Přes lyžování a kiting…

Myslím, že jsem se narodila s duší sportovce. Od mala jsem hrála závodně volejbal, který jsem postupem času začala vyměňovat za lezení, kolo, hory a moře. Hory a moře se nakonec na pár let staly i mým povoláním. V zimě jsem učila lyžování, ať už u nás nebo v Rakousku a v létě se jezdila ohřát do Řecka, kde jsem učila windsurfing a kiting.

…až k paddleboardingu

Právě v Řecku jsem také před pár lety narazila na paddleboard a hned jsem věděla, že s tímto sportem se budeme kamarádit.

Baví mě ta nekonečná volnost pohybu a myšlenek. A vůbec to není o tom, že by se člověk na paddlu nezapotil. Právě při tomto sportu člověk aktivuje tolik svalů, až může být někdy překvapen, co všechno ho může bolet.

Baví mě, že na paddla nepotřebuji žádnou společnost. Někdy si úplně vystačím jenom s vodou a místem, které se zrovna rozhodnu prozkoumat. A že je co objevovat! Měla jsem možnost vyzkoušet i paddleboard jógu, a to je pak teprve legrace. A když už nějakou společnost chci, tak sebou beru svého dvouletého syna, který miluje vodu a mě těší, mu ukazovat svět kolem nás zase trochu jinak.

Ambasadorka pro značku STX

Monika aktuálně jezdí na paddleboardu STX WS Hybrid Tourer 11’6“x32“x6“ s možností připojení windsurfingové plachty.

„Prkno STX, které jsem v rámci testování a spolupráce s Paddleboardguru.cz a Snowboardel dostala je poměrně rychlé, ale zároveň i stabilní. Jeho výhodou je, že se k němu nechá lehce připnout windsurfingová plachta a rázem máte o další zážitky postaráno.“

---

Zajímá vás značka STX podrobněji?

Navštivte oficiální český web o značce STX Parts. Najdete tam základní info a také katalogy všech modelů, které jsou dostupné na českém trhu.

Domů

Paddleboarding je tak zábavná aktivita, že si jí kolikrát nechcete nebo ani nemůžete nechat pro sebe. Tentokrát nemyslíme paddleboarding s dětskými domácími mazlíčky, ale pádlování se psem na palubě. V některých případech i s více psy najednou. Mnoho z vás má ve své psy důvěru a prostě psa na paddleboard „nějak“ naloží a snad si zvykne a bude se mu jízda po vodní hladině líbit. Ale stejně jako existují kurzy a workshopy jízdy na paddleboardu pro lidi, můžete přihlásit svého psa i do psího paddleboardového kurzu. O paddleboardové psí škole jsme vyzvídali u cvičitelky Ivany Paštové z Hradce Králové.

Ivano, krátce na úvod, jak dlouho se zabýváte cvičením psů a kdy jste začala s výukou na paddleboardu?

Kolem psů se pohybuji něco přes 20 let. Nikdy mi moc nebyl blízko klasický cvičák, kde se pracovalo drilem. Chtěla jsem pracovat se psy jinak, něco jako psí hřiště… výchova a výcvik domácího člena rodiny. Podle mě by to měl by to být parťák pro život a různé aktivity. Nechtěla jsem cvičit psy na „pozor zloděj“. Problém byl sehnat vhodný prostor, cvičáků je prý dost. Tak jsem si pronajala prodejnu a začala odtud.

Z prodejny se stala taková poradna – jak začlenit štěně do rodiny, jak ho naučit základy, a hlavně jak zdravě psa krmit přirozenou stravou, tedy masem. Začala jsem propagovat BARF, a místo hromady pytlů granulí jsem pořídila mrazáky a prodávala maso pro psy. Dobře krmený pes ale není kompletně šťastný pes, potřebuje zaměstnat jak fyzicky, tak mentálně. A tak jsem se začala více vzdělávat na různých seminářích, z knih a ze zkušeností jiných, kteří už věděli, že vychovávat a cvičit psy tzv. pozitivní metodou je to správné.

Byla to dlouhá cesta. A stále je, co se učit, každý má svoji cestu a já si až v roce 2016 našla tu svoji a založila psí školu: Ivana – Výcvik Hrou Happy Pet a začala jsem vychovávat a cvičit psy formou her – pozitivně. S postupem času jsem získala certifikát rozhodčího pro sport DOG PULLER, certifikát poradce HERSENWERKU II. stupně, Holandský certifikát pro HOOPERS a kurz 1.2.3. Telington TTouch. V roce 2018 jsem přidala další sport – DOG PADDLEBOARD CZ, ke kterému mě přivedla moje velká vášeň k vodě.

… a od tohoto roku se píše váš paddleboardový příběh…

Ano. Narodila jsem se ve znamení ryb… a možná tím je to dáno! Vodní sporty mě přitahovaly odjakživa. Ráda jsem se potápěla, jezdila na vodním skútru, zkoušela i windsurfing, ale opravdu jsem se zamilovala až do paddleboardingu, poprvé na jezeře Lago di Garda v Itálii. V Holandsku jsem se ve městečku Loosdrecht zapsala na lekci a poté jsem v Čechách absolvovala kurz na divoké vodě u Davida Stolína. Ve Španělsku jsem to zas zkoušela na moři. Časem jsem začala brát i své psy. Beauceronka Daphne si raději plave vedle, sedět na boardu není nic pro její temperament, ale Francouzský buldoček Maggie si sedí vpředu, jak na Titaniku a v klidu se nechá vézt krajinou. Bonusem je společná činnost pro všechny. Každý si najde to svoje a užívá si to. Netrvalo dlouho a začalo to zajímat lidi kolem a dnes učím jízdu na boardu jak páníčky, tak i jejich pejsky. Miluji svoji práci.

Je velký rozdíl cvičit psa na souši a na paddleboardu? V čem jsou specifika psího paddleboardingu?

Každý pes by se měl začít cvičit doma v klidu (v obýváku, na zahradě) a poté mu přidávat další různá prostředí. Jiné prostředí, jiný přístup. Každý můj workshop začíná s otázkou, jestli má pes rád vodu, jestli rád plave. Poté se učí zvykat na plovací vestu, která je velmi důležitá dle mého názoru. Při nechtěném vyklopení se pes může leknout, dostat křeč… vesta to jistí. Nejdříve ale učím psovoda, na souši, jak držet balanc, jak se postavit, jak pádlovat, jak padat do vody nebo jak pádu zabránit, pokud to ještě jde. Až to vše zkusí psovod, a to i na nestabilní podložce (něco jako Bosu pro lidi, pozn. redaktora), potom teprve seznamujeme se vším pejska, opět na suchu. Do vody to vše vyzkoušet jde tedy také nejdříve páníček a poté se vše učí se psem, kdy všichni řeší, jak se udržet, jak se postavit atd. V tuto chvíli já mám celou dobu oči na pejskovi a pozoruji signály, jestli je v pohodě nebo se začíná příliš stresovat atd. Vypadá to složitě, ale prozatím to všichni zvládli bez problému.

Přesto si myslím, že dog paddleboard by měl učit psí trenér anebo zkušený pejskař, který zachytí jakýkoliv problém psa.

Vzpomínáte na prvního psího člena posádky? Jak jste se připravovali a jak to pak probíhalo?

