V sobotu 7. ledna se sešlo na dvacítku závodníků (10 mužů a 10 žen), aby společně odstartovali paddleboardovou sezónu roku 2023. Již třetí ročník tradičního a jediného zimního závodu v ČR se opět odehrál v Neratovicích na Labi pod taktovkou místního paddleboardového klubu SK Livecross v čele s trenérem Richardem Wiesnerem.
Ani my jsme nechyběli. Přeci jen už je to nějaký ten měsíc, co se s ostatními závodníky vídáme jen přes facebook a tak ti, kdo zrovna neměli rýmičku nebo jiné novoroční radosti, se sešli v Neratovicích.
Počasí bylo na leden velice přívětivé – okolo 10°C. Zaznamenali jsme i jedny kraťasy a tričko. Závod se na první pohled zdál lehoučký a kraťoučký. Trochu toho točení kolem bójí – muži na 4 kola a ženy na 3 kola. Ovšem, uvnitř každého závodníka se odehrával vnitřní souboj fyzička vs závodní psychika vs mírný stres ze studené vody vs proud řeky Labe. Velkou roli hrál timing na bójích a také odvaha všech chodit po prkně. Přeci jen se nikomu do vody moc nechce i když je nad nulou. Koupačka nakonec byla pouze jedna.
| Ženy – 3 kola | Muži – 4 kola | |||
| 1 | Iva Dundová | 11:05 | Roman Klepáč | 13:54 |
| 2 | Alena Voždová | 12:35 | Carsten Kurmis | 14:40 |
| 3 | Lucie Raab | 12:38 | Iva Dundová / Pavel Veselý | 14:55 / 14:57 |
| 4 | Radka Laryšová | 12:55 | Marek Fiala | 15:51 |
| 5 | Hanka Ježková | 13:00 | Petr Šírer | 16:01 |
Po závodě už hrál prim svařák, zbytky cukroví a zahřívací včelí úly od Standy L. Po vyhlášení vítězů se ještě nikomu nechtělo domů, protože toho bylo tolik co probrat. Všichni si sdělovali své plány na tuto sezónu a zvali ostatní. A kam se tedy pojede? Pár tipů a plánů, které na paddleboardové sešlosti zazněly.
Kalendář akcí můžete sledovat v naší sekci „Akce“. Pokud také pořádáte nějakou akci, můžete nám o ní napsat na náš mail.
Za fotodokumentaci díky Petře Poi Košťálové.
A nakonec roku tu máme ještě jednu rubriku. Naší srdeční záležitost. Fotky se psem na paddleboardu. Kromě těch, kterými jsme vás zásobovali po celý rok ve facebookové rubrice #patecnipesnapaddleboardu, tu máme ještě vaše foto z facebookové skupiny Vše o paddleboardech.
Děkujeme, že paddleboarding prožíváte s námi. Těšíme se na spoustu vašich dobrodružství i v příštím roce!
PF 2023 vaše Paddleboardguru crew
Závěr roku 2022 je tady. Vybrali jsme fotky, které jste s námi sdíleli za celý rok v naší facebookové skupině Vše o paddleboardech. Děkujeme, že jste součástí naší české paddleboardové komunity! Vaše Paddleboardguru crew.
Když jsme to všechn projížděli, je jasný, že existuje pár tématických okruhů, které se na fotkách objevují. Tak vám je řadíme podle nich. Poznáváte se?
Fotky s nohama, Západ slunce, Wonder woman, Zátiší s paddleboardem, Selfie, S kámošema, Tríčky, Panorámata s nosem, Vyvezli jste děcka, Jogíni, Pózování s prknem na stojáka, Na výletě.
Díky moc za vaše krásné momenty. A že vám tu chybí ještě něco? No jo! Pes na paddleboardu bude samostatně na příští pátek! #patecnipesnapaddleboardu
Paddleboarding je tak zábavná aktivita, že si jí kolikrát nechcete nebo ani nemůžete nechat pro sebe. Tentokrát nemyslíme paddleboarding s dětskými domácími mazlíčky, ale pádlování se psem na palubě. V některých případech i s více psy najednou. Mnoho z vás má ve své psy důvěru a prostě psa na paddleboard „nějak“ naloží a snad si zvykne a bude se mu jízda po vodní hladině líbit. Ale stejně jako existují kurzy a workshopy jízdy na paddleboardu pro lidi, můžete přihlásit svého psa i do psího paddleboardového kurzu. O paddleboardové psí škole jsme vyzvídali u cvičitelky Ivany Paštové z Hradce Králové.
Kolem psů se pohybuji něco přes 20 let. Nikdy mi moc nebyl blízko klasický cvičák, kde se pracovalo drilem. Chtěla jsem pracovat se psy jinak, něco jako psí hřiště… výchova a výcvik domácího člena rodiny. Podle mě by to měl by to být parťák pro život a různé aktivity. Nechtěla jsem cvičit psy na „pozor zloděj“. Problém byl sehnat vhodný prostor, cvičáků je prý dost. Tak jsem si pronajala prodejnu a začala odtud.
Z prodejny se stala taková poradna – jak začlenit štěně do rodiny, jak ho naučit základy, a hlavně jak zdravě psa krmit přirozenou stravou, tedy masem. Začala jsem propagovat BARF, a místo hromady pytlů granulí jsem pořídila mrazáky a prodávala maso pro psy. Dobře krmený pes ale není kompletně šťastný pes, potřebuje zaměstnat jak fyzicky, tak mentálně. A tak jsem se začala více vzdělávat na různých seminářích, z knih a ze zkušeností jiných, kteří už věděli, že vychovávat a cvičit psy tzv. pozitivní metodou je to správné.
Byla to dlouhá cesta. A stále je, co se učit, každý má svoji cestu a já si až v roce 2016 našla tu svoji a založila psí školu: Ivana – Výcvik Hrou Happy Pet a začala jsem vychovávat a cvičit psy formou her – pozitivně. S postupem času jsem získala certifikát rozhodčího pro sport DOG PULLER, certifikát poradce HERSENWERKU II. stupně, Holandský certifikát pro HOOPERS a kurz 1.2.3. Telington TTouch. V roce 2018 jsem přidala další sport – DOG PADDLEBOARD CZ, ke kterému mě přivedla moje velká vášeň k vodě.
Ano. Narodila jsem se ve znamení ryb… a možná tím je to dáno! Vodní sporty mě přitahovaly odjakživa. Ráda jsem se potápěla, jezdila na vodním skútru, zkoušela i windsurfing, ale opravdu jsem se zamilovala až do paddleboardingu, poprvé na jezeře Lago di Garda v Itálii. V Holandsku jsem se ve městečku Loosdrecht zapsala na lekci a poté jsem v Čechách absolvovala kurz na divoké vodě u Davida Stolína. Ve Španělsku jsem to zas zkoušela na moři. Časem jsem začala brát i své psy. Beauceronka Daphne si raději plave vedle, sedět na boardu není nic pro její temperament, ale Francouzský buldoček Maggie si sedí vpředu, jak na Titaniku a v klidu se nechá vézt krajinou. Bonusem je společná činnost pro všechny. Každý si najde to svoje a užívá si to. Netrvalo dlouho a začalo to zajímat lidi kolem a dnes učím jízdu na boardu jak páníčky, tak i jejich pejsky. Miluji svoji práci.
