později si jako oslavu všichni dali účast na non-stop 24 hodinovce v rámci 2. ročníku SUPNera 24!

Z osobních dojmů zúčastněných závodníků

Bohuslava Chumlenová finisherka ze štafety na 11 Cities, via facebook:

„O víkendu se naše skvělá partička zúčastnila krásného a náročného mezinárodního závodu v Holandsku Sup city tour 11 non-stop, která spočívala v ujetí více než 200 km na paddleboardech. Ale jak to vlastně všechno začalo? To takhle jednou při báječném grilování náš trenér Richard Wiesner, který si v minulosti závod už sám na vlastní tělo vyzkoušel, nahodil udičku, na kterou my lidi od vody rozhodně neskočíme. Nápad vetujeme do chvíle, než prásknou další sklenky dobrého moku a  nevím kolikátá v pořadí  to byla, když jsme si z celé akce začali dělat legraci a která byla ta poslední, když jsme posilněni hrdě řekli, to není problém, to dáme. Ale to byl loňský rok, další zmínka přišla na vánočním posezení a já tak trošku ve skrytu duše doufala, že ono to toho trenéra do léta přejde. Aaaa světe div se, nepřešlo. Se začátkem nové sezony jsme soutěž probírali jako hotovou věc, která se víc a víc stávala realitou. Moje maličkost standardně jako v každé první půlce roku hodně pracovně vytížena, se na pořádný trénink, kdy už celá banda sbírala medaile na jednotlivých závodech v Čechách, na vodu pořádně dostala až v červnu. Ač na mě padl nejkratší závěrečný úsek celého závodu, v hlavě mi neustále naskakovalo: Musíš trénovat, nabírat kilometry, shazovat kila, nesmíš to těm lidičkám, co tě k sobě do party přibrali, zkazit. A tak jsem léto pojala tak, že jsem několikrát týdně po Labi v Neratovicích jezdila jak motorová myš, začala zase běhat a prostě celkově makat. Dokonce jsem i ty naše spáče přemluvila na pár ranních tréninků, kdy jsme před prací vítali východ slunce jízdou na Kostelec nad Labem. Čas se krátil, kondice se navyšovala a nervozita rostla. Od všech jsem slyšela, že to dám, ale ta odpovědnost, co jsem v sobě za tým měla, mi leckdy nedávala spát. Závod byl za dveřmi, vymyslela se logistika a ve čtvrtek večer jsme vyjeli. Náš mužský podpůrný tým byl naprosto úžasný, do Holandska nás kluci odvezli, rozvezli na jednotlivá štafetová stanoviště, až na boardy nám nosili svačiny a doplňovali ionťák a vodu, morálně nás závodníky drželi. Deštivý pátek vystřídala už z velké části sluníčková sobota a neděle a já šla na start. Ta poslední hodina byla nekonečná. Hlavně to nezkazit, zvládnout lodní dopravu, podjíždění mostů, puchýře na rukou, tuhnoucí nohy, únavu. Můj úsek byl kouzelný. Krásná upravená města, říční kanály s divokou přírodou, usmívají se lodivodi, kteří na nás brali ohled a nebyli jsme u nich jen dopravní překážka, která ucpává lodní provoz. Všichni mávali a povzbuzovali. Ukrajovala jsem jeden kilometr za druhým a najednou jsem byla v cílovém městě, kde jsem si posledních sto metrů vychutnala sprintovým tempem. Přeci těm mezinárodním soupeřům ukážeme, jak my Češi umíme jezdit. Za zvuku hudby, aplausu a pokřikování mých kamarádů jsem projela cílovými bójemi…a bylo to doma. Krásné třetí místo, medaile, euforie a vlastní vnitřní spokojenost, že jsem to té své bandičce nezkazila. Teď nás ještě čeká přespříští víkend v Neratovicích závodních non-stop 24 hodin na  vodě a v hlavě se mi uhnízdila myšlenka….copak si to asi dáme příští rok?“

Martin Zikmund, #73000zaberu, via facebook

„Je dobojováno. Bohužel přišlo zranění zad a posledních 10 km v bolestech.
zdálenost: 91,22 km
Čas: 16 hodin 21 minut 51 vteřin strávených na paddleboardu
Počet záběrů: 29 172

Všem Vám děkuju za podporu, tým, support a v čele Richard, který mě celou dobu doprovázel (momentálně jede dál, aby sám dokončil)
Děkuju také všem partnerům za důvěru a přípravu.
inak budu v pořádku zastavil jsem včas. Teď jsem možná zklamaný, ale až si za pár hodin uvědomím, co znamená 91,22 km budu se usmívat.“

Tipy na ultra dlouhé pádlování v rámci závodů v ČR a ve světě

Závod Budějce-Praha, ČR: červen 2023

167 kilometrů po naší krásné Vltavě ve třech dnech (68km+68km+31km). info

SUPNera 24!, ČR: září 2023

24 hodin non-stop pádlování samostatně nebo ve štafetě na Labi v Neratovicích. V roce 2022 byla pokořená hranice 200 kilometrů ve tříčlenné štafetě. info