Samozřejmě! Bylo to v době, kdy jsem testovala boardy, jelikož jsem si chtěla pořídit vlastní. Byl to mohutný staford. Krásný pes, jmenoval se Koudy. Byl to mazel a já se zeptala, jestli bych ho mohla zkusit svézt. Jestli prý bude chtít, tak proč ne. Koudy šel rád, důvěřoval mi, více než jsem tušila. Teprve když jsme přijeli zpět na břeh mi majitel prozradil, že se Koudy hrozně bojí vody, že by tam nevlezl. Naštěstí jsem ho nevyklopila a dostal se téměř suchou tlapkou v pohodě zpět na břeh.

Může na paddleboard každý pes? A naučí se to každý pes?

Board je v podstatě balanční podložka na vodě. Je vhodný pro každého zdravého psa, který má rád vodu a má dobrý vztah se svým majitelem. Dělám se psy různé sporty a vždy je pro mě důležité, aby se jejich zdravotní stav s daným sportem slučoval aneb byl vhodný a nijak neohrožoval zdraví psa ani majitele. Nejsem veterinář, ale když vidím nějaké signály, že je něco špatně, majitele upozorním a teprve poté pracuji s daným jedincem, dle jeho zdravotního stavu. Zdraví psa je velmi důležité, a proto jsem začala spolupracovat se skvělou certifikovanou veterinární fyzioterapeutkou Stephanii Kašparovou CCBW z Canine Centra HK, u které se v současné době učím alespoň základy jejího oboru.

Je potřeba nějaký speciální paddleboard, co se podoby týče? Řešíte nějaký tvar, nosnost, speciální povrch? Už se vám stalo, že by vám pes paddleboard protrhl?

Kvalitní board je velmi důležitý. Na trhu jich je spousta, ale můj nejoblíbenější a značka, kterou mám vyzkoušenou a mám k ní důvěru jsou paddleboardy od jediného českého výrobce PAD Boards, který vyrábí boardy z evropských materiálů, a i lepidla si míchá sám. Na svých boardech závodí v zahraničí na divokých vodách, kde se lidé bojí i na raftech…tak jeho prkna musí něco vydržet. David mi vyrábí prkna na míru. Rozměr je důležitý kvůli stabilitě. Na dog boardu mám speciální povrch, který odolal Hovawartovi i Komondorovi. Mám v tuto značku zkrátka důvěru.

Jaké by měl mít pes na paddleboard vybavení? Případně, na co by páníček měl myslet a na vyjížďku s sebou přibalit?

Pokud jde o psa tak určitě plovací vestu a na ní připnuté krátké vodítko, aby se dal ve vodě přitáhnout, ale nezamotal se. Páníček by měl mít spoustu pamlsků a ručník i pro psa. Vhodná je i přepravka, aby si pes měl kde v klidu odpočinout, kdyby bylo potřeba.

Jaké můžou nastat rizikové nebo „zátěžové“ situace na paddleboardu se psem?

Takových různých situací může nastat mnoho. Záleží na zdravotním stavu psa, podmínkách daného prostředí atd. To je právě moje práce, poznat, kdy je něco špatně anebo zasáhnout, když se něco, nedej bože, stane.

Jak dostat psa zpátky na palubu, když omylem nebo úmyslně spadne do vody? A co v případě větších a těžších plemen?

Předvedu na kurzu DOG PADDLEBOARD CZ. 🙂 To je tak individuální, že se to nedá popsat…

…Na kurzech s Ivanou a DOG PADDLEBOARD CZ můžete přijít se svým psím miláčkem i bez vybavení – vše vám půjčí. Její domáckou lokalitou jsou Opatovice nad Labem, ale pokud se někde domluví dostatečně velká skupina, přijede i do vašeho regionu. A lákavou novinkou v repertoáru psích her bude příští rok čtyř denní psí tábor na konci června v krásném prostředí na nádrži Seč. Sledujte Facebookovou stránku nebo web

Aloha a pac k tomu!

Euro Tour je nejpopulárnější paddleboardová série, která se jede několik měsíců v kuse na nejrůznějších místech Evropy. Jaké jsou novinky pro sezónu 2019? Více v rozhovoru se šéfem této série – Belarem Diazem.

česky i anglicky (níže)

Minulý víkend oficiálně odstartovala závodní světová série Euro Tour regionálními závody na Gran Canarii a na Tahiti. Již pátým rokem v řadě mohou závodníci z celého světa přijet na některý ze závodů této populární stand up paddleboardové série a přitom ještě navštívit zajímavé pláže a krásná města. Naše Paddleboardguru crew se setkala se šéfem této série, Belarem Diazem, a zeptali jsme se ho, jak to celé začalo a také na další zajímavé věci.

Belare, kdy poprvé tě napadlo založit Euro Tour? Je za tím nějaký příběh?

Ten příběh je vlastně Chris (pozn. Chris Parker – SUP Racer). Už pár let jsme objížděli závody v Evropě a s Chrisem jsme se na nich potkávali. Byla to doba, kdy pár lidí se sešlo na pár paddleboardových akcích během léta. A takhle neoficiálně to začalo. Chris se o tom zmiňoval jako o „Evropské sezóně“ nebo „Evropské tour“. A za nějaký čas za mnou přicházeli i atleti, abych začal organizovat závodní sezónu v Evropě. Vždycky jsem něco organizoval. Tou dobou i pro značku Fanatic. Pomáhal jsem závodníkům ze Států s přepravováním boardů a cestováním a podobně. A tak přišel první rok, kdy jsme to s Chrisem rozjeli. Začali jsme úplně nový koncept, ve kterém jsme chtěli sjednotit všechny závody v Evropě. Byl to rok 2015.

Začínající paddleboardová sezóna 2019 se zdá být něčím nová. Co bys nejvíce vyzvedl?

Myslím, že nejvíce bych vyzvedl vznik nového konceptu rozšíření o regionální závody Euro Tour. Je to něco, o co jsme byli žádáni už velmi dlouho. Týká se to především akcí, které chtějí být součástí Euro Tour, ale nemají na to tak velký rozpočet. A tak jsme je začali od letoška podporovat. Další novinkou je, že se rozrůstáme i trošku na poli mezinárodním například do Izraele nebo na Tahiti. Zrovna tyto destinace nejsou součástí žádného většího celku. Ani Ameriky, ani Asie, takže se cítí být trochu upozaďovanými, a proto chtějí být součástí Euro Tour. Je tolik akcí, které nejsou úplně v Evropě, a přitom se chtějí zapojit a my je v rámci Euro Tour podpoříme.

A taky je tu stále poměrně nová záležitost týkající se genderové rovnosti…

Jo to je velká novinka. Nám na ní také záleží a každý rok jí posouváme o trochu dál. Minulý rok jsme vyhlašovali genderově rovné stupně vítězů – znamená to, že první tři muži i ženy dostali stejné prize money. I když bývá v závodech více mužských účastníků, podobně jako v jakémkoliv dalším sportu, když chcete kvalitu, musíte být spravedlivý. Takže teď mají muži i ženy stejnou finanční odměnu.

Máš pocit, že stand up paddleboarding v poslední době zažívá větší vlnu popularizace? Počet závodů roste, velké série jako je APP otevírají pro-amatérské kategorie, Paddle League zahrnula menší regionální závody do svého rankingu…

Já si myslím, že budoucnost tohoto sportu, především po závodní stránce, je v závodění široké veřejnosti – hobbíků. Asi více potřebujeme organizovat paddleboardové závody jako festivaly, aby se jich účastnilo více lidí. Není to o penězích, ani o top závodnících, je to o tom kolik lidí dokážeme na akci dostat.

Jaká je podle tebe ideální akce?

Já osobně mám rád downwind. Nicméně, ideální akce podle mě by měla být velmi výrazná a originální. Dobře zorganizovaná akce, která je schopná pobavit stovky lidí. Chci říct, že to nemusí být žádný downwind nebo vlny, ale důležité je, aby se dokázala postarat o všechny příchozí.