Každý pes by se měl začít cvičit doma v klidu (v obýváku, na zahradě) a poté mu přidávat další různá prostředí. Jiné prostředí, jiný přístup. Každý můj workshop začíná s otázkou, jestli má pes rád vodu, jestli rád plave. Poté se učí zvykat na plovací vestu, která je velmi důležitá dle mého názoru. Při nechtěném vyklopení se pes může leknout, dostat křeč… vesta to jistí. Nejdříve ale učím psovoda, na souši, jak držet balanc, jak se postavit, jak pádlovat, jak padat do vody nebo jak pádu zabránit, pokud to ještě jde. Až to vše zkusí psovod, a to i na nestabilní podložce (něco jako Bosu pro lidi, pozn. redaktora), potom teprve seznamujeme se vším pejska, opět na suchu. Do vody to vše vyzkoušet jde tedy také nejdříve páníček a poté se vše učí se psem, kdy všichni řeší, jak se udržet, jak se postavit atd. V tuto chvíli já mám celou dobu oči na pejskovi a pozoruji signály, jestli je v pohodě nebo se začíná příliš stresovat atd. Vypadá to složitě, ale prozatím to všichni zvládli bez problému.
Přesto si myslím, že dog paddleboard by měl učit psí trenér anebo zkušený pejskař, který zachytí jakýkoliv problém psa.
Samozřejmě! Bylo to v době, kdy jsem testovala boardy, jelikož jsem si chtěla pořídit vlastní. Byl to mohutný staford. Krásný pes, jmenoval se Koudy. Byl to mazel a já se zeptala, jestli bych ho mohla zkusit svézt. Jestli prý bude chtít, tak proč ne. Koudy šel rád, důvěřoval mi, více než jsem tušila. Teprve když jsme přijeli zpět na břeh mi majitel prozradil, že se Koudy hrozně bojí vody, že by tam nevlezl. Naštěstí jsem ho nevyklopila a dostal se téměř suchou tlapkou v pohodě zpět na břeh.
Board je v podstatě balanční podložka na vodě. Je vhodný pro každého zdravého psa, který má rád vodu a má dobrý vztah se svým majitelem. Dělám se psy různé sporty a vždy je pro mě důležité, aby se jejich zdravotní stav s daným sportem slučoval aneb byl vhodný a nijak neohrožoval zdraví psa ani majitele. Nejsem veterinář, ale když vidím nějaké signály, že je něco špatně, majitele upozorním a teprve poté pracuji s daným jedincem, dle jeho zdravotního stavu. Zdraví psa je velmi důležité, a proto jsem začala spolupracovat se skvělou certifikovanou veterinární fyzioterapeutkou Stephanii Kašparovou CCBW z Canine Centra HK, u které se v současné době učím alespoň základy jejího oboru.
Kvalitní board je velmi důležitý. Na trhu jich je spousta, ale můj nejoblíbenější a značka, kterou mám vyzkoušenou a mám k ní důvěru jsou paddleboardy od jediného českého výrobce PAD Boards, který vyrábí boardy z evropských materiálů, a i lepidla si míchá sám. Na svých boardech závodí v zahraničí na divokých vodách, kde se lidé bojí i na raftech…tak jeho prkna musí něco vydržet. David mi vyrábí prkna na míru. Rozměr je důležitý kvůli stabilitě. Na dog boardu mám speciální povrch, který odolal Hovawartovi i Komondorovi. Mám v tuto značku zkrátka důvěru.
Pokud jde o psa tak určitě plovací vestu a na ní připnuté krátké vodítko, aby se dal ve vodě přitáhnout, ale nezamotal se. Páníček by měl mít spoustu pamlsků a ručník i pro psa. Vhodná je i přepravka, aby si pes měl kde v klidu odpočinout, kdyby bylo potřeba.
Takových různých situací může nastat mnoho. Záleží na zdravotním stavu psa, podmínkách daného prostředí atd. To je právě moje práce, poznat, kdy je něco špatně anebo zasáhnout, když se něco, nedej bože, stane.
Předvedu na kurzu DOG PADDLEBOARD CZ. 🙂 To je tak individuální, že se to nedá popsat…
…Na kurzech s Ivanou a DOG PADDLEBOARD CZ můžete přijít se svým psím miláčkem i bez vybavení – vše vám půjčí. Její domáckou lokalitou jsou Opatovice nad Labem, ale pokud se někde domluví dostatečně velká skupina, přijede i do vašeho regionu. A lákavou novinkou v repertoáru psích her bude příští rok čtyř denní psí tábor na konci června v krásném prostředí na nádrži Seč. Sledujte Facebookovou stránku nebo web
Aloha a pac k tomu!
Paddleboard, ze kterého budou mít u moře radost malé děti i rodiče. Ve dvou je to zábava a co teprve s pozorovacím okénkem. Průzračná voda je podmínkou.
Na konci září jsme vyrazili na testování paddleboardů k moři do Chorvatska. Počasí nám přálo a teploty přes den byly kolem 22°C. Nikam daleko na jih jsme necestovali, jen jsme přejeli most z pevniny na ostrov Krk a zakempili jsme v nejbližším, a prý i jedním z deseti nejkrásnějších chorvatských kempů, v Omišlalj. Ubytování v apartmánech-buňkách bylo luxusní, nazvala bych to už glampingem. Vše čisté a opečovávané, moderně zařízené s kompletním vybavením, wi-fi v celém areálu, farma-zoo, několik hřišť pro děti, bazén s restaurací, obchůdek, procházka do místní chorvatské buše s pastvinami a všudypřítomná kořeněná vůně „maggi byliny“ Smilu italského.
Zátoka byla malá s krásně průzračnou tyrkysovou vodou a pláž kamenitá. Už několikátou po-sezónu se sem sjíždějí prodejci a paddleboardová média, aby se seznámili a na vlastní nohy vyzkoušeli nové modely paddleboardů pro další sezónu. Spočítat jsem to nedokázala, ale byla to opravdu velká „halda“ a změť nejrůznějších barev a designů. Mezi nimi i drop-stitchové kajaky. Ani to nešlo všechno ojezdit za těch pár dní! Tak kde začít?
Jelikož jsme s sebou měli dvouletý dítě, tak bylo třeba vybírat paddleboardy, aby byla zábava pro všechny. Jenže naše dítě už do vody moc nechtělo. „Ne, pebjojd! Ne, do vody!“ Klasický „toddler“ – běhá nejraději nahatý, chce dělat jiné věci než vy, dlouho nevydrží s pozorností a pak vám brečí nebo usne.
Vybírala jsem si nějaký univerzální široký allround, abych kdyžtak ustála nečekané nestability a dítě se nemuselo koupat. A pak mě zaujal jeden žlutý, se zvláštní špičkou – byla na ní překrytá čtvercová část. Určitě okénko na pozorování! Odepla jsem tu plachtu na suchý zip a opravdu – ve špičce paddleboardu bylo okénko na pozorování podmořského života. Do té doby moje dítě nechtělo do vody, ale když jsem mu dala příslib prohlídky rybiček pod vodou, bylo rozhodnuto.
A jízdní vlastnosti? Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že paddleboard je trochu delší než klasický univerzální allroundový paddleboard, že je to s délkou 11‘2‘‘ spíše touring, který se hodí i na delší výlety, protože trochu více klouže kvůli své délce. Pro mě to byla čistá radost, která se násobila zájmem dítěte.