11 Cities Tour, Nizozemsko: září 2023

Pětidenní závod v Nizozemsku, který je možný jet i jako non-stop variantu samostatně nebo ve štafetě. info

SUP11x: celý svět, sledujte kalendář aktuálně vypsaných na oficiálním webu

Rozšíření myšlenky a formátu závodu 11 Cities Tour o další země. se můžete vydat i na nekonečně dlouhé pádlování po celém světě např. Koh Chang – Thajsko, Berlín – Německo, Brač – Chorvatsko. Každý rok se mění.  info

ChattaJack, USA: říjen 2023

„Kratší“, ale pěkný paddleboardový závod s tradicí na Tennessee river na 50 kilometrů. „Pardon me boy, is that a Chattanooga choo choo?“

info

Yukon River Quest „Race to the Midnight Sun“, Kanada: červenec 2023

Závod na řece Yukon, který se vztahuje ke zlaté horečce na Klondiku. 715 kilometrů v období, kdy nad Yukonem slunce nezapadá. Je to opravdu náročný závod za hranice pozemského.
O svém paddleboardovém zážitku z tohoto závodu dělal reportáž i známý paddleboardový reportér a závodník Chris Parker (video blog na YT) info

Dusi Canoe Marathon, Jižní Afrika: únor 2023

Závod s historií od roku 1951. 120 kilometrů v Jižní Africe z města Pietermaritzburg do Durban v KwaZulu-Natal. Paddleboardová kategorie je vyhlašovaná v rámci kategorie Touring classic společně s kajaky anebo může být vypsaná i jako samostatná. Legendární maraton v extrémních afrických podmínkách, kterého se na svém paddleboardu účastnil i závodník a designér surfových prken Corran Addison. 3 závodní dny (42m+46km+36km), kterých se můžete zúčastnit všech nebo i samostatně. info

The Clarence 100 paddleboard classic, Austrálie: říjen 2023

Australský čistě stand-up paddleboardový a prone závod. Jede se po řece Clarence známé také jako „Berimba“ v Graftonu – Nový Jižní Wales. 106 kilometrů ve třech dnech. Paddleboardová reportáž od Chrise Parkera. Existuje i květnová 40 km dlouhá verze The Big Clarence. info

Seznam dalších ultra dlouhých paddle závodů v Americe najdete ZDE

Fotogalerie SUP Nera 24! a české výpravy na 11 Cities Tour

Analýza fotografií ze závodního prostředí a typologie závodníků a skupinek. První část (protože už teď nás napadlo dalších deset!)

Na paddleboardové závody jezdíme už šest let a za tu dobu jsme zažili spoustu situací, scenérií, a hlavně potkali mnoho závodníků z celého světa. Po závodě po nich zbydou plné fotogalerie a momentky v nich mají něco společného. Tak jsme dali dohromady první rozbor těchto závodníků z prostedí závodů Českého poháru v paddleboardingu, který nás momentálně nejvíc oslovil. Určitě bychom jich identifikovali již teď spoustu dalších a nejspíš to i brzy uděláme! Všechny fotky jsou z archivu ČFSUP od fotografa Martina Hladíka.

Matky na paddleboardech a na vítězných pódiích

Matky sílí s každým dítětem, kdo jiný by měl mít nadřeno více než právě ony z neustálého nošení mimin a dětí na rukou. Proto není ojedinělé, když si pro medaile dojede nějaká matka-závodnice a pro medaili si pak dojde i s ratolestí. (Je pravda, že děti chodí rádi na pódia i s tatínky).

Oddílové a skupinkové fotky

Se sílící oddílovou základnou, je potřeba se i neustále zvěčňovat. „Všichni jsme Gogo“ a paddleboarding je sport. Sice individuální, ale zato s přátelskou komunitou. #paddleboardingjesport

Fotogenická otočka na bóji

Asi nejoblíbenější závodnická póza, při které vyniknou dovednosti a dynamika závodníka. Pak už jsou jen vzletné beach starty. Takže vybalancuj, zašlápni prkno, nadzvedni špičku, nasaď výraz a toč to!

Baletky

Nová roztomilá momentka, při seskoku z prkna, kdy závodník dobíhá do cíle. Skoro to nevypadá jako paddleboarding, ale jako baletky tančící po špičkách na hladině vody. Naše srdcovka.

Dětičky

Kategorie sama pro sebe. Neustále obdivujeme, jak krásně jezdí na svých dětských prknech s dětskými pádly. Prostě takové miniatury top závodníků.  A ty emoce!

V cíli!

I když se ploužíte a už máte pocit, že nikdy nebudete v cíli. Tak přijde okamžik, kdy protínáte cílovou čáru a emoce jdou ven. Takže ruce nahoru, úsměv, jak banán ať má fotograf co fotit.