A teď něco o závodění. Co si myslíš o draftování během závodu?

Na začátku bylo draftování (pozn. ježdění ve vláčku) opravdu velké téma. Lidi říkali, ať se tím nezabýváme a přestaneme vymýšlet pravidla o draftování. Dnes už je to jinak. Je to jedno ze základních pravidel, kdy je povolené draftování pouze v rámci pohlaví. V začátcích jsme to rozlišovali ještě na draftování v rámci různých kategorií a délek paddleboardů, ale to je už minulost. Draftování v rámci pohlaví, genderu, je velmi zajímavé, jelikož je třeba využít taktiky jízdy v draftovacím vláčku. Někteří lidé si myslí, že když zadraftují Michaela Bootha (pozn. top SUP jezdec), tak s ním skončí na stejně v cíli. Ale tak to není. Zaprvé se musíte do toho vláčku vůbec dostat a zadruhé se v něm musíte udržet a k tomu musíte opravdu hodně pádlovat. Podle mě toto pravidlo povoleného draftování v rámci genderu dává smysl a nikdo ho už neřeší.

A co draftování za loděmi?

Téma lodí je ožehavé, jelikož lodě nejsou povolené vůbec. Pak ale máte pár akcí, kde to jinak nejde a jste závislí na místě konání, které je hned vedle lodí. Teoreticky si myslím, že by mělo převládat gentlemanské chování a nevyužívat vln od lodí. Ve skutečnosti je to ale tak, že když vám do cesty přijde vlna od lodi, tak jí prostě vezmete. Měli bychom možná přemýšlet o nějakém silnějším pravidlu a situačního příkladu, podle kterého by se závodníci mohli chovat.

Máte také pravidlo pěti záběrů?

Ano, pravidlo pěti záběrů na kolenou, ale to nebylo nikdy potřeba řešit. Každý si stoupne včas.

Zpátky k Euro Tour. Letní grand slamová šňůra dvanácti závodů trvá dva měsíce a pokaždé na jiném místě. Jak to prožíváš?

No, mám k tomu ještě svou práci a tak nejsem na úplně všech závodech. Ale v začátcích to pro mě bylo dobrodružství. Každý týden se ocitnout na novém místě, v jiné zemi a poznávat nové věci.

A spíš na cestách v dodávce?

Poslední dobou už ne. Spával jsem v začátcích.

Kolik závodníků s váma běžně jezdí?

My nepřepravujeme závodníky, ale pouze jejich paddleboardy. Občas se někdo přidá, ale naše přeprava je od závodníků oddělená. Já osobně jsem s řízením dodávky přestal před třemi roky, ale stále pomáhám závodníkům s naplánováním jejich cestování ze závodu na závod.

A cítíš se být víc jejich kamarádem nebo šéfem?

To neeee, já jsem také závodník. Uvnitř naší infrastruktury Euro Tour je pár lidí, kteří pro nás dělají na sezónu a to je celé. Děláme si všechno sami.

Moje další otázka se týká tvé sportovní kariéry. Jaký je tvůj oblíbený závod a jak se zvládáš připravovat na tak extrémní závod jako je Molokai?

Aby bylo jasno, můj nejoblíbenější závod je právě Molokai. Naneštěstí nemůžu na něj moc trénovat kvůli pracovním povinnostem. Každý rok na něj jezdím, ale každý rok trénuju méně a méně. Potřeboval bych opět začít trénovat, protože poslední ročník Molokai byl pro mě opravdu těžký. Sice jsem pořád na vodě a pádluji, ale potřeboval bych i zařadit trénink.

To nemůžeš trénovat třeba při závodech Euro Tour?

Já ty závody jezdím, ale hlavně kvůli tomu, že to jsou mé jediné chvíle klidu během pořádání Euro Tour. Takže jakmile se odstartuje už jen pádluji a dělá mi to dobře hlavně na psychiku a ne tolik na fyzičku.

A máš nějaký sen, o tom jak by měla Euro Tour vypadat v budoucnu?

Můj sen je, aby se rozrůstala a stala se třeba celoroční šňůrou. A myslím, že tam i směřujeme. Každý rok se rozrůstáme o další akci. Takže můj sen je pokračovat a přilákat více lidí.

Těšíš se na Euro Tour závod v Praze?

Ano, velmi. Když jsem před třemi roky navštívil Prahu, hned jsem si řekl, že by to bylo skvělé místo, kde závod uspořádat. A letos se nám to konečně podařilo. Těším se velice.

Tak my se také těšíme. Díky za rozhovor a uvidíme se v Praze na Prague Paddle Festu, který se bude konat 5.-7. července 2019.

Uvidíme se!

---

---

---

Interview in English

---

The Euro Tour season has officially started last weekend with first regional races in Gran Canaria and on Tahiti. Competitors from the whole world can participate in this popular SUP series for the fifth year now . Visit interesting beaches and beautiful cities. Paddleboardguru.cz brings you the interview with Belar Diaz, the boss of the Euro Tour. How did it all start and more interesting facts about the Euro tour.

Belar, what was the first idea of The Euro Tour? The story behind it?
Actually the story is Chris (Chris Parker – SUP Racer). Chris was the first one that we’ve been racing with in Europe for couple of years. It was a time when couple of people came to do couple of events in the summer. And unofficially it started to be a tour and Chris started calling it “European season” or “European tour”. And after a while also couple of athletes approached me saying why don’t you run a racing season in Europe? You always organising…, I was working for Fanatic at the time, always helping for people from US to get logistics and stuff… Why don’t you organise it? And then the first year came and we run it with Chris. We started the new concept to unite all the events in Europe.We’re talking about the year 2015.

The SUP season 2019 feels to be something new. What do you highlight the most?
I think we started the concept of regional. It’s something we’ve been asked a really long time. The events that want to be part of The Euro Tour but don’t have the financial means to be full big event so we started endorsement series. And the other news that we’re gonna be bigger and international for example in Israel or on Tahiti. Because these destinations are not really part of anything – not America, not Asia, so they’re little bit left behind and they want to be a part of The Tour. So we’re gonna be little international in that sense. That many events that are not really in the Europe – clearly Israel is not Europe – they want to participate on that so it’s just the idea of the Tour is grow.

And there is also the thing with equality.
Equality is a big news, yeah. We’ve been doing it. In every year we’re increasing it. Last year we did equal podiums. Top three men and women were getting the same money. Even though there are more guys participating the races – like in any other sport – if you want a quality you have to be equal. So at the end every event has the equal money.

Do you feel that SUP sport is going through another wave of popularisation lately? The number of new events is growing. The big series as APP are opening pro-amateurs category. The Paddle League included regional events in its ranking…
To me the future of the sport, especially in the racing side, is the popular racing. Maybe we need to turn the events into festivals and then more people will participating. It’s not about the money, not about the athletes it’s about how many people do we get there.

In your eyes, what it is your ideal event ?
I love downwind for myself. However, the ideal event to me is one that is very marque and very specific. Nice event that is able to have hundreds of people be part of it. So it’s not the special event with downwind or the waves but it’s event that is able to accomodate everybody.

Now something more specific in racing. What do you think about drafting during the race?
You know at the beginning the drafting was that big deal the people were saying that we should stop. I think at a time there is some general rules like drafting in a gender. At the beginning we had also the category, but now we have just one category. The board lengths thing have finished. Within those rules of gender it is more interesting because it is more tactical in a draft train. Some people think that if you draft Michael Booth you’ll be in finish with him – but you’re not. Number one – you have to get in this draft and number two – you have to stay on that draft and you have to work super hard. So drafting it’s allowed within gender. For me that make sence and I don’t think it’s an issue.