Parametry Hydro-Force Panorama 11’2″x35″
Délka: 340 cm, Šířka: 89 cm, Tloušťka: 15 cm
Nosnost: až 150 kg
Doporučený tlak: 13PSI
Vybavení: síťky na bagáž, transportní batoh, skládací hliníkové pádlo, vysokotlaká pumpa, opravná sada, leash, odnímatelná zasouvací flosna
Rozměry složeného plováku v bagu: Výška: 95 cm, Šířka: 65 cm, Tloušťka: 17 cm
TIP: Dokoupila bych kajakové sedátko, aby dítě mělo pohodlnější posed, když už nebude chtít ležet na břiše. Možná to bude chtít přilepit i dvě očka na zadní uchycení sedačky.
Omišalj je 5 minut autem od kempu a mapa ukazovala i nějaké historické body. Tak jsme se vydali na krátký výlet. Městečko se nachází na skále a má malebné náměstíčko s kostelem. Můžete si tam sednout i do místní restaurace zaměřené na ryby a mořské plody s nabídkou lokálního vína Budeč, které vyrábí přímo její majitel. Když se propletete pitoreskními uličkami kousek dolů, tak se dostanete až na vyhlídku s romantickým západem slunce a pohledem dolů do zátoky s malým přístavem, restaurací a ruinou hotelu z let 1920. Tam se rozhodně musíme vydat na paddleboardech!
TIP: Pokud chcete na zajímavý krátký výlet po okolí, můžete se s Omišalje vydat na poutní stezku po vyskládaných kamenných cestách olivovými háji a pastvinami pro ovce. A až úplně na konci zátoky u vody narazíte na zbytky starokřesťanské baziliky a fóra ze zaniklého římského města Fulfinum Mirine.
Další den se naskytla příležitost a spolu s dvouleťačkou ve vestě jsme na Panoramě s koukacím okénkem vyrazili směr přístav Omišalj. Doprovod nám dělal manžel na carbonovém pevném paddleboardu. Bohužel jsme si s sebou nevzali nic víc než pití a kreditku. Bylo to za druhou zátokou od kempu a tak jsme mobily nechali v kempu. Škoda! Chybí mi ty fotky, kdy jsme po 5 kilometrech vyvázali naše dva paddleboardy v přístavu a pak taky gastrofotka dvě kafíčka, zmrzlinka a palačinka se šlehačkou.
Stalo se nám tam i jisté faux pas plynoucí z naší nepřipravenosti na různé scénáře našeho mini výletu. Odstartovalo to tím, že si dvouleťačka rovnou objednala zmrzlinu a s manželem se zapomněli kouknout, zda se tam dá platit kartou. Nedalo. Celé to skončilo ale velmi mile s kladnými body pro vstřícný a milý chorvatský přístup k turistům. Číšník nás ujistil, že to není problém, ať si objednáme víc a přijdeme zaplatit další den.
Celý výlet jsme měli na tři hodiny – hodina pádlování tam, hodina na hodování a užívání na krásné plaze s cukrárnou a restaurací v přístavu a hodina pádlování zpátky do kempu s usínajícím dítětem a se západem slunce v zádech. Rodinný quality time jsme si splnili na 100%.
Kromě toho, že máte radost s dítětem…Pokud se na paddleboard vydáte sami, určitě se ve vás probudí zvídavost. Ve mně to vyvolalo vzpomínky na nafukovací lehátka s okýnkem, na kterých jsem v dětství brázdila Lipno. S tím, že na Panoramě a na moři je tato zábava ale o mnoho úrovní výše:
Tak co? Nechybí vám takový paddleboard k moři?
Máte podobný cestopis, o který byste se chtěli podělit? Neváhejte a napište nám do redakce na info@paddleboardguru.cz
Že je paddleboarding pouze letní sport? Pro mnohé to nekončí, dokud voda nezamrzne. Jak se připravit na takové pádlování při nižších teplotách se dočtete v článku.
Paddleboarding si mnozí spojují s létem. Je to logické, do vody se nejlépe padá, když víme, že je teplá. A z našeho Paddleboard centra na Džbáně i víme, že další podmínkou pro to, aby se lidé vydali na prkno, je slunečné počasí. Jakmile je některý letní den mráček, ba pouze zamračená předpověď počasí, na vodu se nikomu nechce. Což je škoda, protože když je pod mrakem, tak aspoň člověk není neúprosně grilován sluncem a když jsou přeháňky, tak je i voda teplejší.
S posledním srpnovým dnem, tak o paddleboarding najednou opadá zájem. Protože září už prostě není léto. Maximálně tomu dáme nějaký ten víkend nebo prodlouženou dovolenou u moře. A to je velká škoda, protože podzim je na paddleboardu krásný a z vodní hladiny i intenzivnější na niterní zážitky.
V první polovině září ještě není co řešit, teploty jsou přes den mírně nižší než v srpnu, a to je jedině příjemné. S přibývajícími dny bychom doporučili nepodceňovat oblečení při podvečerním ježdění. Jakmile se slunce schová za obzor, citelně se ochladí a na to je lepší už vyrazit třeba v lycrovém triku s dlouhým rukávem. Postupně prodlužovat i nohavice a ke kraťasům nebo boardshortům přidat i dlouhé lycrové legíny. Lycra je lehká a prodyšná a při sportovnějším výkonu nás nepřehřívá, ale zároveň ochrání, když foukne vítr a předejde prochladnutí po tréninku, než se převlečeme.
Na boso je ježdění nejlepší, ale při prvních pocitech chladu od nohou si na příští ježdění vezměte raději tenké neoprenové botky tloušťky 2-3 mm. Za tu rýmičku to nikomu nestojí. Dobré jsou již kotníčkové neoprenky, protože kotníky jsou náchylné na „vychladnutí“. Také doporučujeme vybírat neoprenové boty správné velikosti a nenechávat si míso na špičce, aby nám noha v botě pak neklouzala. Ideálně neoprenky se stahovacím páskem na nártu, které nohu fixují ve správné poloze.
Tip: lehké kotníčkové neoprenové boty ION – Ballistic 2,5 mm s dobrou citlivostí chodidla skrz podrážku. ZDE
Tip: lycrové triko ION ZDE
Přicházejí už ty dny, kdy je obloha celý den šedivá, dny se zkracují, prší a teploty se pohybují už spíše okolo 10°C. Ale vy máte chuť si jít zapádlovat. Neoprenky jsou už nezbytností a co se týče dalšího oblečení už záleží na vašich fyziologických dispozicích – jestli je vám stále horko anebo jste zimomřiví.
Oproti letním a podzimně/jarním modelům neoprenek, je na zimu ideální pořídit ještě tlustší a vyšší variantu 5-6 mm. Do neoprenek na zimu je také důležitá ponožka, např. kvalitní funkční lyžařská v různých variantách tloušťek a výšek (až podkolenky).
Tip: Vyšší neoprenové boty na zimní paddleboardování ION – Plasma 6/5 mm. ZDE
Tip: Funkční rychleschnoucí triko PROLIMIT ZDE
Oblečení s označením, že je vhodné na paddleboard při chladnějších teplotách v obchodě přímo nenajdete. Hledejte ho mezi běžeckými a běžkařskými outfity. Lycrové oblečení vyměňte za funkční prádlo, které dobře odvádí vlhkost a zároveň poskytuje i teplo. V případě velkého větru doporučujeme i neprofoukavou softshell bundu na běhání. Pokud jste náchylní na hlavu, tak přidejte i dobře držící čepici nebo čelenku na běhání nebo běžkování. Obecně jde používat oblečení na běžky. Platí, že nejefektivnější je vrstvení funkčních svršků, tak abychom se při pádlování nepřehřívali, mohli se hýbat a bylo nám to příjemné.