Pořadatelská crew

V jednotě je síla. Ve stejných tričkách se pohybují po závodišti a celé to organizují. A když si závodník neví rady, což se při těch nervech stává často, tak se obrátí na první pořadatelské tričko a je zachráněn! „Takže kdy bude start?“

Minulý rok to bylo poprvé, co se tohoto ultimátního závodu zúčastnil ve všech třech etapách první paddleboardový závodník Marek Šplíchal (reportáž 2020). „Odšpuntoval“ tak tuto kategorii a letos se na startovní linii tohoto maratonu postavilo dokonce šest paddleboardistů. Dva na paddleboardech pevných – karbonových a čtyři na touringových nafukovacích paddleboardech. V poslední nejkratší etapě (pouze 31 kilometrů ze Slap do Prahy) se navíc připojili další tři závodníci na pevných boardech. Naše Paddleboardguru crew byla u toho každý den a každý kilometr jako sparing doprovodné a občerstvovací vozidlo jednoho ze závodníků, Davida Raaba.

A tak vám přinášíme tuto zevrubnou reportáž hned z několika pohled, abyste se mohli pořádně rozhodnout a připravit na další ročník 2022!

Detailněji jsme vyzpovídali zkušeného závodníka na pevném boardu Davida Raaba, který měl představu do čeho jde, jelikož má za sebou podobný pětidenní závod 11 Cities v holandských kanálech, kde ovšem nejdelší etapa měla pouze 45 kilometrů na rozdíl od ČB-Pha, kde ta nejdelší jich měla 72. A také jsme se zeptali na dojmy a zkušenosti závodnice Šárky Langové, která na paddleboardu jezdí rok, o závodě se dozvěděla z našeho webu a do závodu se vrhla s nadšením a splněním si představy sjíždění Vltavy. Scenérie a příroda kolem byla romantická, takže proč ne?

Účastníci dlouhého závodu před startem v Českých Budějovicích.

38. ročník závodu Budějovice Praha – 3 denní závod

1. etapa: České Budějovice – Zvíkov, 64 km
2. etapa: Zvíkov – Slapy, Ždáň, 72 km
3. etapa: Slapy, Třebenice – Praha, Malá Chuchle, 31 km

• – kategorie: kajaky, kanoe, rychlostní i turistické kanoe, sea kajaky, paddleboardy
• – pro nejrychlejší a na krev závodící kategorii jsou jednotlivé etapy dlouhé okolo 4-5 hodin pádlování, a tak se moc neřeší občerstvení. Pro rychlejší paddleboardové závodníky trvá etapa okolo 8-10 hodin pádlování a ti pomalejší 11-14 hodin, a tak už je třeba myslet na vše – od pití a jídla přes ochranu před sluncem a různé další psychické vzpruhy
• – celkem se dlouhého závodu zúčastnilo 27 závodníků, krátkého závodu dalších 29

Šárka Langová (Liptál u Zlína)

Šárka je dobrodružka a samostatná nebojácná jednotka. Paddleboarding jí chytnul před rokem a naplno jí pohltil i tím prostředím vody a okolní přírody, které miluje. Tohle byl úplně první paddleboardový závod, do kterého jsem se přihlásila. Předtím žádný vodní sport nikdy nedělala a na všechno si přichází sama. Její rodina holduje jiným aktivitám, a tak by ráda rozšířila svojí paddleboardovou crew o nějaké další paddleboardisty, se kterými by mohla jezdit na společné výlety a výpravy. Jestli jseš na tom podobně, ozvi se jí na facebook tady. „Hledám podobného blázna!“ dodává Šárka.

Šárka Langová po startu

Šárko, připravovala ses nějak na závod? Pádlovala si každý den třeba 70 kilometrů v kuse? Nebo jaké byly tvé úvahy, že se na takový závod vydáš?

No řekla jsem si, že to prostě zkusím. Nejela jsem nikdy Vltavu a v bláhové představě, že ta řeka poteče jsem se přihlásila a ty propozice jsem si nečetla pořádně. A když jsem zjistila, že to bude 60 kilometrů, tak jsem začala jezdit. Pádlovala jsem třeba 18, ale u nás je Bečva, která je na jaře rozvodněná a to je zadarmo – není to pádlování za vlastní. Na Vltavě to bylo jako rybníko-pádlování, prostě to stálo. A ještě jsem trénovala na řece Moravě asi 30 kilometrový úsek s cestou vlakem na start a v cíli jsem si nechala auto. Takže ta logistika a úsilí bylo dost náročné.

Shrnula bys dojmy a zkušenosti z prvního dne? Etapa 62 kilometrů. Tys to ujela za xx hodin. Na čem jsi jela a občerstvování?

Teď po první etapě si říkám, že jsem asi blázen. Málem jsem tam vyplivla duši, a ještě jsem si na to vzala jeden den dovolené!

Paddleboard mám nafukovací, 14‘x28‘‘ Starboard, touringový model. Klidně bych brala ještě užší, třeba 26, ale jelo dobře.