And what about the boats?
Boats are tricky because boats are not allowed at all. But then you have unfortunate series depending on one place you have with boats close by… In theory I think it should prevail the gentleman rules not using the waves. But the reality is when the boat wave comes in your way – you take it. We should think about a bit of a stronger rule and make a case that people will follow.

Do you also have the rule of 5 strokes?
Yeah, we have the rule of five strokes on your knees but that’s not really ever been an issue.

Back to The Euro Tour. The summer Grand Slam is two months of twelve races at the different places. How does it look like for you?  
You know I have to do it at the same time as working so I’m not a hundred percent on the Euro Tour. But at the beginning of it, it was quite an adventure. You are going at the different places every week. New countries, new things.
Aren’t you sleep over in a van, are you?
Lately, no. I did at the beginning.

How many competitors are usually going with you on the Euro Tour?
We don’t transport competitors, we’re transport the race boards for them. Sometimes we have people with us but our logistics are separate from the competitors. I’m not doing the driving myself for the past three years but we always organising helping to competitors get from point A to B.

Do you feel to be more friend with the competitors or you’re the boss?
Nooo, I’m the competitor of myself. So at the end there’s not too many layers of infrastructure – we have number people that work for the Euro Tour in the season and that’s how it works. We do everything.

This is my next question about your active career of sportsman. What is your favourite race and how do you manage to train for such an extreme race as Molokai?
One of the things is that my favourite race is Molokai. Unfortunately because of work commitments I’m not able to train for it. So it’s tricky. Every year I go, I train less and less and I need to start back with a training because last year was a tough one for me. Like I’m active on the water all the time but I should improve my training.

You can’t train during the Euro Tour races for example?
Yes, I do the races. But the one thing why I do it, it’s because of my only moment of tranquility during the organising the Tour. So when the action is happening I get on the water and I paddle. So for me this is great maybe not so physically but mentally.

And do you have a dream about The Euro tour in a future?
The dream is to growing and to become a year around prospect. And I think we’re going there – we’re growing every year – so that’s a dream to keep growing and have more people participating.

Are you excited about The Euro Tour in Prague?
Yes I am, very much so. When we visited Prague three years ago we thought that it would be the perfect location. And when we finally get to do it, so yeah, very much looking forward to.

Cool! So see you in Prague at Prague Paddle Fest starting 5th June to 7th June 2019.
Yeah see you!

Jak se těší na závodní sezónu naši čeští závodníci a mistři ČR Kristýna Babiánková a Ondřej Petrák?

KRISTÝNA BABIÁNKOVÁ

20 let, Praha
Klub KVS Praha, Starboard

S celkovým počtem 21.700 bodů vyhrála Kristýna Český pohár v paddleboardingu 2020. Navzdory odzávoděným rokům na paddleboardových závodech (začala už v roce 2016) je stále mladá závodnice při chuti závodit a vítězit. A jakmile složí maturitu a přijímací zkoušky na vysokou školu už se těší, že vyrazí opět pádlovat.

ONDŘEJ PETRÁK

28 let, Plzeň
Klub TJ Prazdroj Plzeň

Ondra získal v minulém roce 2020 titul vítěze Českého poháru v paddleboardingu již třetí rok za sebou, tentokrát s počtem 21.190 bodů. Sympatický závodník, který reprezentuje naši republiku i na zahraničních závodech se kromě práce ve zdravotnické záchranné službě Plzeňského kraje se svým kamarádem pustil i do obchodu s paddleboardy Paddle Republic.

---

Na čem závodíš? Prkno, pádlo?

Kristýna: Na flatu závodím na sprintu od Starboardu a na divoké vodě závodím na Tambu 10´5.
Ondra: Od letošního roku jezdím na prkně SIC MAUI RS 21.5, který mě hodně baví, a od loňska používám pádlo Black Project typ HYDRO.

Tvoje nejoblíbenější činnost hned po paddleboardingu?

Kristýna: Asi surfskate v bowlu nebo snowboarding

Ondra: Rád se pohybuju v přírodě, nejlépe když kolem není moc lidí a kde mi společnost dělá psí parťák, kterej toho moc nenamluví.

Co se zajímavého odehrálo ve tvém životě od tvého celkového vítězství a získání titulu šampiona v Českém poháru v paddleboardingu 2020?

Kristýna: Začala jsem více SUP-surfovat, jinak asi nic moc.

Ondra: Za zmínku určitě stojí spuštění projektu Paddle Republic, tedy první paddleboardové speciálky v západních Čechách, kde kromě e-shopu a showroomu máme ještě spoustu dalších plánů, který se nám doufám podaří zrealizovat.

Proč myslíš, že jsi vyhrál/a? V čem jsi lepší, než ostatní? Jaké vlastnosti si na sobě vážíš?

Kristýna: Myslím, že toho mám oproti většině českých paddleboardistů dost za sebou. Odjela jsem spousty mezinárodních závodů, na kterých jsem získala spousty zkušeností. Také si myslím, že mi pomáhá i občas od někoho kritizovaná příprava na divoké vodě, díky které jsem docela komplexní jezdec.

Ondra: Podařilo se mi loni zúročit hlavně zkušenosti, který jsem posbíral v náročný sezoně 2019 a taky se mi povedlo mistrovství republiky na pískovnách, kde jsem se potkal se slušnou formou a odvezl si odtud kromě titulu i spoustu dalších cenných zkušeností, který se letos určitě budou hodit.

Navázal/a jsi díky vítězství nějaké spolupráce?

Kristýna: Nějaké spolupráce jsem díky paddleboardingu navázala, díky tomuhle vítězství z českého poháru však úplně ne, nějak jsem se o to ani moc tenhle rok nezajímala, covid dobu jsem využila jako takový odpočinek.

Ondra: Spíš jsem doufám potvrdil, že ty stávající spolupráce jsou ty správné!

Jak tě covidová doba ovlivnila?

Kristýna: Ovlivnila mě až moc. Začala jsem zpátky jezdit více na divoké vodě. To zapříčil fakt, že mě prostě na rovné vodě moc jezdit nebaví, potřebuji spíš „race boardit“ na moři a dělat něco akčního, ale toho se mi na začátku covid doby nedostalo, a tak jsem se zpátky vrátila k něčemu zábavnějšímu a tím je v ČR vždy divoká voda.

Ondra: Řekl bych, že mě jako mnoho dalších loňský rok donutil především zpomalit a ujasnit si priority.

Pociťuješ nějaké fyzické či psychické změny?

Kristýna: Vím, že teď nejsem v takové kondici, potřebuji zas chytit motivaci na trénování na rovné vodě, kterou jsem v covid době dost ztratila. Na druhou stranu najíždím na paddleboardu zas více zajímavých pasáží na řekách, takže můžu zkoušet posouvat hranici paddleboardingu na divoké vodě zas o něco dál.

Ondra: I když jsem nemoc v prosinci prodělal, tak naštěstí žádné fyzické následky nepociťuju, naopak mě to donutilo si spíše odpočinout a od ledna jsem postupně zvyšoval tréninkovou zátěž. Co se týká psychické stránky, to by měl spíš zhodnotit někdo jinej! Osobně ale žádný výrazný změny nepociťuju.

Jak se připravuješ na letošní sezónu? Máš nějakého sparing partnera nebo naopak soupeře, který tě žene stále vpřed?