Variantou na opravdu chladné teploty je i tenké neoprenové oblečení (wetsuit) do našich podmínek o tloušťce 1-2 mm. Funkční je např. kombinace neoprenových kalhot (přeci jen se nohy dostávají do kontaktu s vodou častěji, než horní polovina těla) a funkčního prádla s neprofoukavou bundou. V zimě se nemusíte bát si vzít ani neoprenové triko, i když někdo se v něm může trochu více přehřívat a potit, jelikož neopren sice chrání před podchlazením, ale když je mokrý. Záleží na vašem komfortním pocitu.
Tip: Tenké neoprenové kalhoty na paddleboard PRO-LIMIT 1 mm. ZDE
Tip: Neoprén ION Long John 2 mm, který neomezuje pohyb ramen a není příliš robustní. ZDE
Když už jde do tuhého a voda je jako sirup přijde čas i na rukavice. Na rukavicích je důležité, aby vám neklouzaly dolů z hlavičky, zároveň abyste měli v rukou stále cit na pádle. Takovou variantou, která splňuje tyto požadavky jsou rukavice např. od značky ION nebo PRO-LIMIT. Protiskluzové rukavice s otvorem na dlani, pro lepší cit. Vypadají jako palčáky, ale ukazováček uvnitř je oddělený. Tloušťka těchto rukavic je 2,5 mm a uvnitř je hřejivý materiál.
Tip: ION neoprenové rukavice OPEN PALM s otvorem v dlani pro lepší cit. ZDE
Tip: Protiskluzové neoprenové rukavice PRO-LIMIT Curved Finger Utility 3 mm. ZDE
Jako upgradovaný tepelný štít a zároveň pro někoho jako jistota před nechtěným koupáním je na trhu i tzv. suchý oblek (drysuit), který již vyrábí více firem a v různých variantách. Mezi nejznámější patří „sucháč“ od rakouského výrobce SUPSKIN. Další dvojdílnou možností je např. drytech bunda a kalhoty od firmy AQUADESIGN. Výhodou i nevýhodou suchého obleku je jeho nepropustnost, a to jak vody k tělu, tak tělesného vlhka ven. Pod suché obleky si oblečte termo prádlo a nezapomeňte na boty.
Tip: AQUADESIGN třívrstvý prodyšný Fleecetech Top ZDE
Tip: ION polosuchý dámský neopren 4/3mm v modré a růžovo šedé ZDE
Tip: neoprenová čepice ION Bommel ZDE
Suchý oblek SUPSKIN
Suchý oblek, který má své kořeny v sousedním Rakousku. Od roku 2011 se vyvíjí technologie a střihy a testování probíhá nejen v zimních podmínkách. Od roku 2017 se výroba přesouvá do Portugalska.
| 17-20°C | lycrové triko a kalhoty, naboso nebo s letními tenkými botami |
| 11-16°C | funkční oblečení, softshell bunda, neoprenové kotníčkové boty |
| pod 10°C | neopren nebo suchý oblek + termo prádlo, tlustší neoprenové boty |
| pod 5°C | jděte radši běžkovat, pokud si tedy nechcete udělat foto s omrzlými vlasy a fousy na instáč. Při těchto teplotách už hrozí namrzání prkna a navíc se těžko prohřívá celé tělo a mohli byste si zkazit techniku. |
Když to shrneme, jde hlavně o individuální pocit tepelného komfortu a dostatečné hybnosti. Dalším tipem zpříjemňujícím pádlování v chladných měsících je třeba zvolit vhodné nástupní místo, abychom nebyli mokří ještě před pádlováním. Ideální je nástup z mola nebo z šikovně umístěného balvanu ve vodě, tak aby byla dostatečná hloubka na flosnu a ze břehu se dalo udělat krok suchou nohou.
Pádlování v zimě má řady nadšenců, kteří se kolikrát nezastaví ani s mírně zamrzlou vodní hladinou. Na jejich facebookových profilech pak vidíte mnoho fotek zamrzlých rampouchů ve vousech a červené rozzářené obličeje u zasněženého jezera.
Má to své kouzlo a pro opravdové fajnšmekry jsou tu i oblíbené zimní paddleboardové závody:
Paddleboardmapa.cz. Nevíte kam vyrazit na paddleboard? Stáhněte si do mobilu novou appku s tipy na paddleboardové výlety, zajímavá místa kam vyrazit s přáteli nebo s dětmi. Nebo se o ně podělte s ostatními vy!
Paddleboardovou mapu jsme vám již představili před pár měsíci (na našem webu najdete zde). Webovou mapou to však neskončilo. Celou dobu jsme pracovali na vývoji této mapy v rámci mobilní aplikace, která je konečně ke stáhnutí zdarma pro systémy iOS a Android.
Co v aplikaci najdete?
Jak se na zlepšování aplikace můžete podílet vy?
Jednoduše, přidejte do ní svůj tip a zapojte se do mapování paddleboardových míst po České republice. Kdo jiný může podat lepší a ověřené informace než paddleboardisti paddleboardostům!
Paddleboardovou mapu najdete i u nás na webu v sekci
Patříte mezi ty, kteří rádi pádlují na paddleboardu dlouhé vzdálenosti? Počítáte si kilometry a už se těšíte až zase vyrazíte?
Tento článek jsme dali dohromady jako inspiraci pro všechny milovníky delšího pádlování. Je to hlavně reportáž o skupině neratovického paddleboardového klubu SK LiveCross Neratovice a jejich pádlování na ultra dlouhé vzdálenosti v rámci závodů 11 Cities v Nizozemsku a SUPNera 24! Na konci článku přidáváme pár dalších tipů, kam si můžete vyrazit zapádlovat s podobně nalazenými pádlery.
Přichází většinou s věkem a silnou vůlí. Fyziologicky je bližší těm, kteří „nechytají na první nakopnutí“. Rozehřát se pomalu, ale pak dlouho vydržet. Prostě opak sprintera.
Protože vytrvalost je i o utrpení a o velkém ovládání a ochotou jít přes zónu komfortu, je v této sportovní kategorii i mnoho „ultra“ jedinců, kteří milují si sahat na vlastní fyzické a psychické hranice a posouvat je. Se sklonem k extrémům má blízko i neratovický klub SK LiveCross, který začínal pod vedením trenéra Richarda Wiesnera jako klub ultra běhů a spartan závodů.
V roce 2020 se 220km dlouhého závodu 11 Cities v Nizozemsku účastnil v non-stop verzi a ujel jí za necelých 33 hodin. O dva roky později Richarda napadlo, že je potřeba udělat další zářez na pažbě prvenství a silných zážitků a rozhodl se, že na non-stop verzi vyveze svého parťáka vytrvalce a para-sportovce Martina Zikmunda a že do tohoto projektu #73000záběrů (#73000strokes) naverbuje i pětici z paddleboardového oddílu.
Ve zkratce:
Výpravu #73000 záběrů nakonec dokončil za oba Richard. Martinovi totiž začali odcházet záda, a přece jenom je důležité vědět, co je naše hranice a co už je sebepoškozování. Nevýhoda para-paddleboardistů je ta, že na rozdíl od „zdravoušů“ si nemohou moc poposednout nebo nějak pohybově variovat a ulevit si při dlouhém namáhání jedné části těla. A tak to Martin s těžkým srdcem stopnul. Dal se do kupy a teď už ho čeká hokejová sezóna, která střídá tu paddleboardovou.
Pětičlenná štafeta to zvládla skvěle a dojela na třetím místě ve své kategorii. Škoda jen, že došlo k chybě v časomíře, a tak si přímo v místě závodu nemohli vystoupat na stupně vítězů a užít si třešničku na dortu.