A jídlo, to jsem vůbec neřešila! Myslela jsem si, že něco vydržím. Těch prvních 30 kilometrů jsem jela z lahví 1,5litrů vody, pak jsem teda měla žízeň a zastavovala jsem různě, ale vydržela jsem to. K jídlu jsem měla jeden banán a stačí. Taky jsem si namíchala ovesnou kaši s jogurtem a říkala jsem si, že si třeba cestou lžičku dám. Od Dalibora (pozn.další paddleboardový závodník) jsem měla nějaký nabuzovač, ale k tomu jsem měla respekt, protože jsem to ještě nikdy nezkoušela. A ještě sušené hovězí maso. Jenže přeci jen je to závod a tak ti to nedá, aby sis sedla a začala jíst kaši z misky. Ještě navíc, když jsem viděla další dvě holky paddleboardistky před sebou a nechtěla jsem, aby mi odjely. Vždycky jsem to za nimy střihla nějakým meandrem a zase jsem byla o kousek blíž…Takže ti vyhládlo a hypoglykemie… No úplně! Na první občerstvovací stanici v Hněvkovicích (22. km závodu) jsem došla za holkama, co tam byly a šla jsem se tam dojíst. Byla jsem úplně hotová a třepala jsem se. Naštěstí na téhle první občerstvovačce všichni ti zdatňáci proběhli a všechno jídlo tam po nich zůstalo. Banány a nutri tyčinky… Naštěstí mě Zuzka (pozn. pořadatelka, časomíra a hlavní občerstvovací koordinátorka) poradila, že v tomhle stavu už to nesmím takhle najednou zhltnout, ale že si mám ty nutri tyčinky zakousnout každých 20 minut a k tomu se napít. Tak jsem to začala praktikovat a prostě mě to vlilo energii do žil a zafungovalo to!

A všimla jsem si, že ses v rámci závodu spojila s Daliborem a tu první etapu jste jeli spolu. Pomáhalo to?

No my už jsme se s Daliborem podle obličeje znali z jedné Mikulášské jízdy z Prahy. A holky ze Zlína ty přijely spolu jako jeden tým a se svým doprovodem (Petin manžel) a už před startem vypadaly, že se hodně koncentrují na závod. S Daliborem jsme se potkali v Českém Vrbném večer na registraci před startem a on ani neměl, kde spát, protože mu nevyšlo ubytování. Tak spal pod mojí hamakou na mém prkně, přikrytý šátkem. Takže jsme se podporovali už od začátku a on na mě při závodě i čekal a říkal, že pojedeme spolu a že si takhle pomůžeme. Také nám pomohlo, že v polovině první etapy na nás počkal „občerstvovač“ Michal a dal nám vodu a meloun. A pak byla občerstvovací bedna na Podolsku, která teda už byla dost vyjedená, jak jsme jeli až poslední, ale naštěstí tam byl opět zlínský Michal a další doprovod od jedné závodnice kajakářky a ti nás zazásobili vodou a tyčinkama.

Tak ty jsi měla prostě takový štěstí na lidi. Je pravda, že tyhle extrémní závody nejsou jen o výkonu, ale také o té pospolitosti a vzájemné pomoci, a to je asi největší hodnota.

Jo byla jsem klikař, ale byla jsem na to připravená. Říkala jsem si Šárko, jedeš za své, nemáš tady žádného „caddyho“, takže jsem si vezla na boardu 4 litry té vody s izočajem, pak jsem tam ještě měla tu kaši, která byla úplně zbytečná. Takže jsem mohla mít o 4 kila míň. Příště si taky nalepím ty tyčinky na palubu jako měli kajakáři.

A co to pádlování? Jak obtížné byly pro tebe ty podmínky? Myslíš, že bys to zvládla příště lépe, když bys nemusela řešit pití a jídlo?

Jo dala bych to určitě. Ale chce to mít natrénováno alespoň těch 50 kilometrů v kuse víckrát než jednou. A tam člověk zjistí i sám, co s sebou musí vzít pak do závodu. No a mít ještě někoho, kdo ti udělá ty občerstvovačky a kdo ti vynese ten paddleboard v cíli z vody, když už vůbec nemůžeš. Když ho nemáš, tak je to prostě hodně složité.

Takže jsi po prvním dni udělala rozhodnutí, že druhou etapu vynecháš, odpočineš si a závěrečnou třicítku ještě dáte.

Jo přesně. Kluci navíc říkali, že je to hrozně hezkej úsek na tu přírodu a že část té vody teče líp než ten začátek první den. Byli tady Fyzoši a ti mi spravili záda. A také jsme měla hrozně nateklé ruce a nechtěla jsem mít těžké puchýře. Ale neměla jsem z toho pocit, že je to prohra. Už to, že jsem dojela těch 60 kilometrů je prostě dobré.

Takže příští rok znova?

Asi jo!

---

David Raab (Praha) 

Zkušený závodník na paddleboardu a dříve i na divoké vodě. Vodě rozumí a má za sebou i extrémní pětidenní závod 11 Cities ve Frýsku. Na závod se vydal, protože zrovna nebyly žádné jiné závody a také proto, že se mu už stýskalo po podobném zážitku jako na 11 Cities. A protože už druhou covidovou sezónu nejde vyjet nikam na venkovní závody na moře, tak si řekl, že je to nejlepší chvíle to zkusit. Navíc mu to bylo doporučeno jako aktivní dovolená a my jsme si to mohli užít jako road trip mámy s miminem okolo Vltavy.

David při přeběhu na přehradě Hněvkovice před Týnem nad Vltavou.