Kristýna: Jezdím dost divokou vodu s Honzou Rottem, takže trénujeme i s ostatními ridery na Troje a o víkendu jezdíme řeky.  Na rovnou vodu je to však složitější, dříve trénovalo v mém oddíle KVS spousty paddleboardistů, teď mi však přijde, že všichni přestali. A najít tak parťáka na tréninky na flatu, který to bude tak hrotit jako já a motivovat mě, je docela složité.

Ondra: Letos jsem najezdil hodně kilometrů na běžkách a z větší části to byly kilometry v soupaži než v technice skate. Taky jsem strávil letos víc času v posilovně než v předchozích letech, zejména co se týká rozvoje síly a silový vytrvalosti. Na vodě jsem zatím tolik kilometrů nenajezdil, hlavně kvůli posunuté sezoně a špatnému počasí. Jsem v kontaktu s Grošákem, kterej se přesídlil na Malorku, kde celou zimu makal na moři a hodně se navzájem motivujeme do tréninku. Těšíme se na další společný souboje v letošní sezoně. Taky si občas zavoláme s velezkušeným Jardou Soukupem, kterej mě při závodech hodně zatápěl a doufám, že se letos taky nejednou utkáme.

Našel/našla jsi si v covidové době více času na trénování?

Kristýna: No teď v zimě jsem díky covidu a online škole mohla trávit čas na Furteventuře, kde jsem tedy trénovala SUP surfing. Jinak bych řekla, že mě to naopak kvůli omezujícím nařízením zpomalilo.

Ondra: Úplně bych neřekl, vzhledem k tomu, kolik práce se na mě navalilo, každopádně se snažím jednotlivé tréninkové jednotky využít do maxima, aby byl trénink co nejkvalitnější.

Jak často a kde teď trénuješ?

Kristýna: Tak 4x do týdne na vodě, zbytek řeším věci do školy nebo dělám jinou aktivitu.  Po maturitě snad budu na vodě denně jako dříve.

Ondra: Trénuju v závislosti na tom, jak se zrovna cítím, to znamená, že když jsem po fyzické a zdravotní stránce v pohodě, tak si naložím víc, a když se necítím, tak si uberu nebo úplně odpočinu. Můj trénink nemá úplně řád, a jsem tak sám svým trenérem, ale obecně řečeno, snažím se splnit alespoň nějakých pět tréninkových jednotek do týdne, ať už je to běh, voda nebo posilovna, kde mám útočiště v loděnici TJ Prazdroje v Plzni na řece Radbůze.

Plánuješ závodit i v zahraničí? Stýská se ti po cestování? Máš nějaký vysněný závod?

Kristýna: Chtěla bych se dostat zpátky do tréninkového tempa právě kvůli Eurotour závodům u oceánu, které mi chybí, je tam vždy moc přátelská atmosféra. Vysněný závod úplně asi nemám, ale kdyby ještě furt byl PPG (velmi těžký oceánský závod Pacific Paddle Games, který byl v roce 2019 zrušen – pozn. redaktora), řekla bych ten. Celkově bych si ale chtěla zase zajet downwind závod a nějaký zábavný beach race na vlnách. Taky bych si chtěla někdy v budoucnu zajet divoko vodní závod na Gopro Mountain Games, abych se mohla utkat i s americkými riderkami a porovnat se s nimi. Na to však zatím nemám finance a covid doba to taky úplně nedovoluje.

Ondra: Letos budu všechno směřovat k zářijovému MS v Maďarsku, kde bych rád urval nějaký pěkný umístění. Chtěl jsem se taky letos poprvé účastnit legendárního závodu 11 CITIES v Holandsku, ale bohužel se to kryje právě s MS tak holt až příště. Jinak si určitě nenechám ujít závody SUP Alps trophy, které jsou většinou kousek od hranic. Ty scenérie stojí za to!

Vzpomeneš i na nějaký (cestovatelský) zážitek spojený s paddleboardingem, který ti utkvěl v paměti?

Kristýna: Utkvělo mi toho v paměti za tu dobu, co jezdím už fakt hodně, od nádherných řek, po velké vlny na oceánu až po zážitky z Eurotour závodů. MS v Číně byl taky určitě dobrý zážitek.

Ondra: Rozhodně mi utkvělo putování po Slovinsku, kam bych se rád ještě několikrát podíval.

Na jaké akce nebo závody se letos těšíš?

Kristýna: To zatím ještě úplně nevím. Je to první rok kdy to nemám naplánované!

Ondra: Letos se hodně těšim na domácí závod EUROTOUR, kterým bude Prague Paddle Fest. Jsem optimista a věřím, že se letos uskuteční!

Co pro tebe znamená vítězství ve sportu?

Kristýna: Není vítězství jako vítězství. Když jsem třeba vyhrála nad holkama co bydlí u oceánu měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem to dokázala i přestože jsem suchozemec z Česka. Na jakýchkoliv dlouhých závodech jsem vůbec ráda, že jsem to zvládla v tempu a když se k tomu spojí vítězství je to vlastně jen taková třešnička na dortu.

Ondra: Vítězství je pro mě pocit zadostiučinění, za všechnu tu dřinu, kterou tomu sportu věnuju. Osobně to nedělám kvůli titulům a medailím, ale hlavně kvůli tomu samotnému závodění a překonávání vlastních možností, na čemž jsem si vybudoval menší závislost.

Jaké jsou tvoje další cíle?

Kristýna: Asi momentálně nemám úplně jasný cíl, chci se pořád zlepšovat jak na raceboardu, tak na divoké vodě a vlastně i v tom SUP-surfu a uvidím, kam to povede.

Ondra: Hlavně být v pohodě.

Máš nějaký cíl v životě/ve sportu, který teď považuješ za „nedosažitelný“?

Kristýna: Skočit 7metrový vodopád na paddleboardu.

S německou šampionkou Sonni Hönscheid jsme se potkali po závodě APP Pro-Am Gran Canaria SUP Challenge, protože nás zajímalo, co si tato špičková SUPerka myslí o stand up paddleboardovém vybavení pro ženy. Záleží na délce závodního prkna? V tomto rozhovoru přinášíme zasvěcený pohled na věc při hledání odpovědi na základní SUP otázku každé závodnice “Mám si vybrat 12’6’’ nebo 14’?”

Sonni Hönscheid při závodě APP na moři 2017, via FB TotalSUP

Rozhovor z Kanárů se Sonni Hönscheid

Sonni, jseš profesionální SUP atletka a aktuální šampionka světového žebříčku The Paddle League 2018. Běžně porážíš i mnoho závodníků z mužského pole. Kde jsi k takové síle přišla?
Pocházím ze surfového prostředí. Surfing je vodní sport se kterým jsem začala. A také jsem vždy vyhledávala těžké podmínky, kdy musíte hodně pádlovat (pádlovat rukama vleže na surfu, pozn. redaktora) a kde jsou silné proudy. To je to, co se mi líbí nejvíce. Když jsem začala se stand up paddleboardingem, konečně jsem poznala sport, který jsem celou dobu hledala. Mám ráda když můžu ve vodě nechat všechnu svou energii, když se můžu dotknout svých hranic a překonávat je. Mám ráda když můžu být na vodě každý den a ještě k tomu vyzývajících podmínkách. A když pak přijde řada na závod, jsem plně připravena na vše, co přijde.