O dva týdny později si jako oslavu všichni dali účast na non-stop 24 hodinovce v rámci 2. ročníku SUPNera 24!
Z osobních dojmů zúčastněných závodníků
Bohuslava Chumlenová finisherka ze štafety na 11 Cities, via facebook:
„O víkendu se naše skvělá partička zúčastnila krásného a náročného mezinárodního závodu v Holandsku Sup city tour 11 non-stop, která spočívala v ujetí více než 200 km na paddleboardech. Ale jak to vlastně všechno začalo? To takhle jednou při báječném grilování náš trenér Richard Wiesner, který si v minulosti závod už sám na vlastní tělo vyzkoušel, nahodil udičku, na kterou my lidi od vody rozhodně neskočíme. Nápad vetujeme do chvíle, než prásknou další sklenky dobrého moku a nevím kolikátá v pořadí to byla, když jsme si z celé akce začali dělat legraci a která byla ta poslední, když jsme posilněni hrdě řekli, to není problém, to dáme. Ale to byl loňský rok, další zmínka přišla na vánočním posezení a já tak trošku ve skrytu duše doufala, že ono to toho trenéra do léta přejde. Aaaa světe div se, nepřešlo. Se začátkem nové sezony jsme soutěž probírali jako hotovou věc, která se víc a víc stávala realitou. Moje maličkost standardně jako v každé první půlce roku hodně pracovně vytížena, se na pořádný trénink, kdy už celá banda sbírala medaile na jednotlivých závodech v Čechách, na vodu pořádně dostala až v červnu. Ač na mě padl nejkratší závěrečný úsek celého závodu, v hlavě mi neustále naskakovalo: Musíš trénovat, nabírat kilometry, shazovat kila, nesmíš to těm lidičkám, co tě k sobě do party přibrali, zkazit. A tak jsem léto pojala tak, že jsem několikrát týdně po Labi v Neratovicích jezdila jak motorová myš, začala zase běhat a prostě celkově makat. Dokonce jsem i ty naše spáče přemluvila na pár ranních tréninků, kdy jsme před prací vítali východ slunce jízdou na Kostelec nad Labem. Čas se krátil, kondice se navyšovala a nervozita rostla. Od všech jsem slyšela, že to dám, ale ta odpovědnost, co jsem v sobě za tým měla, mi leckdy nedávala spát. Závod byl za dveřmi, vymyslela se logistika a ve čtvrtek večer jsme vyjeli. Náš mužský podpůrný tým byl naprosto úžasný, do Holandska nás kluci odvezli, rozvezli na jednotlivá štafetová stanoviště, až na boardy nám nosili svačiny a doplňovali ionťák a vodu, morálně nás závodníky drželi. Deštivý pátek vystřídala už z velké části sluníčková sobota a neděle a já šla na start. Ta poslední hodina byla nekonečná. Hlavně to nezkazit, zvládnout lodní dopravu, podjíždění mostů, puchýře na rukou, tuhnoucí nohy, únavu. Můj úsek byl kouzelný. Krásná upravená města, říční kanály s divokou přírodou, usmívají se lodivodi, kteří na nás brali ohled a nebyli jsme u nich jen dopravní překážka, která ucpává lodní provoz. Všichni mávali a povzbuzovali. Ukrajovala jsem jeden kilometr za druhým a najednou jsem byla v cílovém městě, kde jsem si posledních sto metrů vychutnala sprintovým tempem. Přeci těm mezinárodním soupeřům ukážeme, jak my Češi umíme jezdit. Za zvuku hudby, aplausu a pokřikování mých kamarádů jsem projela cílovými bójemi…a bylo to doma. Krásné třetí místo, medaile, euforie a vlastní vnitřní spokojenost, že jsem to té své bandičce nezkazila. Teď nás ještě čeká přespříští víkend v Neratovicích závodních non-stop 24 hodin na vodě a v hlavě se mi uhnízdila myšlenka….copak si to asi dáme příští rok?“
Martin Zikmund, #73000zaberu, via facebook
„Je dobojováno. Bohužel přišlo zranění zad a posledních 10 km v bolestech.
zdálenost: 91,22 km
Čas: 16 hodin 21 minut 51 vteřin strávených na paddleboardu
Počet záběrů: 29 172
Všem Vám děkuju za podporu, tým, support a v čele Richard, který mě celou dobu doprovázel (momentálně jede dál, aby sám dokončil)
Děkuju také všem partnerům za důvěru a přípravu.
inak budu v pořádku zastavil jsem včas. Teď jsem možná zklamaný, ale až si za pár hodin uvědomím, co znamená 91,22 km budu se usmívat.“
167 kilometrů po naší krásné Vltavě ve třech dnech (68km+68km+31km). info
24 hodin non-stop pádlování samostatně nebo ve štafetě na Labi v Neratovicích. V roce 2022 byla pokořená hranice 200 kilometrů ve tříčlenné štafetě. info
Pětidenní závod v Nizozemsku, který je možný jet i jako non-stop variantu samostatně nebo ve štafetě. info
Rozšíření myšlenky a formátu závodu 11 Cities Tour o další země. se můžete vydat i na nekonečně dlouhé pádlování po celém světě např. Koh Chang – Thajsko, Berlín – Německo, Brač – Chorvatsko. Každý rok se mění. info
„Kratší“, ale pěkný paddleboardový závod s tradicí na Tennessee river na 50 kilometrů. „Pardon me boy, is that a Chattanooga choo choo?“
Závod na řece Yukon, který se vztahuje ke zlaté horečce na Klondiku. 715 kilometrů v období, kdy nad Yukonem slunce nezapadá. Je to opravdu náročný závod za hranice pozemského.
O svém paddleboardovém zážitku z tohoto závodu dělal reportáž i známý paddleboardový reportér a závodník Chris Parker (video blog na YT) info
Závod s historií od roku 1951. 120 kilometrů v Jižní Africe z města Pietermaritzburg do Durban v KwaZulu-Natal. Paddleboardová kategorie je vyhlašovaná v rámci kategorie Touring classic společně s kajaky anebo může být vypsaná i jako samostatná. Legendární maraton v extrémních afrických podmínkách, kterého se na svém paddleboardu účastnil i závodník a designér surfových prken Corran Addison. 3 závodní dny (42m+46km+36km), kterých se můžete zúčastnit všech nebo i samostatně. info
Australský čistě stand-up paddleboardový a prone závod. Jede se po řece Clarence známé také jako „Berimba“ v Graftonu – Nový Jižní Wales. 106 kilometrů ve třech dnech. Paddleboardová reportáž od Chrise Parkera. Existuje i květnová 40 km dlouhá verze The Big Clarence. info
Seznam dalších ultra dlouhých paddle závodů v Americe najdete ZDE
Slunce už není tak ostré, ale ještě se stále dá pádlovat v legínách a dlouhém triku. Vydáte se na některý z podzimních závodů?
Před námi je posledních pár paddleboardových závodů, na které bychom vás chtěli pozvat. Na všech jsme již byli, někdy i víckrát a reportáže s fotogaleriemi si můžete připomenout v odkazech níže.
Přemýšlíte, jak se na takový závod nebo ježdění ve studenějším počasí obléci? Na teplejší část podzimu máme návod v článku ZDE
24 hodinový závod, který můžete jet jako jednotlivci nebo ve štafetě. Na tento na zkušenosti a zážitky bohatý závod vyrazte do Neratovic.
FB událost
Reportáž z minulého ročníku SUPNera 24! Rozhovory se třemi účastníky závodu.