Davide, jak víš o závodu?

Už dlouho, vyprávěl mi o něm i můj táta, kterej pamatuje Vltavu ještě bez přehrad. Obnovenou verzi závodu znám už také pár let. Před pěti lety jsem jel 30 km etapu na paddleboardu a potom jsme s pořadateli i spolupracovali a zkrácená trať z Vraného byla i dvakrát součástí Českého poháru v paddleboardingu.

Nejdřív jsem si myslel, že celý závod paddleboardista nemůže ujet kvůli těm etapám přes 60 kilometrů denně. Měl jsem zkušenosti z 11 Cities s etapami 45-50 kilometrů a říkal jsem si, že je to limit. V hlavě mi to rezonovalo, ale nejsem zrovna ten typ, kterej by chtěl jít do nějakýho velkýho utrpení. Ale když loni Mára Šplíchal tenhle závod pokořil, tak z toho vyplynulo, že to jde.

Tak jak ses teda připravoval?

Věděl jsem, co je k přípravám potřeba, ale stejně se mi je nepodařilo ze 100 % naplnit.

Přizpůsobit to tělo na tu opakovanou dlouhou zátěž, dávat třeba dlouhé tréninky dva dny po sobě a naučit i ruce a tělo být dlouho na prkně – dvě, tři hodiny třeba.

A při těchto trénincích do toho aplikuješ třeba i to jídlo, abys věděl, jak to bude během závodu?

No s tímhle nemám moc zkušenost. Na takhle dlouhej závod jsem měl jenom rámcovou představu. Ptal jsem se ostatních lidí, co už to jeli, na jejich zkušenosti a dal to dohromady s tím, jak funguje moje tělo. Myslel jsem si, že na tuhle akci využiju Richardovo sparing partnera Tomáše, kterej to má zmáklý a bude nás oba krmit a já to budu mít z krku. No, a nakonec se ukázalo, že ani jeden z borců nejede. Ale místo něj ses do podpůrnýho týmu nahlásila ty s Rózou a tím to bylo vyřešený.

A teď k závodu – jak jsme tě sledovaly, tak při prvním přeběhu po 22 kilometrech na Hněvkovicích si vypadal ještě dost svěží. Přemýšlel si o tom, že máš před sebou ještě třeba dalších 40 kilometrů?

No jasně, že jsem o tom věděl! Strávili jsme nad tím pár hodin plánování, hlavně kde a po jak dlouhých úsecích mě budete občerstvovat. Během závodu se pak ukázalo, že jsme to naplánovali dobře. I když na Hladný 13 kilometrů za Týnem nad Vltavou mě přepadl hlad. Ještě, že jste tam zrovna byly na koukanou! Jinak je pro závodníka nezvyklý, že si s sebou musí něco vézt.

Takže co si vezl na prkně a jak si byl oblečený?

Camelbag (vak na pití na záda) a vezl jsem čistou vodu a na občerstvovačkách jsem měnil camelbag za camelbag. Měl jsem tři na měnění, abych vždycky odjížděl s plným. Okolo pasu jsem měl ledvinku s namíchaným pitím – dlouhý cukry a potrava, aby mi to sloužilo k tomu, když se na občerstvovačce na břehu nezvládnu dostatečně najíst, protože mi to zrovna nepůjde, tak abych se pak někde v mezi-etapě napil. Od dvou třetin každý etapy jsem měl speciální drink, kterej měl v sobě zakomponovaný látky pomáhající nastartovat koordinaci pohybů, protože ta v únavě odpadá.  Neměl jsem s tím předchozí zkušenost, ale kupodivu mi to pomohlo. A ještě jsem měl s sebou dva flapjacky, protože nejde jenom pít tyhle sladký věci, ale je třeba potřeba jíst i normální stravu. Klidně i housku se šunkou a máslem, to je podle mě nepřekonatelnej „flapjack“!

A druhý den si po mě chtěl sehnat i pivo. Nealko.

No to je pravda, tělo si to začlo žádat. Je třeba se na takovýhle věci připravit. Dokonce jsem snědl Rozitě i jednu přesnídávku. Chce to chuťovou rozmanitost. Obecně si myslím, že ta rozmanitost je při takhle dlouhých závodech důležitá ve všem. I v pádlování. Snažil jsem se jet technicky, abych se to tak bezmyšlenkovitě nesnažil „uklofat“, ale měnil jsem styly pádlování i rytmus výměny pádla.

Koukal si pořád před prkno? Říkal si, že se s tebou ještě dva dny po závodě houpala zem…

No člověk má tendenci padat pohledem a koukat do prkna, ale to jsem se snažil taky eliminovat. Mít rovný záda a nemít skloněnou hlavu. Koukat do dálky, protože je to i o přehledu co se okolo děje. Protože když se dostanete do vyplýho módu, což jsem se naštěstí nedostal, tak pak přijde nějakej bump (vlna) z boku a vy tam spadnete a je to takový zbytečný vysilování a zbytečná panika.

Co vlny od lodí? Vadili ti nějak? Kde to bylo horší, lepší, vadilo ti to?