Sonni Hönscheid vyhlášení závodu na Gran Canaria SUP Challenge 2018

Říká se, že rychlost je také ovlivněna délkou paddleboardu. V závodním světě to kolikrát znamená výběr mezi 12’6’’ nebo 14’ stop dlouhým prknem. Jakou délku jezdíš ty? A jaký je v nich podle tvého názoru rozdíl? (některé světové série např. APP World League nebo ISA World Championship se jezdí na kratších boardech 12’6’’ stop, na některých závodech jsou rozdílné kategorie v délkách pro muže – 14’ a pro ženy – 12’6’’, pozn. redaktora)
Mám štěstí, že mě sponzoruje Starboard. Normálně by moje velikost byla spíš ta delší – 14’ stop, ale i ve 12’6’’ máme prkna, která mě unesou, jelikož jsem o trochu těžší než ostatní ženy…
…jseš hodně vysoká…
Jo, jsem vysoká. Ale i tak bych si osobně radši vybrala spíše 14 stopý paddleboard až na případ, kdy by se jednalo o velice těžký technický závod s vlnami. Ale i tak, když mohou v těchto podmínkách jezdit na delších boardech muži, ženám by mělo být také umožněno si vybrat stejnou délku boardu jako muži. Některé ženy, hlavně ty menšího vzrůstu, si běžně v závodě, který je vypsaný jako kategorie pro boardy délky 14’, vyberou spíše ten kratší 12’6’’, protože je pro ně rychlejší a nemusí na něm vynakládat tak velké úsilí. Podle mého názoru je tedy v pořádku, když se na všech závodech otevře kategorie 14’ i pro ženy a každá se rozhodne, jestli si vybere 12’6’’, když bude chtít.

Souhlasím s tebou. Sama jezdím na boardu délky 12’6’’, protože je pro mě jednodušší ho ovládat. Takže si myslíš, že při výběru délky boardu hodně záleží na fyzických dispozicích…
Ano, záleží na fyzických dispozicích, ale také na stylu pádlování. Jak jsem řekla, nemám problém jezdit na boardu 12’6’’, ale radši bych upřednostnila delší 14 stopý, protože si myslím, že když mají muži právo pádlovat na 14’, měly by mít toto právo i ženy. Při závodě musíme vynaložit stejné úsilí, platíme stejné startovní poplatky…
…máš tím na mysli, že je to záležitost pravidla rovnoprávnosti…
Přesně tak.

Sonni SUP surfing, via Facebook @Sonni Hönscheid

A co třeba junioři a délka paddleboardů?
Pro juniory to je úplně něco jiného. Někteří začínají závodit už v osmi letech a když se na ně podíváte, jsou opravdu drobní a pro ně je 14’ stop dlouhé prkno opravdu obrovské. Mnohem lépe jim sedne kratší prkno 12’6’’.

Jaký druh závodu máš nejraději? Technický, beach race nebo dlouhou vzdálenost?
Mám ráda dlouhé vzdálenosti – long distance. Když musíte zdolat hodně výzev, jako při dnešním závodě s rozbouřenou “choppy” vodou a větrem. Radši mám oceán, než hladkou vodu. Pro mě osobně je stand up pádlování na oceánu to při čem se cítím opravdu svobodně. Moje nejoblíbenější záležitost.

Sonni o svatém grálu všech paddleboardových závodů – Molokai2Oahu

Na jakých závodech tě můžeme potkat?
Můj první závod v roce 2019 je GlaGla race v lednu. Také jsem slyšela, že tady na Gran Canarii bude další závod v březnu (Euro Tour Regional: La Misteriosa Race, 30.3.2019, pozn. redaktora) a pak se vydám na svou závodní šňůru, také bych ráda na Carolina Cup do Ameriky.

Pojedeš také nějaký závod Euro Tour? Chtěli bychom tě pozvat na Euro Tour k nám do Prahy na Prague Paddle Fest.
Děkuji, když budu moct určitě přijedu!

Sonni a její umělecký rukopis na boardech značky Starboard a Mercedesu, sponzorovi této sportovkyně #artyoucanride, via Facebook #sonnihoenscheid

S Ivou Dundovou jsme se potkali na Kanárských ostrovech dva týdny po její reprezentaci na ISA Mistrovství světa paddleboardingu v Číně 2018, kde se byla „vyjezdit“ na závodech APP Pro-Am Grand Canaria SUP Challenge. Zajímalo nás jaké to je podruhé reprezentovat Českou republiku na Mistrovství světa, jestli už věděla do čeho jde. Jaké byly podmínky na moři v Číně a jak prožívala svůj závod v SUP surfu a ve sprintu. A také kam naše česká závodnice míří a při čem jí budeme moct držet palce příště.

Rozhovor s přední českou závodnicí

Rozhovor s Ivou Dundovou na pláži v Porto de Mogán/ Interview at the Playa de Mogán

Ivo, ty ses právě vrátila z paddleboardového mistrovství světa z Číny, jaké jsou tvé dojmy?
Mám pocit, že jsem nebyla v Číně, ale v surfovým ráji. Mistrovství se konalo na ostrově Hainan v opravdu krásné lokalitě s hipsterským nádechem. V Číně jsem nikdy předtím nebyla a představovala jsem si ji úplně jinak. Ve vesnici, kde se vše odehrávalo, se konaly i surfové dětské výcviky. Vláda posílá děti na ostrov na dva měsíce surfovat místo tělocviku a pak si vybírá naděje do národního týmu. Tak si představte, že už vás na základce naučí surfovat.

Iva Dundová po příletu na MS do Číny/ At the airport, via facebook.com/iva.dundova

Byla to tvoje druhá reprezentace na MS, minulý rok v Dánsku – letos v Číně, jak probíhala tvoje příprava, když už si přibližně věděla do čeho jdeš?
Když padlo rozhodnutí, že do Číny vyrazím, bylo jasné, že musím vše naplánovat tak, abych mohla strávit co nejvíce tréninku na moři. Nejen kvůli SUP Surfu, ale i ostatní disciplíny se na MS jezdí zpravidla na otevřeném oceánu a to je velký rozdíl oproti závodům, které jezdíme v ČR a v sousedních zemích.

Přibliž nám, co všechno obnáší rozhodnutí jet na Mistrovství?
V první řadě je potřeba prokázat sportovní výsledky a projít kvalifikací. Když už MS nemůže být blíže, přijde druhý challenge (pozn. výzva). Zkombinovat studium, trénink a finance. Nejdřív jsem na cestu musela vydělat, to se mi podařilo přes léto v Německu. V tomto roce mi byl udělen na univerzitě sportovní studijní plán. Díky tomu jsem mohla nasednout do dodávky, naložit ji paddleboardama a vyrazit s mýma dvouma psama na dvouměsíční trénink před MS do Portugalska.

Letos jsi nás reprezentovala v úplně dvou odlišných disciplínách, než minulý rok v long a technical – letos sprint a SUP surf. Proč sis zvolila právě SUP surf? Přeci jenom Česká republika je ve vnitrozemí…Co tě baví na SUP surfu?
To je pravda, já se taky k long distance a technical race hodlám příští sezónu vrátit a zaměřit se znovu právě na ně. Zdravotní problémy mi nedovolily trénovat dlouhé vzdálenosti, jak bych chtěla, tak jsem se rozhodla zaměřit na sprint. Vím, že SUP Surf není má silná stránka, ale díky tomu, že jsem s ním aktivně začala, zlepšila jsem se výrazně v technickém závodě. Umím lépe číst vlny, mám lepší stabilitu a je to perfektní doplněk k tréninku.