Můžete se přidat na společný závod para-paddleboardistů a paddleboardistů v memoriálu Lenky Tekalové nebo prostě jen přijet a zafandit. Letos se uskuteční již 4. ročník.
Jednou za rok příležitost si zapádlovat v centru Prahy a sjet si tři jezy. Zúčastnit se můžete jak závodu v kategorii Hobby nebo týmových paddleboardů (6km), tak OPEN (9km). A pak si tento úsek můžete sjet ještě jednou a pomaleji ve volném splutí. Organizuje se i doprava z cíle závodu na volné splutí. Helmy, vesty, boty s sebou.
26 kilometrů po řece Vltavě. Krásná příroda, peřejky a nakonec všechny krumlovské jezy. Vhodné pro hobby jezdce i pro závodníky, pro týmy a dokonce i na zkrácené trati pro děti a juniory. Helmy, vesty, boty s sebou.
Reportáže a aktuality můžete sledovat na nšich sociálních sítích v příbězích na instagramu @paddleboardguru a facebooku /paddleboardguru.cz
Mistrovství České republiky v paddleboardingu se konalo u nás již po páté a každý rok musí závodníci o titul bojovat víc a víc. Máme osm nových Mistrů ČR a jeden mistrovský klub.
V polovině července se uskutečnilo paddleboardové Mistrovství pořádané Českou Federací Stand Up Paddle na Dalešické přehradě.
Na tento, pro závodníky na hladké vodě, významný závod se sjelo na 90 závodníků z Čech a zpestřením byla i účast zahraniční z Nizozemí, Španělska nebo Slovenska.
Vícedenní formát závodů a udělování titulů v celkovém pořadí z umístění ve třech disciplínách klade důraz na všestrannost a vrcholnou formu u všech závodníků. Dynamika a koordinace ve sprintu na 200 metrů s otočkou. Technický závod s důrazem na technice otoček kolem bójí a vytrvalost při 12 km dlouhém long distance. To vše ovlivňuje spolu se strategií a aktuálním fyzickým a psychickým rozpoložením závodníka jeho umístění.
Jako v celém Českém poháru v paddleboardingu se mistrovské tituly udělovali v různých věkových kategoriích. Dvě hlavní kategorie dospělých – OPEN a Dětí do 15 let jsou ještě doplněny o věkové podkategorie do 12 let, junior 18, 40+, 50+, 60+. Kategorie, které neměli minimálně pět startujících se nevyhlašovali. Zároveň na třídenním klání spolu soutěžili o mistrovský titul paddleboardové kluby.
Tomáš již několikátou sezonu trénuje se svým španělským klubem na Mallorce a i letos si české mistrovství nenechal ujít. Obhajoval loňský mistrovský titul a podařilo se mu to i přes nepříjemnosti na trati v podobě penalizace v jedné sprintové rozjížďky, kdy si musel jako „lucky loser“ probojovat cestu zpět až do finálové jízdy. K tomu se přidaly i mlhy v očích závodníka při rozjížďkách technického závodu, naštěstí je Tomáš Grošup tak silný závodník se schopností rychlé akcelerace na dojíždění ujetého vláčku, že mu to všechno stačilo k mistrovskému titulu.
Druhé místo obhájil vice-mistr Ondra Petrák (Paddle republic) a třetí místo vybojoval Dan Drahokoupil (Magna S.U.P. Nymburk).
Iva, jak sama řekla, bojovala celé tři dny pod tlakem na obhájení loňského mistrovského titulu, které jí nedala zadarmo Mistryně z roku 2020 Kristýna Babiánková. Iva opět těžila z několikaletých zkušeností ze závodění doma i v zahraničí, dokonce i z reprezentace na Mistrovství světa. K těmto zkušenostem a jejímu vnitřnímu klidu přidala i celoroční všestranný trénink zaměřený na techniku, a to se jí zúročilo.
Vice-mistryní se stala Kristýna Babiánková (KVS Praha), která se po roce vrátila z vln a řek na rovnou vodu a na třetím místě stála juniorka Anna Hyková (Budesport ČB).
Matyáš je mládežnickou stálicí závodního pole a s přibývajícími roky se z něj stává cílevědomý závodník s všestranně zaměřeným tréninkem. Tuto sezónu už vystrkuje růžky a připravuje se na přechodný rok v juniorské kategorii. Jde mu to skvěle. Se svým rodinným týmem a podporou od starších a zkušenějších závodníků předvádí na trati schopnost samostatného rozhodování a strategie spolu s vypilovanou technikou. S každým dalším obědem mu navíc přibývají síly a tak už teď zatápí i závodníkům z kategorie OPEN. Na mistrovství si vedl skvěle a po třech vítězstvích si došel i pro overal mistrovský titul.
Vice-mistrem do 15 let se stal Jakub Petržílek (Padlujte.cz) a na třetím místě se umístil Jan Jehlík (Paddleboard klub Písek).
Mistryně do 15 let Karolína Uhrová (Spartak Modřany) – značka SIC
Podobně jako Matyáš je na tom ve své dívčí kategorii i Karolína, která se navíc realizuje ve dvou sportech a stále není jisté, který nakonec zvítězí. Zda paddleboarding nebo rychlostní kanoistika. V jejím případě je fyzický fond opravdu skoro nevyčerpatelný. Pravidelně si již na závodech dává tři rozjížďky v kategorii dětí a prokládá to rozjížďkami v ženách OPEN, kde se také zvládne na bedně umístit. Není se čemu divit, že po vítězném triptychu si došla i pro titul mistryně a aspiruje i na celkovou vítězku Českého poháru v paddleboardingu.
Vice-mistryně do 15 let je začínající Linda Syrovátková (TJ Auto Škoda Mladá Boleslav) a třetí místo si vyjela dvanáctiletá Valerie Soukupová (Hudy SUP team), která na svůj čas trpělivě čeká a sílí.
Anička sice nezávodí dlouho, hlavně kvůli svému věku, ale chodí trénovat a nechybí jí závodnický duch. Všechny tři dny se na trati potkávala se svými klubovými souputnicemi, a nakonec si titul odnesla ona. Ať ti radost vydrží
Ambiciózní, v závodním slova smyslu, matador české paddleboardové scény Jarda Soukup poctivě trénuje na všechny závody. Nyní už svou pozornost na top výkon rozptyluje i mezi své svěřence, ale i tak se mu daří prohánět mladší závodníky, kteří si ho odůvodněně na trati hlídají. Formu cíleně ladil i na technický závod a sprint kolem bójí, kde má hendikep v podobě sešroubovaného kotníku. Vše se zúročilo a titul Mistra Master 40+ je doma.
Staňka ač nevypadá a ani se necítí na 40+, jak sama zmínila ve videu, tak tento titul s přehledem získala. Její silné stránky jsou silný záběr, který jí proveze i proti silnému větru a také pravidelný trénink, který jí za poslední dvě sezóny zlepšil technické dovednosti a vysloužil jí pravidelná vítězná pódia. Když připočteme navyšující se závodní zkušenosti a Staňky sportovního ducha, máme tady další českou silnou jezdkyni a Mistryni 40+.
I když se Michal rád počítá již do kategorie 60+, stále mu do ní nedozrálo dostatek podobně starých soupeřů. Asi bude mít stále náskok. Stejně mu to problémy nedělá a v závodě se mu snaží vyrovnat nejeden mladší závodník. Když přidáme Michalův zápal pro neustálé hledání dokonalého boardu, dekády trenérských zkušeností, silné vůle a dostatek ibalginů, není divu, že se stal Mistrem Seniorem 50+! Kromě toho se také umístil i na pódiích v kategorii 40+ (výše).