Tak v tý první etapě z Budějc na Zvíkov to bylo klidný, tam se skoro nic nedělo. Živější to bylo druhý den a pak před Prahou. Hlavně na těch Slapech v okolí Živohoště a Ždáně lodě jezdí hodně, ale musím říct, že mě to nevadilo a otázka je jestli to už bylo tím, že už jsem se trochu naučil pádlovat ve vlnách nebo vhodnou volbou prkna… Mě ty vlny pomáhaly a rozbíjely mi ten stereotyp. A taky musím říct, že ta kultura těch kapitánů se dost zvedla a když vás míjej, tak zpomalujou, takže z toho nebyly žádný ostrý vlny. Dokonce se šlo párkrát i po nich svézt.

Je nějaké oblečení na paddleboardový maraton?

Já jsem jel první den v krátkém rukávu. Je dobře se pořádně namazat, protože tam člověk stráví hodně hodin na slunci. Od druhýho dne jsem jel s dlouhým rukávem v lehce kompresním triku, což si myslím, že mi taky pomáhalo udržet tělo v kondici. A pravidelně jsem si namáčel kšiltovku – těch jsem usušil za celý závod nespočet! Obutí jsem taky střídal buď naboso nebo v neoprenových botičkách i v závislosti na přeběhy, které byly dlouhé a po betonu. Dokonce jsem si od druhého dne vezl i tenisák na rozmasírování chodidel na občerstvovačkách.

A měl si nějaký moment, že by si to chtěl vzdát a nedojet?

Kladl jsem si otázku během druhý etapy, jestli to mám zapotřebí. Ale myslím si, že tenhle moment měl asi každej. Úplnou mentální krizi jsem ale neměl.

A co třetí etapa? Nastoupili ti tam tři čerství kluci – startovali jste spolu. Oni to měli dost jako sprint, chtěl si se s nimi taky držet – takový 30kilometrový finiš?

Tak jakýkoliv setkání s čerstvým člověkem tě mentálně oblaží. Připadal jsem si jako na startu nějakýho 10 kilometrovýho long distancu. Ale je pravda, že po těch dvou dlouhých etapách už ti moc energie na závodění s úplně čerstvýma závodníkama nezbývá. Takže jsem odstartoval svižně a pár metrů s nima jel a bylo to entuziastický.

Do třetí etapy nastoupili i další závodníci zleva: Jan Vlček, David Raab, Marek Šplíchal, Ondřej Petrák, Filip Kubina.

A máš nějaký doporučení pro potenciální závodníky, kteří se rozhodují, jestli do tohoto závodu nastoupí příští rok?

Tak do tohodle stádia asi každej člověk, kterej to chce jet, musí sám dospět. Těch důvodů, proč do závodu tohodle typu nastoupit je strašně moc – každej má nějakej a každej je dobrej. Vnímal bych tenhle závod jako takový iniciační zážitek, takže pokud je člověk takhle naladěnej, tak je to dobrá iniciace!

A ještě máš nějaký vzkaz pro organizátory závodu?

Jednoznačně velkej respekt k organizátorům, kteří cokoliv organizujou a u tohodle závodu to je ještě speciálnější v tom, že se snaží udržet legendu, tradici, a to mi přijde, že je hodně cenný. Protože ty kořeny jsou pro nás lidi důležitý. Ubytování a organizace vzhledem k tomu, že to bylo navíc putovní, tak to bylo skvělý. Atmosféra byla taky skvělá. Takže organizátorům děkuju za takovouhle akci.

A ještě bych chtěl dodat, že mě strašně bavilo jak na těhle závodech vzniká pospolitost mezi sportovci z různých prostředí. Že si na nich člověk uvědomí, že sám jako jedinec neznamená nic, což v dnešní době je docela cenný uvědomění, když se tak teď preferuje ten individualismus. Vrátí se tam k těm základním pospolitejm pravidlům, takže je jasný, že vy někoho budete potřebovat za 10 kilometrů a on, když vás potřebuje zrovna teď, tak to není, že mu můžete pomoct, ale že mu musíte pomoct. Když můžeš, tak musíš! Tohle tam platí a funguje to. 

Hromadné foto závodníků dlouhého závodu Budějovice-Praha aneb může si snad člověk přát oslavit své 1. narozeniny v lepší společnosti?

Paddleboardová síň slávy:
Paddleboardový výtah z celkových výsledků dlouhého závodu Budějovice – Praha, 167 km

Umístění	Jméno	Příjmení	Klub	Stát	Kategorie	Celkový čas	Den 1	Den 2	Den 3
17	David	Raab	NSP.CZ	CZE	SUP	20:04:45	7:25:32	9:04:55	3:34:18
20	Marek	Šplíchal	Paddleboard Guru	CZE	SUP	21:14:12	7:53:40	9:26:20	3:54:12
22	Petra	Vrágová	TAMBIK Zlín	CZE	iSUP w	29:08:57	10:41:40	13:20:09	5:07:08
22	Petra	Horáčková	Tambik Zlín	CZE	iSUP w	29:08:57	10:41:40	13:20:09	5:07:08
24	Dalibor	Oravec	KVS	SVK	iSUP	29:36:09	11:01:31	13:17:13	5:17:25
26	Šárka	Langová	Viny	CZE	iSUP w	16:08:46	11:02:05	DNS	5:06:41