ISA MS Čína – sprint : zleva Terekhova (RUS), Dundová (CZE), Krah (GER), foto @ISAsurfing

Jaký jsou teď tvý plány?  
Plánování závodů na sezónu 2019 mě ještě čeká, právě jsem se vrátila z posledního závodu sezóny mistrovství Evropy na Gran Canaria. Ale můžu prozradit, že mým plánem je objet závody EuroTour. Je to jedna z největších paddleboardových tour na světě a jedna zastávka zavítá letos i do Prahy, na to se moc těším.

Máš v plánu objet závody Českého poháru ČFSUP? 
Určitě. Na ty, které se nebudou krýt s mezinárodními závody ráda vyrazím. Mistrovství České republiky, mám už v kalendáři.

Chceš reprezentovat ČR i příští rok?
Bylo by mi opět ctí. Mezinárodní závodní prostředí mi už tak trochu přirostlo k srdci a MS je jeho třešničkou na dortu.

Iva Dundová na zahajovací ceremonii MS v Číně/ Opening ceremony in China, photo @ISAsurfing
 

Co bys doporučila mladým, kteří chtějí začít s paddleboardingem závodně?  
Rozhodně bych doporučila vyrazit na nějaké závody po České republice. Součást Českého poháru ČFSUP jsou například i dětské závody, kde vám pořadatel zapůjčí prkno, pokud žádné nevlastníte a můžete zažít paddleboardový závod na vlastní kůži. Navíc potkáte opravdové závodníky a můžete se informovat, zda ve vašem městě třeba už není i paddleboardový klub, kde byste mohli začít společně trénovat.

Chceš někomu tady takhle veřejně poděkovat?  
Ráda bych poděkovala Jihočeskému kraji za finanční podporu na Mistrovství světa v Číně. Celé České Federaci Stand Up Paddle a Lucii Fialové za pomoc spojenou s MS. Za materiální podporu bavarianwaters.com, dále Tambo Sup, Abraka, kteří mi ušili reprezentační závodní dres. Mému příteli, za podporu v každé situaci a mamince, že mi vždy uvaří něco dobrého, když se objevím po půl roce doma.

Foto credit: ISA – Jimenez, Sean Evans

S francouzským jezdcem Arthurem Arutkinem (21) jsme se potkali na Kanárských ostrovech na závodech Gran Canaria SUP Challenge a APP SUP Surf v Las Palmas. Aktuální šampion žebříčku světové závodní série APP World Tour, který nechal za sebou i Michaela Bootha anebo Connora Baxtera,  si odskočil na technický závod do 50 kilometrů vzdáleného přístavního městečka Porto de Mogán, kde jsme byli i my a mohli jsme tak udělat tento rozhovor s výborným watermanem. Arthur se na Kanárech především účastnil finálního SUP surfového závodu v hlavním městě Gran Canaria Las Palmas, kde nakonec skončil na vlně ve třetím kole.

Výkonnost tohoto současného předního jezdce se projevila i na 4 kilometrovém technickém závodě na otevřeném moři v pobřežním „chopu“ (rozbouřené hladině). I přesto, že Arthur jel na nafukovacím prkně Fanatic 14‘, coby jezdec zančky Fanatic, umístil se na prvním místě a nechal za sebou všechny závodníky na karbonových boardech.

Rozhovor s Arthurem

Arthure, dnes jsi se účastnil místního závodu, pořádaného 42 násobným windsurfingovým šampionem Björnem Dunkerbeckem, jako čerstvý úřadující šampion APP World Tour na nafukovacím boardu. Proč sis vybral zrovna tento materiál?

Je to jednoduché, nafukovací board je prostě skladný při cestování a já cestuji hodně. Už takhle vezu pevný SUP surfový board a když si chci zapádlovat, tak s „inflatable“ boardem prostě přijedu, rozložím, nafouknu a pak ho zase složím.

Tady na Gran Canarii si hlavně přijel na finálový APP závod v SUP surfu, jaké to bylo?

Jo, vlny byly trochu těžší a už mám po závodě, protože jsem se nedostal do semi-finále, ale užil jsem si to hodně.

Stejně je to výkon, ty jseš přeci především klasický stand up paddle závodník…

To ano, ale také závodím ve windsurfingu. Jezdím vlny.

A děláš ještě něco k tomu, aby ses uživil nebo jsi profesionální závodník?

Ne, jsem profesionální závodník. Mám štěstí na sponzora, který mě podporuje. Ale musím jezdit jak SUP závody, tak právě windsurfingovou sérii.

Zaregistrovali jsme kalendář APP série na rok 2019. Už víš jak bude vypadat tvůj závodní kalendář na příští rok? Pojedeš i Euro Tour? V Praze se uskuteční právě jeden ze závodů Euro Tour, tak tě srdečně zveme…

Pojedu hlavně APP sérii a pak musím v létě trénovat ještě na windsurfu. V rámci Euro Tour mám v plánu jet pár závodů. Díky za pozvání, když mi to vyjde, tak rád přijedu.

Vzkázal bys ještě něco začínajícím SUPerům?

Vzkázal bych jim, aby jezdili na všem, co jde a všude, kde to jde. Sám jsem začínal na vodě, kterou jsem měl hned vedle domova a jezdil jsem každý den.

A kde tě uvidíme teď nejblíž?

Nejblíž budu na APP závodě v Londýně, který se koná v květnu.

Oficiální Facebook fanpage @arthur.arutkin
Instagram #arthurarutkin

Občas se naskytnou jedinečné příležitosti, které je třeba chytnout a maximálně využít. Jedna taková příležitost se naskytla, když se na světové SUP scéně objevila informace, že světová série SUP závodů The Paddle League zařazuje do svého seriálu také podporu regionálním závodům s názvem The Regional Paddle League s cílem zmapovat zajímavé lokální SUP závody a pomoci jim s propagací i na mezinárodní úrovni. Tuto příležitost jsme v Čechách využili a do regionální Paddle League se podařilo zařadit legendární Krumlovský vodácký maraton 2018. Další příležitost se naskytla, když se na tento závod rozhodl přijet i šéf této série a jedna z nejdůležitějších osob pohybujících se na paddleboardové světové scéně Chris Parker – rodilý australan, SUPer, nadšenec a cestovatel, zapálený informátor o dění na SUP scéně prostřednictvím webu supracer.com a tvůrce světového rankingu závodníků. S Chrisem jsme si dali den po závodě kafe a dort v jedné krumlovské kavárně s výhledem na vltavský meandr a trochu ho vyzpovídali.

Chris Parker, sprint u Jelení lávky                                                                                           

Stupně vítězů: 2. místo Chris Parker, 1. místo Tomáš Vaněček, 3. místo Tomáš Grošup / foto Krumlovský vodácký maraton

Chrisi, většinu informací z dění na SUP světové scéně máme z tvého webu SUP Racer. Jak ses vůbec k paddleboardingu dostal? Jaký je tvůj SUP příběh?

Když to řeknu velmi zkráceně, začal jsem pádlovat v roce 2010, protože jsme všichni v Austrálii surfovali a prostě jsme začali pádlovat, když zrovna nebyly vlny. Pak jsme pádlovali víc a víc a najednou nás to pohltilo. Bylo to jako nějaký kult. A mě začaly zajímat všechny možný statistiky v tomhle sportu jako kdo jsou nejlepší SUPeři, kdo vyhrává závody a všechno kolem toho, ale bylo velmi obtížné takovéto informace sehnat. Takže jsem se nakonec rozhodl, že si je budu zjišťovat sám. Na konci roku 2011 jsem založil web SUP Racer, zrovna teď to bude skoro přesně sedm let. Moje filozofie byla, aby SUP Racer byl web, který budete chtít číst každý den. A prostě jsem měl štěstí, že pár dalších lidí bylo posedlých tímto sportem stejně jako já a díky tomu se stal web oblíbeným. S pomocí mých přátel Jamiem Mitchellem a Travisem Grantem jsem získal kontakty a napojení na mezinárodní úroveň tohoto sportu. No a tak to začalo. Sedm let blogování, psaní o novinkách a výsledcích a pak v roce 2013 jsem vytvořil světové žebříčky a díky nim jsem se stal opět známějším. Před rokem přišla Paddle League, která je takovou formálnější verzí SUP Raceru. Snažíme se zde publikovat highlighty z těch největších mezinárodních závodů a také těch regionálních jako je například Krumlovský maraton a všech dalších cool závodů po celém světě.