(Matyáš Soukup, Valerie Soukupová, Jaroslav Soukup, Iva Dundová)
S posilou v kategorii ženy OPEN v podobě Ivy Dundové se stal z jihočeského paddleboardového klubu HUDY SUP Team silný soupeř pro početný českobudějovický Budesport ČB. Největší tlak se pak vyvinul na Jaroslava Soukupa v kategorii muži OPEN, který se musel snažit o ty nejlepší umístění v rámci své kategorie. No co, zůstalo to v jižních Čechách. Gratulujeme!
Druhé a třetí místo pak vzal Budesport ČB A tým a Budesport ČB B tým.
Před českou závodnickou scénou je finálový závod Českého poháru v paddleboardingu na Jesenici. Držíme pěsti na body do žebříčku.
Všem gratulujeme a ve videu níže se s našimi Mistry seznamte. Dojmy zachytili a sestříhal video štáb Pádlujte.cz
Aloha!
– foto: archiv ČFSUP, martinhladik.com
– luc
Příběh mladoboleslavského paddleboardingu začíná na rodinné dovolené u moře s vypůjčeným nafukovacím paddleboardem. Následuje zahoření, které vyústilo v založení oddílu, náboru mládeže a uspořádání paddleboardových závodů Paddle Fest Jizera 11.6.2022. Představujeme vám nové paddleboardové hnízdo pro mládež i dospělé, kteří se chtějí věnovat sportovnímu paddleboardingu.
V klidné zákrutě Jizery v Mladé Boleslavi v Podlázkách stojí na místě se svým genius loci dřevěná loděnice patřící k oddílu kanoistiky TJ Auto Škoda Mladá Boleslav. Členy oddílu je i rodina Syrovátkových, Miloš, Petra a Linda, kteří letos na jaře rozšířili zaměření oddílu o paddleboarding. Takže od roku 2022 sídlí v loděnici Oddílu kanoistiky a SUP i několik paddleboardů. „Po naší první zkušenosti se závodním paddleboardingem na Mácháči, jsme hned věděli, že tohle je sport, který přivede do naší loděnice nový život. Paddleboarding má pro nás perspektivu.“, říká předseda oddílu Miloš Syrovátka.
Jaký je další scénář oddílu?
„Určitě chceme nabírat děti a další členy, ale také jsme u zrodu. Workshop pádlování pro děti pod vedením trenérů z ČFSUP byla vlastně i náborová akce. Zúčastnilo se ho sto žáků ze Základní školy Pastelka ve věku 13 a 14 let a nakonec se čtyři přihlásily i druhý den do závodu. Což je vlastně úspěch.“, komentuje Petra Syrovátková, která je taktéž učitelkou tělocviku na této Základní škole a žáky s paddleboardingem neseznamovala poprvé.
Do oddílu se mohou průběžně přihlašovat zájemci od 11 do 14 let. Když by se k nám ale chtěl přidat i dospělý, který má zájem o závodní paddleboarding, tak budeme rádi, když se zapojí i do chodu oddílu. Plánujeme dál objíždět závody Českého poháru v paddleboardingu.
Jakou máte vizi trénování?
Prvním mládežnickým členem tohoto oddílu je dcera Linda, která je v současné době v kategorii Děti do 15 let. Letos už naposled a v další sezóně jí čeká přestup do juniorské podkategorie, která jezdí ve všech disciplínách s hlavní kategorií OPEN. Linda akorát dnes poprvé vyměnila dětský nafukovací paddleboard za pevný karbonový (SIC 12‘6‘‘x22) a také si na domácím závodě vyzkoušela startovat ve starší kategorii OPEN ženy. „Chci v paddleboardingu pokračovat dál a dál se zlepšovat. Navíc je to pro mě i super příprava na zimní závody na běžkách.“
Trenérské zkušenosti a práci s mládeží máme
Petra je paní učitelka tělocviku, jak jsme již zmiňovali a Miloš je zkušený trenér z lyžování na běžkách. „U dětí se především snažím, aby je to bavilo. Aby ty tréninky nebyly jenom o dřině. Důraz kladu na techniku, rovnováhu a všestranný rozvoj. Hlavně nechci, aby se děti příliš brzo specializovaly a dřely jednu dovednost a jednu disciplínu – všestrannost minimálně do patnácti let. Výsledky jsou důležité v osmnácti. Nerad bych, aby dítě v patnácti letech zanevřelo na sport nebo muselo skončit ze zdravotních důvodů. “, hovoří o svém přístupu Miloš.
Jaké je to být v roli trenéra a otce zároveň? Rozdělujete to?
„Táta ví, jak na tom jsem a dokáže mi z tréninků udělat i zábavu. Oddělit to nejde. Navíc jezdím ve skvělém klubu, kde mám své trenéry. Táta mi pomáhá s dalším doplňkovým rozvojem.“
Začali jsme v Hobby kategorii a po roce přestupujeme na „pevňácích“ do OPEN.
„V mládí jsem windsurfovala a když jsem si poprvé stoupla na paddleboard, tak mi to přišlo jako o ničem. Ale ty závody mě chytly, a tak jsem začala jezdit pravidelně. Dneska jsem také přestoupila na pevný paddleboard (SIC 12‘6‘‘x23,5‘‘) a vyrazila jsem stejně jako Linda do kategorie OPEN ženy. Musím se přiznat, že ten technický závod kolem bójek byl pro mě velmi náročný. A ten long distance se mi líbil moc. Jely jsme ho s Lindou spolu, i když jenom kousek. To je ten okamžik, kdy se těšíte, že si zasportujete se svým dítětem, že už vám bude stačit. Tenhle okamžik trvá asi tak jeden den a pak vás předjede!“, dodává se smíchem Petra. „Ještě na závodech na Hostivaři před dvěma týdny jsme jeli na nafukovačkách. Tam jsme si vyzkoušeli pevné prkno pro Lindu a o další týden později máme doma tři pevná prkna! Je to návykový.“, líčí Miloš, který má modrobílého SIC 14’x24‘‘.
„Jezdíme, zkoušíme, zvykáme si a hlavně padáme. Protože kdo nepadá, jezdí pod své možnosti, že? Do zahraničí na závody časem možná vyrazíme, ale teď je pro nás hlavním cílem se připravit na Mistrovství ČR a Finále Českého poháru v paddleboardingu, které pořádá Česká Federace Stand Up Paddle“
A když už jsme v téhle diskuzi – co pádla?
No v začátcích po tom, co jsme si koupili ty první hobby paddleboardy, tak jsme jezdili na těžkých pádlech s velkým listem a měli jsme je také příliš dlouhá. Ale teď jsme udělali také výměnu za lehká karbonová. Hlavně u holek to bude zlepšení, protože jezdily na moc velkých listech – 86sqi a to chce hodně síly a je na tom pak bitá technika a únava přichází rychle. Teď jsme hrozně rádi, že máme kolem sebe lidi z paddleboardové komunity a trenéry, kteří nám dál radí a pomáhají.
Chceme poděkovat všem, kteří náš oddíl podporují
Městu Mladá Boleslav, TJ Auto Škoda, ČFSUP, Snowboardelu za zapůjčení materiálu na workshopy, a dalším sponzorům Paddle Fest Jizera: ŠKOENERGO, Decathlon a restauraci Pizza Nostra. No a také závodníkům, kteří přijeli o den dřív a pomohli nám postavit zázemí závodu!