Krátký závod, Slapy – Praha, 31 km

19	Ondřej	Petrák	TJ Prazdroj Plzeň	CZE	SUP	3:03:19
20	Filip	Kubina	S. U. P NYMBURK	CZE	SUP	3:03:22
25	Jan	Vlček		CZE	SUP	3:10:12

• foto Helga Viehbock a Paddleboardguru.cz

Aby se Paddle Fest Mácháč uskutečnil, si přáli snad všichni závodníci napříč republikou. Do posledních dní před závodem nás vládní a hygienická opatření držela v napětí, zda se závody konat budou nebo zda se u nich objeví poznámka „přesunuto na další rok“. Nakonec se s tím pořadatelský tým z České Federace Stand Up Paddle vypořádal postavením covidového stanu navíc a mohlo se závodit.

Venkovní akce covid-free, přijeli i Němci

Na startu se za závodní víkend Českého poháru v paddleboardingu sešlo 92 startujících včetně zahraničních závodníků z Německa, kteří si oblíbili formát a organizaci českých závodů a úspěšně míchají s celkovým pořadím obzvláště v dětských kategoriích. Podmínky byly opět silné – obzvláště při long distance a technickém závodě foukal velmi silný vítr, který prověřil vůli a koncentraci nejednoho závodníka. Ale nikoho to neodradilo a naopak si náročnost závodů všichni užívali. 

Největším překvapením pro závodníky horních příček celkového pořadí z minulého roku byla startovní čísla s vlastním jménem. A tato čísla jsou výzvou pro ostatní i na letošní rok.  Další novinkou a velkou pozornost, obzvláště mladších ročníků, na sebe strhla i vodní překážková dráha GLADIATOR DEMO SUP RACE. Od pátku na nafouknutých překážkách dováděly především děti, ale v neděli po odstartování zábavných závodů prověřujících dovednosti a ovládání boardů se ukázalo, že i přes dětskou hbitost na dráze vyčnívali zkušenější jezdci, kteří sice nejsou tak mrštní, ale také příliš nepadají do vody a tím šetří konečný čas. Tyto zábavné závody jsou naplánované i na MČR a Finále Českého poháru v paddleboardingu a zúčastnit se jich může kdokoliv.

Na závodě nechyběly ani týmové paddleboardy a v kategorii Dragon SUP race se zúčastnilo několik týmů na sprintové trati.

Mezi stálicemi vítězných pódií jako jsou Iva Dundová, Anna Hyková, Ondřej Petrák, Matyáš Soukup, si trofeje odnesli i němečtí závodníci z týmu Havel racers. Kompletní výsledky najdete ZDE.

Dalším závodem je 27.6. nedělní Snowboardel Paddle Fest Praha na Džbáně se sprintem a long distancem a následuje 17.7. JBC SUP Race v Jablonci nad Nisou.

FOTOGALERIE

archiv ČFSUP, fotograf martinhladik.com

Kompletní fotogalerii ze soboty najdete ZDE
Kompletní fotogalerii z neděle najdete ZDE

Rozhovor se Stanem Hubáčkem, dlouhodobě žijícím Čechem na největším ostrově Kanárských ostrovů – Gran Canaria. O paddleboardování, paddleboardovém oddílu a pořádání závodu La Misteriosa SUP Race.

Ostrov Gran Canaria z Česka

Na Kanárských ostrovech hodinu na jih od hlavního města v Las Palmas má Česká republika takovou svou malou neoficiální česko-slovenskou stand up paddleboardovou základnu. Možná už jste se o ní doslechli v souvislosti s pořádáním SUP závodů – nejbližší 30.3. 2019 La Misteriosa SUP Race – nebo jste na sociálních sítích zahlédli selfíčko vašich kamarádů, jak se vyhřívají na pláži. Znám to, i já tam jezdím minimálně jednou za rok za Stanem Hubáčkem, prezidentem České Federace Stand Up Paddle, která v Čechách organizuje seriál Český pohár v paddleboardingu. A jak je na tom paddleboadring na Kanárech?

Stano, prozraď nám čím jsou Kanárské ostrovy pro Čechy tak přitažlivé? A jak ses na ně dostal ty?
Kanárské ostrovy se oprávněně nazývají ostrovy věčného jara. Jejich poloha je mnohem jižněji než Středozemí a jsou neustále omývány Atlantickým oceánem což zapříčiňuje relativně stálé podnebí bez velkých teplotních výkyvů. Jsou velmi lehce dostupné letadlem z cele střední Evropy během pár hodin za více než příznivé ceny. Všechny vetší ostrovy poskytují téměř ideální podmínky pro provozování vodních sportů. Surfování, windsurfing, kitesurfing a pro nás nejzajímavější stand up paddlebording ve všech jeho variantách – SUP surf, race, downwind anebo jen tak plácání v zátoce na desce.
Já zde žiji již téměř 21 let a postupně jsem prošel evolucí – plážový povaleč – kitesurf – SUP v zátoce – SUP surf – SUP race – SUP klub.

