Reportáže Rozhovory

SUPNERA24 nonstop 2023

4 minuty čtení
18. 9. 2023

24 hodin nonstop pádlování je také věc, která se dá na paddleboardu zažít. A dokonce i v Česku v Neratovicích, kde tento „závod“ pořádali letos již potřetí. O víkendu 16-17. září, ze soboty na neděli, od 10:00 do 10:00 se 11 posádek postavilo na start u veslařské loděnice na Labi, aby pokořili magickou hranici 200km nebo aby alespoň podali svůj osobní rekord.

Do závodu se mohli přihlásit jak jednotlivci, tak dvojice, trojice nebo týmy. Účast byla různorodá:

6 jednotlivců z toho 2 parapaddleboardisté a dvě ženy
2 dvojice z toho jedna juniorská
2 trojice – dámská a pánská
1 čtyřčlenný tým
na trať se přidaly i další dvě jezdkyně, které byly zvědavé, kolik toho zvládnou

Dokud bylo vidět, trať se jela na 13km okruhu. Po setmění se z bezpečnostních důvodů zkracovala na 5km okruh. Kdo zrovna nepádloval, odpočíval, jedl, spal anebo asistoval svým parťákům. Z fotogalerie níže je vidět, že nálada panovala veselá v každou denní i noční hodinu.

SUPNERA 24! 3. ročník

Jaké je to pádlovat v noci?

Richard Wiesner- z pozice support týmu na břehu

Největší úskalí je neusnout. Když je okno, kde se nic neděje nebo když ostatní spěj. Přes celou noc jsem průběžně kontroloval, zda jsou stále osvětlené bóje a pak jsme s ostatním týmem doplňovali občerstvení pro závodníky a hlídali časomíru. V týmu nás bylo letos málo, ale zvládli jsme to. Hanka Ježková, Káča Kořánová, Pavel Veselý a Kristýna Kohutová.

A co v noci, jak třeba poznáš, že má někdo nějakej trabl? V krátkým 5km kole vidíš do první půlky osvětlený paddleboardy a taky se lidi častěji potkávaj a tím se kontrolují, ale i parťáci z týmu. K tomu kontrolujeme časy u tabulí podle předchozích průměrných časů jednotlivých kol. Noční kolo trvá v průměru 40-45 minut. A z tabulky je vidět, že se všichni pohybují plus mínus 10%. K tomu všemu byl na občerstvovačce ještě velkej oheň na buřty a taky jako vztyčnej bod.

Agáta Radvanská – poprvé v noci

„Celou dobu jsem se soustředila na techniku pádlování. Abych co nejvíc šetřila energii a hlavně sebe.“

Pro mě úplně nová trasa. Zvládla jsem 70 km. Bála jsem se o svoji rovnováhu, že to potmě nedám. Ale bylo celkem jasno a ve vodě se odrážela noční obloha – orientovala jsem se díky siluetám stromů. Ale stalo se mi, že jsem dvakrát přejela bójku – jednou v noci, když mě mátla světla od rybářů a podruhé v mlze ráno. Občas ti tam šplouchla nějaká ryba, občas nějaká nutrie a taky hmyz na naše světla. A kouzelné bylo, když prolétl netopýr.

Po půlnoci jsem chtěla jet tři kolečka vkuse a při tom třetím už jsem asi chytala mikrospánek, ale dala jsem si to pak nad ránem ještě jednou. A při třetím jsem byla zase malátná. Na závěr, kdy už jsem myslela, že nepojedu, za mnou přiběhla Ála, jestli bych ještě za těch 45 minut do konce odjela to jedno kolečko. A tak jsem jela. Možná bych pádlovala příště i sama. Ne úplně nonstop na krev, dala bych si nějaké pauzičky, ale láká mě dát si zajet tu stovku.

Pádlování v noci a nad ránem bylo nakonec lepší než přes den. Tma mi zaměstnala hlavu. Jen já, voda, světlo na špičce boardu, úplně jsem zapomněla na únavu. A jako odměna východ slunce… Nejtěžší pro mě bylo v noci se přemluvit a rozespalá vlézt na board, ale po prvních pár metrech únava zapomenutá. Hlavně to celé mělo parádní atmosféru díky všem, co tam byli. Richard prostě umí lidi nadchnout, mít kolem sebe bezva partu, udělat skvělý zázemí a vůbec, ještě teď jsem plná endorfinů.
Papája Pantučková, zubařka

Vašek Dvořák z týmu Hell‘s Paddles

Jeli jsme ve čtyřech, protože jsme nevěděli úplně do čeho jdeme, a tak jsme to chtěli rozložit do většího počtu. Pro mě to byl nepříjemně hezký zážitek. Pádlování v noci nirvána – klid, když mě zrovna neoslňovali ostatní jezdci. Je to jako by proti vám jelo auto s dálkovými světly. My jsme v podstatě nespali a když byla pauzička, tak jsem se šel natáhnout, ale spánek neproběhl. Střídali jsme se jako jediní po jednom 5 km kolečku. Příští rok bychom možná vyrazili ve třech, abychom zintenzivněli prožitek!

Martin Zikmund – ultra parapaddleboardista

Martin Zikmund zdolal hranici 100 km na parapaddleboardu. Chtěl jsem si po roce po Holandsku (#73000zaberu) spravit náladu. Divím se, že jsem těch sto kilometrů dal. Po prvních dvou kolech jsem tomu nevěřil, protože hodně foukalo. Celkem jsem ujel 4 velká kola ve dne a 11 koleček v noci – teda poslední 3 byly za svítání. Plán mi vyšel! Ale byla to někdy těžká matematika, třeba když jsem si chtěl odpočinout a na chvíli vystoupit z boardu.

V noci jsem nejdřív nic neviděl, protože jsem si blbě nastavil světla a bál jsem se, že budu mít kolizi s rybářema. Občas jsem měl nějaký vidiny a nepoznával jsem místa podle siluet na břehu. Nejčastěji jsem se soustředil a přemýšlel nad tím, abych jel dobře v technice a v tempu. Hlavně se nevykoupat a ani neklimbnout. Párkrát jsem ale klimbnul až jsem myslel, že spadnu. Jedno poslední kolečko jsem jel s Bóďou už nám ráno chyběla jen snídaně na paddleboardu. Bóďa z toho byl nadšenej. Sice se na začátku vykoupal a musel ještě měnit prkno, ale chtěl si to zkusit jako výzvu. Nejel nikdy v noci. Nakonec upádloval přes přes 60 km a myslím, že je to dobrej výkon.

Výsledky a trochu statistiky

Libor Žlab upádloval v Nera historicky nejvíc km za 24 h (163,2 km) a měl i rekordní čas na dlouhé kolo přes Kostelec, obě první kola ujel za 1:29 h.
Standa Laryš upádloval nejrychlejší malé kolečko (33 min na 4,8 km).
Agáta Radvanská, Radek Šilar a Standa Laryš se pohybovali na vodě největší průměrnou rychlostí (7,6 min/km).
Nejmíň času na břehu strávil Marek Šplíchal, který prakticky neslezl z boardu, podobně jako Libor, který ale závod s rekordním sólo výkonem ukončil už hodinu před koncem závodu.

SUPNERA-24_vysledky-2023 Stáhnout

Příští ročník

Dle hlavního pořadatele Richarda Wiesnera z místního oddílu SK Livecross Neratovice příští ročník bude. Nejspíš opět v září. Trénovat a plánovat tým na SUPNERA 24! v roce 2024 můžete již teď. Díky Snowboardel a paddleboardguru.