První ročník Paddle Fest Jizera, 10-11.6.2022
Paddleboardový BIG DAY a první paddleboardové závody se uskutečnily v Ankaře 18.června 2022. Reportáž z cest vám přinášíme pohledem Pavla Vacka.
Od minulého roku, částečně pokaženého Covidem-19, se nám rozrostla paddleboardová komunita péčí české ambasády v Ankaře. Rostou i ambice. Zatímco první velký SUP den 11.září minulého roku (psali jsme zde) stál jen na snaze a materiálu našeho Embassy Teamu a podpoře ankarské municipality, letos jsme šli dál.
Zachovali jsme dopolední sběr odpadu na březích naší domovské přehrady Mavi Göl (Modré jezero), který jsme tentokrát provedli výlučně z vody s použitím našich plavidel. I tak z toho bylo pár set kilo plastu, plechu a skla. Lokální piknikující rodinky jen nechápavě přihlížely, cože to ti směšní cizinci dělají – uklízejí po místních svinčík (?!) a ještě u toho lezou do vody, což mají turečtí občané zakázáno nejen na Mavi Göl, ale i na řadě vnitrozemských vodních ploch – spousta z nich neumí plavat.
Letos jsme si však řekli, že v odpolední části našeho SUP dne uděláme … ZÁVOD! Před ním ale musela proběhnout instruktáž, názorná ukázka a testovací jízdy, vše za přítomnosti kamery státní televize TRT, aby byla publicita, že… U některých prvojezdců to osmělování přineslo i namočení, ale vzduch i voda už měly letní teplotu, takže to nikoho netrápilo. Hojná a živelná byla účast dětí od 4 do 13 let. Letos byla dobrá účast i excelencí – k hlavnímu organizátorovi Pavlu Vackovi se přidali jeho protějšci, velvyslanci Austrálie, Francie, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Paraguaye, ale i řada dalších diplomatů z ankarského sboru, většina z nich do toho šla a vody se nebála.
Když se všichni dostatečně osmělili na vodě, mohl vypuknout závod. Tedy mohl, protože… jsme se letos spojili s Decathlonem, který zatím jediný v Turecku prodává nafukovací plováky. Dodal tedy několik kusů i další materiál a taky pár týmových jezdkyň a jezdců, ale též cílovou bránu. Bóje jsme si půjčili od jachtklubu na jiné ankarské přehradě jménem Mogan, která je též přátelská pádlovacím sportům. Na velkém pádlovacím dni a závodu však nesměl chybět ani český materiál, takže mezi všemi značkami plováků se vyjímaly i české Kiboko a Tambo.
Takže budiž závod, a to ve sprintu, byť trochu modifikovaném, doma by asi neprošel u České Federace Stand Up Paddle. Při zdlouhavém kotvení poněkud driftujících bójí rostlo napětí našich dětských závodníků od 7 do 13 let, kteří se na startu seřadili jako první (foto), mrně Klárka (4roky) radši závod vypustila… Po startu smečky žákyň a žáků začala vařit voda a došlo i na těsný kontakt plovák na plovák. Všichni se ale vzorně vztyčili po pár prvních záběrech, kupodivu nikdo nespadl a pádlovali jako elitní jezdci. Již na bóji bylo jasné, že vedení se drtivě ujala Ema Brožová (foto), zdatná jezdkyně, která na gumáku zvládne třeba i stojku; vítězství si nedala nikým ohrozit, tím méně sebrat.
Hned po dojezdu dětí nastoupily ženy. Několika prvojezdkyním patřilo uznání a obdiv publika, zj. paní Rině, japonské manželce lotyšského velvyslance, která byla úplně poprvé na pádle i v závodu, ale na vítězství myslet nemohly. Po prvních záběrech závodnic se však ukázalo, že některé favoritky mohou mít smůlu – nastoupily totiž tajné české zbraně: dvě naše krajanky, Irena a Monika (foto), které se nám na vodě poprvé ukázaly až na velkém SUP dni, a to se dušovaly, že na paddleboardu stály dosud stěží dvakrát. A braly závod od počátku s náskokem, který musel demoralizovat ostatní soupeřky. Nedala se však turecká naděje Pinar, kupodivu prvojezdkyně, která ovšem vrcholově plave, běhá a jezdí silnici, takže má fyzičku jako málokterá. Držela se našich dvou závodnic, seč mohla (foto), ale v závěru sprintu už jí to nebylo moc platné – musí ještě zapracovat na technice, třetí místo si však vyjela před několika zkušenějšími závodnicemi. Naše vítězka Irena (cílové foto) zaslouží respekt i proto, že závod bůhvíproč odjela na podměrečném dětském gumáku, tedy se značným handicapem.
Muži až naposled, z Titaniku i do sprintu… Tady ovšem favorit nezklamal – náš švýcarský kamarád a již pokročilejší jezdec Candid šel do vedení od prvních metrů a nedal nikomu šanci, na bóji byl za poloviční čas, co ostatní, do cíle náskok ještě zvětšil. Však si taky uměl vybrat plovák: brněnský design, s šířkou 30“ nejužší kus na startu. Dlouho za ním dojeli reprezentanti Turecka a Paraguaye, Češi tedy do boje o první místa v mužích nezasáhli. Na jejich omluvu však lze uvést, že naši nejnadějnější jezdci museli místo odpoledního závodu pečovat o děti, byť jinak většinu dne sbírali odpadky a pádlovali, seč mohli, nebo byli zrovna služebně ve vlasti.
Po závodě přišlo vyhlášení vítězů a došlo i na věcné ceny – nejzdatnější dětská jezdkyně Ema si vyjela nový plovák (foto), věcné ceny čekaly i na další vítěze, drobnosti pak dostali všichni účastníci závodu. Beach party v režii naší ambasády uzavírala program dne, leč byla dosti umírněná, hlavně proto, že na Mavi Göl vládne suchý zákon a musíme tam jít příkladem. Ještě dlouho před setměním už nebylo s kým a co slavit taky proto, že řada dětných účastníků už po celém dni musela svá unavená, částečně mokrá a někdy i lehce zabahněná mláďata naložit do aut a odvézt domů. Naše přehrada je sice na předměstí, avšak v ankarských měřítcích to znamená, že jedním směrem najedeme 30, ale někdo třeba taky 50 km…
Určitě počítáme s opakováním akce, nejspíš už zkraje letošního podzimu, kdy bychom pohyb na vodě vlastní silou, a to i ve stoje a s pádlem, mohli zapravit do evropského týdne mobility. Ten by tak nemusel být jen o domácích i unijních činovnících v kravatách, co přijdou jednou za rok někam do parku zařečnit o významu pohybu, zejména ekologického (a úplně nejlépe elektrického), ale přitom spíš než na kolo si pak sednou do černých šestiválců..
Zbývá nám ale pár otázek k zodpovězení, než dojde na další Big SUP Day a závodění: Byl náš závod 18. června 2022 opravdu první v Ankaře, což téměř jistě byl, nebo dokonce v celém Turecku? Zatím to jen předpokládáme, ale do příště to musíme nějak seriózněji ověřit, což bez pomoci místních vyznavačů paddleboardingu nepůjde. Ostatně to vše tady děláme taky kvůli nim, spíš než kvůli sobě.
Z Ankary P.Vacek
Máte také svůj příběh na paddleboardu? Můžete se o něj podělit il s ostatními. Zasílejte své reportáže, tipy na výlety, cestopisy na info@paddleboardguru.cz i s fotografiemi.
Praha, Hostivařská přehrada