Městečko Arguineguin, půl hodiny od Las Palmas

U vás v Arguineguinu jsi založil i SUP Club La Misteriosa a chodíte pravidelně trénovat na moře. Přibliž nám, jak probíhá fungování takového mořského SUP klubu? Jaké jsou vaše cíle, koho máš v tréninkové skupině a jak třeba probíhá takový trénink?
Pádlujeme zde pravidelně již třetím rokem s pár přáteli a přibližně před dvěma roky jsme založili klub La Misteriosa SUP s cílem trénovat pravidelně a přitáhnout více místních víkendových válečníků k pravidelnému pádlování. Trénink máme 3x týdně a ostatní dny se snažíme zlepšovat fyzickou kondici všeobecně. Skupina je velmi různorodá, většinou je nás kolem 15 pravidelných členů ve věku mezi 14-58 lety. Tréninkový systém záleží hodně na tom, zda se jedná o přípravu v měsících, kdy se nezávodí nebo přípravu před a mezi závody. V období mimo závodní sezónu se zaměřujeme na zlepšení techniky pádlování a výdrž. Tedy pádlujeme delší vzdálenosti (10-15 km) na cca 60-70% výkonnosti. Když se čas závodu blíží, trénink probíhá mnohem intenzivněji s důrazem na rychlost. Vždy ale začínáme 15-20 minutami na rozehřátí na pláži a až teprve potom pádlujeme. Pokud to situace dovoluje, zařazujeme v zimních měsících o víkendu také downwind – 15 kilometrů na zavodni desce po větru.
V současné době trénujeme velmi intenzivně neboť zbývá měsíc do závodu, který bude zde na jihu Gran Canaria – La Misteriosa SUP Race, 30 března. Závod je součástí EuroTour a již se na něj přihlásilo několik závodníků z Top 20 včetně úřadujícího mistra světa Bruna Hasulya.

SUP klub La Misteriosa, Stano Hubáček vpředu

Závod La Misteriosa SUP Race

O závodě jsem už párkrát slyšela, ale co je mi záhadou je ten název. Co je La Misteriosa?
La Misteriosa je vlna, která se tvoří jednou za čas na reefu (útesu) u naší tréninkové základny. Je k tomu potřeba velmi specifických podmínek, kdy se musí sejít dva swelly (série vln) z různých směrů. Proto se jí říká La Mistreriosa – může být sebevětší swell a vlna nefunguje, ale jen se trochu změní směr a najednou je tu. Velká, rychlá a sexy.

V českých kuloárech se proslýchá, že se na závod chystá přiletět početnější česká skupina. Popiš nám, jak závod bude probíhat.
Závod je vypsán v kategoriích Elite muži a ženy na 16 km, tedy čtyři kola po 4 kilometrech se třemi přeběhy na pláži. Pro prvních šest umístěných žen a mužů bude rovnoměrně rozdělená peněžní prémie v celkové hodnotě 3700 Euro. Rovnost žen a mužů je pro nás důležitá, nechceme aby vznikaly podobné historky jako na jedněch surfových závodech ve Španělsku, kde vítěz dostal 1000 Euro a vítězka plavky. Další kategorie jsou Sport na 8 km a také kategorie pro hobíky na 2-3km podle povětrnostních podmínek. A na své si přijdou i děti a junioři SUB 18, SUB 16, SUB 14, SUB 12 a SUB 10.

Jsem velmi rád, že na závod dorazí i početná skupina českých závodnic. Nejedou jen na závod samotný, ale také trénovat na nadcházející sezónu.

Přijet můžete kdykoliv i vy

A když se někdo ještě rozhodne, že by chtěl také na Kanáry přiletět, má možnost si půjčit prkno? Může si přivézt i svoje nafukovací z ČR?
Tento závod se dá zcela bez problému absolvovat i na nafukovacím prkně, což ostatně dokazuje i loňské vítězství italského reprezentanta Paola Marconiho na nafukovacím prkně v čase 1h 38 minut. Pokud se kdokoliv rozhodne přijet na závod s vlastním materiálem, může ho bezplatně nechat u nás v centru. Zatím ještě nějaká prkna na závod máme k dispozici, takže pokud se někdo rozhodne, může nás zcela určitě kontaktovat. Kdokoliv za námi do našeho centra přijede i mimo závod, máme k dispozici nejen paddleboardy, ale i outriggery a surfski a dokážeme zajistit i kvalitní sportovní dovolenou pro každého, kdo má zájem. Ideální je kontaktovat mě přes klubový email (club_zavinac_clublamisteriosa.com) a dohodnout detaily.

Stano díky za pozvání a přejeme ti, ať se akce vydaří.

Do nejbližšího závodu zbývá jeden měsíc. Nejvyšší čas si koupit last minute letenku, zabookovat místní Airbnb a přijet si zapádlovat na přátelských vlnách na Kanáry, kde je teď kolem 25°C. To je podle mě příjemný způsob, jak zahájit jaro 2019.

Fotogalerie ze závodu