Ty také komentuješ živé přenosy ze závodů. Jak ses k tomu dostal? Prostě sis vybral závod a komentoval ho nebo si tě sami organizátoři zvou, protože jsi v tom dobrej?

(smích) Ne, na začátku mi to určitě nešlo a možná mi to ještě pořád nejde. Myslím, že to začalo na závodě Battle of the Paddle v roce 2012. Dělal jsem online komentáře a po 30 sekundách až minutě je nahrával na web. Z dnešního pohledu se to zdá zastaralé, ale takhle se to dělalo předtím než Facebook umožnil živé vysílání. Tyto online komentáře se také staly velice populární, dělal jsem to dalších pár let na Battle of the Paddle nebo na Carolina Cupu a pak se to celé změnilo s nástupem živých Facebookových přenosů, které jsou prakticky zdarma a jednoduché na ovládání. Použil jsem ho pro Carolina Cup a ostatním závodům se to líbilo a chtěli ode mě to samé až se z toho stala taková moje práce.

A řekni mi, jak to děláš, že jseš pořád v obraze o dění na světové SUP scéně? Zabere to hodně času?

Je to jednoduché, jsem prostě SUPem posedlý. I kdybych to neměl jako práci, tak bych to stejně dělal, protože mě to hodně zajímá.

Jak jsi říkal, žiješ prakticky na letišti…

Jo, je to moje práce snů. Cestovat po světě, potkávat se se zajímavými lidmi. 

A jaké je tvoje nejdelší komentování v kuse?

Pravděpodobně to bude Carolina Cup, protože je to asi tak tříhodinový závod a já většinou komentuji ještě před startem a taky nějaký čas po finiši. Myslím, že to byly tak 4 hodiny komentování.

 Chris Parker, Instagram #wheresbossman

Wow, to je dlouhá doba. A to se nějak připravuješ nebo jseš prostě tak v obraze, že máš stále o čem povídat? Všechny ty zajímavé informace o závodnících?

Ne, já se nepřipravuji vůbec. (smích) Vlastně nevím, jak to dělám. Prostě povídám. Ani nevím jestli to někdo poslouchá (smích). Trávím hodně času se závodníky a cestuji s nimi po závodech. Třeba s Connorem Baxterem jsme měli společné ubytování přes Airbnb ve Španělsku, nebo se se všemi potkávám na společných snídaních. Dalo by se říct, že svým způsobem s nimi žiji po celý rok. Takže je pro mě velice jednoduché mluvit i o jejich životech. Musím říct, že jsem vždycky překvapený kolik lidí si pustí živé vysílání a chce mě poslouchat mluvit tři hodiny v kuse. (smích)

A těď mi prozraď, proč ses rozhodl přijet do České republiky na Krumlovský vodácký maraton?

Dozvěděl jsem se o tomto závodě minulý rok a viděl jsem takové ty klasické fotky z průjezdu jezem (u Jelení lávky – pozn. redaktora) a v životě jsem neviděl nic podobného. SUPeři, kteří doslova pádlují down hill, a pomyslel jsem si, že je to dost zajímavé. Víš, existují takové ty velké závody, o kterých každý ví a my na ně jezdíme každý rok, ale časem to začne být monotónní – je to prostě jen další SUP závod. A to byl i důvod, proč jsem se začal zajímat o podporu a vybírání dalších zajímavých závodů a sbírat promo materiál, fotit a taky se účastnit. A ty fotky z Krumlováku byla jedna z nejzajímavějších věcí, které jsem viděl a prostě jsem si řekl, že musím jet. A pak se ozval David (Raab, viceprezident ČFSUP), mluvili jsme o Paddle League a on mě k vám do Čech pozval a já to s radostí přijal. Podle mě je to závod, na kterém stojí za to být a teď o něm budu všude psát a zvát další lidi. Byla to velká zábava, hlavně páteční sprinty, to je moje oblíbená vzdálenost. (smích)

To se dostáváme k samotnému závodu. Pověz jaké to bylo, nejsilnější momenty ze závodu?

Zlatý hřeb závodu byl bezesporu páteční sprint v centru města. Bylo to jako na velkém stadionu se spoustu fanouškama na chodníku a na mostě, nad vámi se tyčil zámek a celé to působilo historickým dojmem. Navíc to bylo pouze 200 metrů a jak už jsem řekl, to je moje oblíbená vzdálenost. A ten průjezd jezem pod Jelení lávkou byla velká zábava, tenhle jez je široký, dlouhý a jednoduchý na sjíždění. Je to jako když chytnete dlouhou příjemnou vlnu a prostě jedete. Zajímavé taky bylo vidět pádlovat všechny ostatní kategorie. Třeba C1 a K1 (rychlostní kanoe a kajaky) byly velmi fascinující, protože jsem to nikdy takhle naživo z blízka neviděl. A pak přišla sobota, ta byla mnohem delší – 25 kilometrů. Ale nebylo to tak hrozný, jelo se po řece, která teče a pak přišly jezy. Celkově má tenhle závod dva highligty – start, který byl totálně bláznivý a naprostý chaos a pak těch šest jezů. Úžasné také bylo předjíždění velkých lodí (pramic) a příště zase K1 a C1 prosvištěli kolem tebe. Během závodu se potkáš s tisícem závodníků a různými kategoriemi plavidel, kterých bylo celkem šest nebo sedm. Takže kdybych to měl shrnout, byl to naprosto jedinečný zážitek a nejsem si jistý, jestli na světě existuje nějaký podobný. Příští rok zkusíme pozvat další paddleboardisty.

A jaké závody bys doporučil ty našim českým paddleboardistům?

Pár závodů bych doporučil jak zapáleným závodníkům, tak i ostatním nadšencům do SUPu. V létě jsou to závody v rámci série Eurotour a před tím bych ještě chtěl všechny pozvat na GlaGla race v lednu. Myslím, že na ten závod dokážete z České republiky dojet i autem. Je to perfektní závod i pro kanoisty, jelikož je to naprosto rovná voda – flatwater – taky se to jede v mrazivých teplotách. Je to zábava s pěti sty závodníky na startu. A pak bych taky doporučil 11 Cities, můžete se připojit k plánovaný český výpravě, o který jsem už zaslechl, v čele s Davidem Raabem. (smích) Já tam budu také. Je to velmi speciální závod.

Chtěl bych ještě dodat, že návštěva České republiky byla pro mě velká zábava a jsem vděčný za vaší pohostinnost, přijetí a přátelskost. Dokonce jste byli na mě milý i během maratonu na jezech! A taky díky za to, že mi nikdo během včerejší pozávodní party v pivovaru neroztrhal tričko, protože mám jenom dvě (smích). Díky!

Chris Parker s GoPro kamerou, Krumlovský vodácký maraton – Mrázkův jez                   

                                                                                                                                                                          Přepis rozhovoru ze 14.10.2018, redaktor Lucie Fialová